Článek
„Nedosáhnu na hypotéku, mami,“ řekl mi můj 35letý syn. Podniká jako OSVČ, nevydělává vůbec málo, ale jako živnostník a svobodný muž není u hypotečních úředníků tím pravým klientem. Zaměstnanec by přitom dostal hypotéku i při výrazně menším příjmu.
Jak ušetřit na akontaci?
Doby, kdy bylo možné získat hypotéku s nulovou akontací, jsou dávno pryč. Zájemce o hypotéku dnes musí našetřit 20 % z ceny nemovitosti, v případě, že mu ještě nebylo 36 let, alespoň 10 %. Jenže to není vůbec jednoduché.
Jednak se ceny nemovitostí drží v neskutečné výši, samozřejmě, pokud se člověk nehodlá odstěhovat do Mostu nebo do Karviné, kde jsou ceny nemovitostí i nájmů – ve srovnání s jinými okresy – zhruba na třetině. Výše akontace pak dosahuje závratných výšin. U bytu za 6 milionů je potřeba mít „pod slamníkem“ 1 200 000 Kč. Ale jak takovou sumu ušetřit, když člověk není „za vodou“ a bydlí v pronajatém bytě?
Vysoké nájmy
Výše nájmů je velkým problémem. Nájmy v Česku rostou už několik let, zejména kvůli inflaci. A předpokládá se, že ve velkých městech porostou dál. Na rozdíl od dřívějších dob, kdy nájemné v Praze a blízkém okolí vysoce přesahovalo výši nájemného v jiných částech republiky, je dnes situace výrazně vyrovnanější.
Samostatnou kapitolou je hlavní město. Je tam nedostatek bytů, takže ceny nájmů narůstají nejen v důsledku inflace, ale i neuspokojené poptávky. Průměrná cena se v Praze vyšplhala ve druhém čtvrtletí roku 2024 na 367 Kč za m², což odpovídá měsíčnímu nájemnému ve výši 22 020 Kč za byt s užitnou plochou 60 m². Také v dalších městech se za nájem platí horentní sumy: průměrná částka za nájem činila ve 2. čtvrtletí 2024 v Brně 320 Kč za m², tj. 10 200 Kč za šedesátimetrový byt. Podobná situace je i velkých městech.
Z celorepublikového hlediska to na první pohled to nevypadá tak zle: průměrná výše nájemného pro celou ČR ve 2. čtvrtletí roku 2024 byla 309 Kč za m², což odpovídá u bytu o výměře 60 m² částce 18 540 Kč měsíčně. Každý průměr však v sobě skrývá extrémní hodnoty. Ve všech krajích kromě Prahy, Středočeského a Jihomoravského kraje se držel průměrný nájem pod 230 Kč za m².
Jenže k této částce je nutno připočítat poplatky, které v důsledku nárůstu cen energií před časem vylétly raketově vzhůru – a už tam zůstaly.
Nabízí se samozřejmě otázka, proč se honit za vlastním bydlením a nezůstat v nájmu. Odpověď je jednoduchá. Náklady na bydlení v nájmu jsou oproti vlastnickému bydlení výrazně vyšší. Podle Českého statistického úřadu vynakládaly domácnosti za bydlení v roce 2023 průměrně 16,7 %. Tento podíl meziročně vzrostl o 1,9 p. b. Mezi jednotlivými typy domácností jsou ale velké rozdíly. Rodiny i jednotlivci žijící v nájemních bytech platili za bydlení v průměru 30,3 % ze svých peněžních příjmů. Jejich náklady na bydlení tedy byly oproti vlastnickému bydlení téměř dvojnásobné.
Kde vzít na bydlení a nekrást?
A tak spousta mladých usiluje o vlastní byt. Kromě pocitu jistoty, že je majitel bytu z nájmu nevyhodí (například, protože potřebuje byt pro své dospělé dítě), jde tu i o faktor „seznamování“. Mladé dámy dávají přednost potenciálním nápadníkům s vlastním bytem či domem (a s vlastním autem, tučným kontem atd.). Osobní vlastnictví nemovitosti je tak poměrně pochopitelným cílem mladší generace.
Někteří jedinci mají to štěstí, že mají rodiče s nemovitostí, která má slušnou cenu. V takovém případě se dá problém akontace obejít ručením nemovitostí. Rodiče, často milující, pak jsou ale spoustu let (podle doby trvání hypotéky) jako na trní, protože se děsí možnosti, že dítě přestane z jakéhokoliv důvodu hypotéku splácet a jim bude hrozit, že o dům či byt přijdou. Pak je tu ale spousta těch, kteří rodiče s nemovitostí, kterou by mohli kvůli potomkovi zatížit zástavním právem, nemají. Anebo se bojí rizika a na ručení nepřistoupí. A teď, babo raď.
Hrozí zase dvě generace ve tři plus jedna?
Možná je už za rohem doba, kdy se budeme s mladými zase mačkat v jednom bytě. Hypoteční sazby jdou sice konečně lehce dolů, ale nestačí to. Nájmy stále zdražují, zatímco mzdy zaměstnanců stagnují. A živnostníci se mohou jít rovnou klouzat, jako můj syn. Samozřejmě, může to vyřešit, jako se to dělávalo za starých časů – oženit se s movitou dědičkou. (To byl vtip, samozřejmě.)
A teď vážně: vůbec dnešním mladým jejich situaci nezávidím. My jsme to za mlada také neměli úplně jednoduché. Čtyři roky jsme s dítětem bydleli na ubytovně a pak jsme dostali družstevní byt od podniku. Ale bydleli jsme „ve svém“ už před třicítkou. Spousta dnešních mladých uvízla v nájemních bytech a vidina vlastního bydlení je v nedohlednu.
Zdroje: maxima.cz, csu.gov.cz
