Článek
Princezna dědička
Narodila se hned se čtyřmi křestními jmény jako Kateřina Frederika Vilemína Benigna v roce 1781, ale nejčastěji si nechávala říkat svým třetím jménem Vilemína. A nepřišla do rodiny jen tak ledajaké, ale patřil jí titul princezna kuronská, jelikož její otec vládl tomuto území v dnešním Lotyšsku.
Malá princezna Vilemína s mladší sestrou a matkou. Rodina žila v přepychu, otec totiž přenechal Kuronsko ruské carevně, která mu za něj dala jmění.
Vilemína měla samé sestry, mladší bratr jí zemřel již v dětském věku, stala se tedy jako nejstarší dcera dědičkou pruského zaháňského panství, když její otec zemřel. Dvacetiletá vévodkyně zdědila též panství náchodské, které otec koupil za štědré odstupné od Kateřiny Veliké za to, že se vzdal Kuronska v její prospěch. A právě k náchodskému panství náležel slavný zámek v Ratibořicích, kam vévodkyně s oblibou jezdívala, a kde své dětství prožila naše nejznámější spisovatelka Božena Němcová. Ta o paní kněžně vypráví ve své Babičce a s jejím jménem je spojovaná nejen kvůli této knize. Nadstandardní zájem, který vévodkyně dceři svých poddaných projevovala, vedl ke spekulacím, nemají-li tyto dvě ženy společného daleko více, než se může zdát.
O vévodkyni i její mladší sestře Dorothee se spekulovalo, jestli nemohou být biologickou matkou spisovatelky Boženy Němcové. Testy DNA to vyloučily.
Odmítnutá
Mladá Vilemína byla inteligentní kráska, která se zajímala o filosofii i politiku, kvůli svému bohatství byla jistě také žádanou partií. Jak ji popsala její schovanka Emilie, měla velké oči zděděné po otci, řecký nos a hezké zuby. A jak se s úsměvem popsala sama vévodkyně, měřila 167 centimetrů, stejně jako Napoleon, kterého nemohla vystát a proti němuž aktivně vystupovala. Dokonce později, už jako vévodkyně Zaháňská, na svém zámku v Ratibořicích hostila mocného ruského cara, který zde jednal o protinapoleonské koalici a údajně byl touto mimořádnou ženou velice okouzlen. Prvním vážným uchazečem o ruku mladičké Vilemíny byl sám pruský princ, který se jí sice dvořil, ale nakonec ze vztahu vycouval a zklamané dívce ze všech růžových plánů na společnou budoucnost zbylo jen veliké ponížení. Dalším vážným nápadníkem se stal francouzský princ Rohan, kterého si nakonec Vilemína za muže vzala, ale už při svatebním dnu skrývala jedno velké tajemství.
To se nesmí nikdo dozvědět!
Čekala totiž dítě, ale ne se svým nastávajícím. Otcem byl její o více než dvacet let starší milenec generál Gustav Armfeld, který byl - podobně jako její budoucí osudový muž - ženatý. Když se zaháňské vévodkyni narodila po komplikovaném porodu nemanželská dcera, kterou společně pojmenovali Gustava, předali ji rodiče do péče milencových příbuzných. Stihli jí ještě napsat dopis, ve kterém jí svěřují tajemství jejího příchodu na svět.
Kateřina Vilemína Zaháňská dva roky předtím, než porodila utajenou dceru. Otcem dítěte byl bývalý milenec její matky, kterého po ní dcera zdědila.
Gustava byla jediným dítětem Vilemíny, jelikož porod byl proveden natolik neodborně, že od té doby již mladá žena otěhotnět nemohla. Po letech chtěla Gustavu zpět, ta se ale rozhodla, že zůstane u svých adoptivních rodičů, což Vilemína musela respektovat, býť toho do konce života litovala.
