Hlavní obsah
Názory a úvahy

Jak učit dějepis? Biflováním, nebo používáním vlastního mozku?

Foto: Kroska Caches

Diskuse na dané téma připomínají nekonečný příběh. Co člověk, to jiný názor.

Článek

Hodiny dějepisu jsem milovala od dětství. Měla jsem obrovské štěstí na pedagogy. Můj vděk patří zejména mé někdejší profesorce na Akademickém gymnáziu v Praze ve Štěpánské ulici, PhDr. Janě Volfové. Zde jsem studovala v letech 1967-1971. V nás, svých studentech, skvělým výkladem nejen dokázala podnítit a udržet zájem o poznání historie, ale také nás v dobách nastupující normalizace(!) učila samostatně uvažovat, vyhodnocovat fakta a z námi vyhledaných zjištění činit vlastní závěry. Z toho, co mne naučila, těžím dodnes.

Foto: archiv autorky

Z toho, co mne Jana Volfová naučila, těžím dodnes

Nejsem stoupenkyní bezduchého biflování dat. Žáci a studenti by se měli učit používat vlastní mozek, přemýšlet. Proto se mi zamlouvá tzv. badatelská metoda. Hlasuji pro její širší využití. Cpát si do hlav pouze jednotlivá data nedává smysl. Vhodnější a účinnější je o minulosti více diskutovat, dávat fakta do souvislostí, nebát se činit vlastní závěry. Umět je náležitě podepřít. A rovněž je nezbytné naučit se rozlišovat mezi důvěryhodnými zdroji a dezinformačními weby, z nichž se informace lavinovitě šíří dalšími sociálními kanály.

Nebála bych se využití dalších metod. Zaujala mne například počítačová hra pojednávající o československých legiích v Rusku a jejich strastiplném návratu do vlasti. Autoři se inspirovali historií a skutečnými událostmi. Titulním posledním vlakem lze podniknout náročnou a nebezpečnou cestu přes celé Rusko až do Vladivostoku ve snaze dostat se domů.

Klub autorů literatury faktu každoročně středoškolským a vysokoškolským studentům uděluje Cenu Jaroslava Golla za nejlepší odborné práce z oblasti historie a příbuzných věd. Cílem je v mladých lidech probouzet zájem o dějiny, literaturu, podpořit je v psaní, pěstovat lásku k vlasti. Několik let jsem působila v porotě a mnohdy jsem byla mile zaskočena vysokou kvalitou prací. Některé se dokonce dostaly na stránky dvouměsíčníku Přísně tajné!. Velkou zásluhu na vysoké úrovni středoškolských měla někdejší profesorka dějepisu Gymnázia z Uherského Hradiště Miroslava Poláková. Tím, jak své studenty vedla, mi připomínala naši Volfi, Janu Volfovou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz