Článek
Z židle vstal elegantní pán
V doprovodu esesáka Horais, vězeň Dachau, zamířil na zámek. Ve třetím patře vešel do cely č. 18. Esesák zůstal na chodbě. Z židle u malého stolku vstal elegantní pán střední postavy. Bělovlasý, ve vkusném modrém obleku. Horaise přivítal velice srdečně. Podal mu ruku a chabou němčinou polohlasně sděloval, že také on je vězeň, tedy kamarád v utrpení.
Mužovo chování Horaise překvapilo. Zhodnotil ho jako ležérní eleganci, vlastní Francouzům. Když pokládal nářadí a materiál na podlahu, zahlédl několik cestovních kufrů a na nich štítek Gamelin.
„Monsieur generál, račte býti z Paříže?“ oslovený přitakal.
„Odkud jste přišel, pane generále? Z Výmaru?“ tázal se dál Horais školáckou francouzštinou.
Pro generálovu chabou znalost němčiny se do větší debaty nemohli pustit.
„Ó, ó, Ček, to jest velmi sympatické. Byl jsem několikrát v Praze. Jest velmi krásná,“ reagoval Maurice Gamelin, když se dověděl, jaké národnosti Horais je a hned mu nabízel cigaretu.
„… při práci nesmím kouřit. Kdybych byl přistižen, dostal bych 50 ran býkovcem na holé tělo,“ zaskočil generála český vězeň.
Francouz vyzvídal, co znamená číslo na jeho špinavém kabátě, červený trojúhelníček s písmenem T.
„Vypovídám, že jest to číslo evidenční, vězeň že jest pouze číslem. Červený látkový trojúhelníček znamená, že jsem politický vězeň na rozdíl od zeleného trojúhelníčku, který naznačuje u těch ostatních, že jde o zločince z povolání. A písmeno T znamená, že jsem Čech.“
Následně se dva vězni, v dosti nerovném postavení, úměrně jazykovým možnostem rozpovídali. Horais si dokonce zapálil cigaretu, avšak pokládal ji na generálův popelník. Kdyby do cely nečekaně vrazil esesák, budilo by to dojem, že je generálova.
Gamelin se zajímal o poměry v Dachau, o život vězňů.
„… žák Fochův. Foch, geniální vojevůdce, vítěz z prvé světové války a Gamelin? Vězeň. Poměry předválečné Francie, nešťastná mobilisace v r. 1938 a mnohé jiné,“ to všechno Horaisovi letělo hlavou.
Když odsunul postel a bednu sloužící jako noční stolek, zahlédl malou černou knížku. Gamelin vyšel na chodbu.
„Přece se jinak jednalo s těmito vězni, než s námi, ubohými, nemocnými, otlučenými, s tělesnou váhou kolem 50-55 kg,“ zapsal si po válce Horais.
Rozhlížel se po místnosti. Na malém stolečku byly rozloženy knihy, a také, opřené o zeď, fotografie generálovy ženy a dcery.
„S překvapením dívám se dále. Na stolku leží malý kovový křížek s Ukřižovaným. Zamyslel jsem se. Žák Fochův, velký věřící francouzský vojevůdce. Černé knížky na bedně jsou knížky modlitební. Jsem nějak rozrušen. Za půl dne tolik dojmů. Pokračuji ve své práci, kterou dokončuji. Generál mi dává 20 francouzských cigaret s názvem „27“. Děkuji vřele. Loučíme se podáním ruky, s vědomím, že se nebudeme moci již nikdy sejít nebo spolu hovořit…“
Léon Jouhaux.
Dobračisko na první pohled
Také další den Karel Horais při práci strávil s francouzským vězněm. Odborářem Léonem Jouhauxem. Starým, poněkud tělnatým pánem, vysoké postavy s vousem, s dobráckým pohledem a naprostou neznalostí němčiny. V malém pytlíčku měl lískové oříšky jimiž Horaise častoval.
Jouhaux byl v předválečné Francii generálním tajemníkem konfederace práce, která se později sloučila s komunistickými odborovými organizacemi. Známý byl zejména z velkých stávek ve Francii. Jelikož Horais byl rovněž odborář, chtěl blíže poznat Francouzovy názory na dělnickou otázku. Velice litoval, že školní znalosti Jouhauxovy mateřštiny na fundovanou diskusi nestačily. Nedalo se však nic dělat. S prací v jeho cele byl brzo hotov. Odborový předák ho odměnil cigaretami a nádavkem přidal lískové oříšky.
„Byl to dobračisko na první pohled,“ konstatoval Horais.
Úkol splnil. Setkání s představiteli Francie dočasně skončila.
Trhan, ubožák…
Rozdílné postavení Francouzů a Karla Horaise bilo do očí. Zhruba týden poté, co provedl všechny nařízené elektrikářské práce, prominentní vězni dostali povolení mít radiopřijímač. Jeden pokoj na zámku byl zařízen jako společný. Právě do něj byl přijímač nainstalován. Tak se Horaisovi zase naskytla příležitost s Francouzi promluvit. Montáží vedení pro aparát byl pověřen právě on.
„Jinak jsme se občas setkávali na chodbě. Francouzi zdravili vždy s okázalou francouzskou noblesou, přesto, že jsem byl svým zevnějškem proti nim trhan – ubožák. Dne 13. května byl jsem odvezen do Dachau pro povážlivou flegmonu na pravé noze. Často jsem na zámek Itter vzpomínal. Byl světlým bodem vězně číslo 28.636, který po čtyři léta byl trýzněn v esesáckých koncentrácích.“
Zdroj: Édouard Daladier - Z Hitlerova spojence Hitlerův vězeň - Seznam Médium; Almanach Dachau, vydal Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu, 1946; NS Dokumentationszentrum München