Přelétavá kráska
Protože toho s manželem vévodkyně neměla moc společného, rozvedla se s ním, ale nesmutnila dlouho. A již o dva měsíce později slavila svou druhou svatbu, tentokrát si vzala jistého ruského knížete. Ani ten ovšem nebyl tím pravým a následoval rozvod číslo dva. Tou dobou bylo Vilemíně teprve 25 let a na lásku rozhodně nezanevřela. Znovu se zamilovala, tentokrát do o šest let mladšího rodinného známého knížete Alfreda Windischgrätze. Pozvala ho do Ratibořic, aby se zde zotavil po dlouhé nemoci. Mimo čerstvý venkovský vzduch mu k uzdravení jistě pomohla i jiskra, která přeskočila mezi ním a jeho krásnou hostitelkou. Bohužel pro ni ale Alfredova rodina se vztahem, natož snad se sňatkem, nesouhlasila. Ratibořická paní sice byla půvabná, vzdělaná i bohatá, ale také to byla rozvedená luteránka, takže na svatbu nebylo ani pomyšlení. A potom přišel rok 1813 a ona potkala svého osudového muže, bohužel k její smůle ani tady nebude láska trvat věčně.
Milenec i přítel, ale ženatý!
Oním důležitým mužem v jejím životě je sám rakouský ministr zahraničí, který se později stane dokonce kancléřem, Klemens Metternich. Zběžně se znali již z dřívějška, ale teprve nyní si sami sebe pořádně všimli.
Rakouský kancléř Metternich byl mezi ženami populární, ne nadarmo se mu říkalo „Krásný Klemens.“ Je pohřben v západočeských Plasích.
Diplomata Metternicha jistě upoutala Vilemínina orientace v politice, kterou se mu mohla rovnat. Ale byl tu háček - on byl ženatý a rozvést se nechtěl. Na slavném Vídeňském kongresu dokonce musela Vilemína snášet, jak její milenec na oficiálních akcích září po boku své manželky. To pro ni byla poslední kapka a rozešla se s ním. Chtěla muže na celý život a chtěla ho mít jen pro sebe. A tak to zkusila do třetice a ve svých 38 letech se vdala za hraběte Schulenburga, ale po čase manželé začali žít odděleně a nakonec bylo toto poslední Vilemínino manželství prohlášeno za neplatné. Z luteránky se totiž stala katoličkou, takže platné zůstalo pouze její první manželství, jelikož bývalý manžel stále žil.
Schovanky paní kněžny
Osamělost se snažila zahnat přítomností několika schovanek, o které se starala. Byly to nemanželské dcery jejích příbuzných a přítelkyň. Stejně jako její schovanky vyrůstala kdesi ve Finsku i její vlastní odložená dcera.
Vilemína vychovávala tři schovanky, z nichž nejznámější je Emilie von Gerschau, která se stala předlohou pro komtesu Hortensii z Babičky.
Dříve nebyla taková situace ničím neobvyklým, dáma se ukryla někam do ústraní na venkov, kde v tajnosti porodila, a dítě, které bylo následkem mileneckého vztahu, za úplatu svěřila nějaké známé rodině na vychování.
Navždy slavná
Celý život toužila po lásce a hledala svého ideálního muže, a když se zdálo, že už ho našla, přišlo vždy hořké zklamání. Nakonec zemřela osamělá, bez manžela i bez dětí, ale zásluhou Boženy Němcové se tato mimořádná žena stala nesmrtelnou.
Paní kněžnu ztvárnila ve filmu Babička z roku 1940 Marie Glázrová. Ta samá, která později ve filmu Byl jednou jeden král vlepila facku Burianovi.
Zdroje: mujrozhlas.cz, ceskatelevize.cz, dvojka.rozhlas.cz, Wikipedia pod heslem Kateřina Vilemína Zaháňská
Proč se mezi lidmi stále objevují spekulace, že právě tato žena je skutečnou biologickou matkou naší nejslavnější spisovatelky Boženy Němcové, které samotné musel být nebývalý Vilemínin zájem o její osobu nápadný? Vždyť směla po tři roky pobývat na jejím zámku ve Chvalkovicích a rozhodně s ní vévodkyně nejednala jen jako s obyčejnou dcerou svých poddaných.
A víte, že stejně jako ratibořická paní, prožila vášnivou lásku s bývalým milencem své matky také jedna sedmnáctiletá šlechtična a že tento tajný vztah skončil tragédií?
A slyšeli jste o jedné schopné hraběnce, která stejně jako Vilemína spravovala sama své panství v západních Čechách, kam se přistěhovala až z dalekého Japonska jako jedna z prvních žen z této země, které kdy vstoupily na evropskou půdu?
