Článek
Nečekané obvinění vyznělo hodně vyčítavě. Stejně, jako by mi do tváře vmetla, že rodiče denně odcházejí z domova za obživou, zatímco já si válím šunky.
Vnuččina slova jsem nejdříve musela rozdýchat. Došlo mi, jak moc je ovlivněna sdělovacími prostředky, vůči nimž není imunní. S ohledem na nízký věk však zatím slyšené nedokáže plně zhodnotit.
Až po chvíli jsem se zmohla na vysvětlování.
„Celý život jsem poctivě pracovala. Vychovala tvého tatínka a jeho starší sestru, do penze jsem šla o mnoho let později, než jsem musela…“ Pokusila jsem se holčičce pokud možno co nejsrozumitelněji přiblížit, jak to se mnou je. V důchodu jsem, avšak „gáži“, kterou dostávám, jsem si musela zasloužit. Dokonce jsem nemarodila a za 40 let produktivního života jsem pouze dva měsíce strávila na neschopence. Léta jsem si na důchod spořila, abych nikomu nevisela na krku. Prostě myslela jsem na zadní kolečka.
Dlouho jsme si povídaly, jak to v životě chodí. Myslím, že pochopila, co říkám. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že s mladším bráškou žijí v několika generační rodině. Mají nejen babičky a dědečky, ale dokonce pětadevadesátiletou prababičku a devadesátiletého pradědečka. Z jejich vyprávění vědí, že také kdysi chodili do práce a do státní důchodové kasy odváděli nemalé částky. Teď už jim síly nestačí. Jsou vděční za zasloužený odpočinek, za každou chvilku strávenou v kruhu nejbližších, za pomoc, kterou jim poskytují v podobě úklidu, donášky navařeného jídla, za laskavé slovo…
Občas, pro zajímavost, nakouknu mezi diskutující na sociálních sítích. Názory jiných lidí mne zajímají. Poslední měsíce a týdny nevycházím z údivu. Kolik nenávisti se z nich na hlavy penzistů valí! Docela mě to děsí. Snad je to způsobeno anonymitou oněch sítí, která dává „křídla“ i těm, kteří by jinak třeba mlčeli, nebo nejsou schopni rozumné, argumenty podložené diskuse. Možná si tak vybíjejí pošramocené ego, léčí komplexy. Co já vím.
Tsunami bezbřehé zášti má zhoubný dopad. Na stabilitu rodin i společnosti jako celku. Je rozdělena na ty mladé a perspektivní, jimž patří budoucnost. A na ty druhé, důchodce, v pozici druhořadých, kteří by měli držet pusu a krok.
Není snad dne, aby se v televizním zpravodajství neobjevila informace o tom, kolik důchodci stát stojí, společně s otázkou, kde na TO brát. Zatím poslední zpráva, že od ledna 2024 se všem penze navýší o 360 korun a že to stát přijde na 12,3 miliardy korun, ve mně vyvolala pocity po čertech smíšené. Částka mi přijde, s ohledem na ceny potravin, energií atd. směšná. Jako plivnutí do tváře důchodců. Na druhou stranu, je to lepší než dostat drátem do oka.
Ministr Jurečka tvrdí, že „naprostá většina důchodů se pohybuje mezi 18 000 a 23 000 korun“. Ve svém okolí neznám nikoho, kdo se takovým může pochlubit. Možná se pohybuji ve špatné společnosti.
Nechci vypadat nevděčně. Rozhodně jsem pro důchodovou reformu, o níž politici léta vedou plané diskuse, leč smysluplný výsledek je v nedohlednu. Aspoň zatím. Dokážu rovněž pochopit, že žádné vládě se nechce nepopulární krok učinit. Do nekonečna ho však odkládat nelze. V zájmu celé společnosti.
Nedávno mne zaujalo vyjádření ekonoma Vladimíra Pikory. Vnímám je jako varování. „Starší generace musí věřit té mladé, že se o ni postará tak, jako se stará generace starala o tu předchozí. Nyní tu máme velkou nejistotu a strach, že se mladá generace na tu starou vykašle a nechá ji na holičkách.“
Jak dodává, postupně se začínají „politické strany dělit nikoliv na levicové a pravicové, ale na ty, které mají mezi důchodci voliče, a které je tam nemají. To je velmi nezdravé dělení společnosti“.
Osobně mám dojem, že současná vláda bezhlavě lítá od mantinelu k mantinelu, že
její opatření v podobě úsporných, konsolidačních, ozdravných a bůhvíjakých ještě balíčků, do nichž jsou zahrnuty i penze jsou chaotická, nepodložená pečlivými analýzami. Tak roli důchodkyně řeším po svém.
Dostalo se mi obrovského daru. Koníček se mi stal celoživotním povoláním. Pořád tedy své zálibě holduji a poctivě odvádím daně. Věřím, že mi mozek bude dobře sloužit přinejmenším do doby, než doroste devítiletý vnuk. Ujistil mne, že až vyroste, o mne i o dědu se postará.
Zdroj: https://www.ctidoma.cz/publicistika/fiala-lze-lide-vlade-neveri-ekonom-si-nebral-servitky-73360
