Prvorepublikoví generálové věrnost republice nadřadili vlastním životům

Téměř třicet generálů československé armády zaplatilo cenu nejvyšší. Vlastními životy. Muži, jimž rovněž vděčíme za to, že můžeme žít ve svobodné zemi, se k naší ostudě z paměti národa téměř vytratili. Jejich odkaz, naštěstí, uchovávají v Památníku Terezín.

Brigádní generál in memoriam Antonín Hron

(17. září 1891-12. dubna 1945)

Jeho vojenská kariéra byla velice pestrá. Zastával například funkci náčelníka štábu 3. pěší divize v Litoměřicích, kde se profesně sešel s generálem Františkem Melicharem, budoucím odbojářem a vězněm terezínské policejní věznice v Malé pevnosti.

Nedaleké Litoměřice do jeho života vstoupily osudově ještě jednou. Právě zde se oženil se svou vyvolenou Boženou. Stalo se tak 1. prosince 1934. V té době obýval služební byt ve Wotrubově ulici číslo 5, dnešní Okružní ulici v budově vojenských úřadů.

„Vojenskou dráhu zakončil jako vojenský atašé v Berlíně, kde působil od 1. října 1937 do 30. června 1939. Po svém odvolání a návratu do Prahy byl v kontaktu s mnoha osobnostmi, které se již angažovaly v odboji. On sám se příliš zapojit nemohl, jelikož díky diplomatickému působení v Německu byl Němcům příliš dobře znám. Nicméně navzdory riziku se snažil pomáhat rodinám zatčených odbojářů, což se mu stalo osudným,“ přibližuje generálův osud Hana Procházková z dokumentačního oddělení Památníku Terezín.

Dne 14. prosince 1939 byl v hodnosti plukovníka zatčen. Následně prošel několika věznicemi. Mimo jiné také Malou pevností Terezín. Zde v roce 1943 vykonával funkci kápa věznice.

„Nebylo to nic záviděníhodného,“ upozorňuje Hana Procházková.

„Ve vzpomínkách se jeho jméno vyskytuje poměrně často. Spoluvězni jej hodnotili jako člověka klidného a slušného. Líčí ho jako tzv. ‚dobrého kápa‘, který, pokud to okolnosti dovolovaly, rád pomohl aspoň slovní podporou, případně informací. Většina vězňů se snažila duševně zůstat nezlomena. K tomu jim pomáhaly i po večerech pořádané přednášky. Posilovaly jejich morálku, na krátký čas navozovaly pocit normálního života. Antonín Hron několikrát přispěl vlastní přednáškou.“

Lidovým soudním dvorem v Drážďanech byl 27. října 1943 kvůli nedostatku důkazů odsouzen na „pouhých“ pět let káznice a poslán do bavorského města Langenzenn. Odtud byl na sklonku války vypraven pochod smrti. V důsledku fyzického a psychického vyčerpání 12. dubna 1945 po pochodu smrti Antonín Hron zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg.

Smrt si nepřišla jen pro něj, ale také pro jeho blízkého přítele a odbojáře, plukovníka generálního štábu Josefa Ptáka. Spolu absolvovali poslední pochod smrti a oba naposledy vydechli ve stejný den.

Tento příběh má pokračování. A to, jak jsem se od Hany Procházkové dozvěděla, bude odhaleno ve druhém díle výstavy Nezlomeni, jejíž vernisáž se v Terezíně chystá na 1. dubna 2027.

Divizní generál in memoriam František Kravák

(10. října 1889-24. května 1943)

Již v roce 1916 se přihlásil do československých legií v Rusku. Do vlasti se v hodnosti majora vrátil až v roce 1920. Jelikož vynikal pedagogickými vlohami, několik let přednášel taktiku na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Až do okupace působil na Ministerstvu národní obrany v Praze jako přednosta I. oddělení (pěchotního). Z pozice této funkce se podílel na likvidaci československé branné moci.

„Byla to výhodná funkce, jelikož mu umožnila pomáhat mnoha kolegům, zvláště při odchodu do zahraničí. Podílel se rovněž na umisťování bývalých důstojníků do státní správy. Záhy se zapojil do domácího odboje. Spolupracoval především s divizním generálem Hugem Vojtou. V oblasti středních a severozápadních Čech začal budovat oblastní velitelství Obrany národa. V souvislosti s rozsáhlým zatýkáním a likvidací téměř celé první garnitury Obrany národa se gestapo dostalo na stopu rozsáhlé ilegální sítě generála Kraváka. Byl proto velitelem Obrany národa generálem Bílým varován a vyzván, aby odešel do zahraničí. Při pokusu o přechod na Slovensko byl v únoru 1940 zatčen a umístěn do pankrácké věznice. Posléze do Malé pevnosti Terezín. V ní skončila i značná část členů jeho odbojové skupiny,“ oživuje naši paměť Hana Procházková.

Generál Kravák byl zařazen do pracovního komanda, které chodilo do Splavových mlýnů. Nasazován byl také v tzv. Kanalkommandu, do něhož věznitelé s oblibou posílali právě důstojníky bývalé čs. armády.

„Dovolím si ocitovat úryvek ze vzpomínky bývalého vězně, který dokládá neobyčejnou statečnost a hrdost důstojníka československé armády,“ listuje Hana Procházková v dobových materiálech.

„Mezi generálem a jistým dozorcem Frickem došlo ke konfliktu a Fricek, asi o hlavu větší než generál, mu dal dvě facky. Kravák mu je velmi rychle vrátil.“

V roce 1943 byl František Kravák převezen do berlínské věznice Moabit. Zde si v lednu téhož roku spolu s dalšími důstojníky jeho skupiny u Lidového soudního dvora vyslechl rozsudek. Smrti. Po převozu do věznice v Plötzensee byl 24. května popraven.

K tomuto hlasu z minulosti není co dodat

Olga Kraváková sepsala životopis Františka Kraváka. Nese datum 18. března 1947. Mj. o několik dnů později, 2. dubna, byl odevzdán Památníku osvobození v Praze na Žižkově. Paní Kraváková závěrem vyslovila přání, aby československá mládež, která její řádky bude číst, „chránila památku těchto padlých hrdinů, aby jako oni nezištně a obětavě pracovala pro svoji krásnou vlast a bude-li zapotřebí, aby šla hrdě a statečně ve šlépějích těchto hrdinů“.

Poznámka na závěr: Pokud potomci obou zmíněných mužů disponují jakýmikoliv informacemi o nich, nechť se ozvou Haně Procházkové.

Zdroj: Poznámky pořízené během vernisáže expozice Nezlomeni, instalované v Památníku Terezín; Hana Procházková, publikace Nezlomeni; https://medium.seznam.cz/clanek/kroska-caches-nezlomeni-odmitli-se-smirit-s-kapitulaci-bez-boje-zustali-verni-prisaze-87611; Výstava Nezlomeni přibližuje dramatické osudy prvorepublikových čs. vojáků – Médium.cz; Za zprostředkování faktů děkuji Haně Procházkové z dokumentačního oddělení Památníku Terezín.