Článek
S Werichem chodil na ryby
I když se František Černý řadí mezi naše nejotylejší herce, rozhodně mu nechyběla mrštnost. Svůj dobrácký výraz neměl jen před filmovou kamerou, ale i v běžném životě. Mezi kolegy byl proto oblíbený a k jeho přátelům se řadil třeba i Jan Werich, se kterým Františka pojila láska k rybaření. Herecké vzdělání však Franta Černý, jak se mu říkalo, neměl. Vyučil se elektromontérem v Křižíkových závodech v Praze, ale cestu k divadlu a filmu si přesto našel. Představitel vedlejších rolí bodrých a dobrosrdečných postaviček se narodil 2. července roku 1904 v Praze jako František Serafín Josef Černý.
Jezdil s kočovným divadlem
Už od mládí vystupoval jako statista v Tylově divadle v Nuslích, dnešním Divadle Na Fidlovačce, které původně sídlilo v dřevěné boudě na pronajatém pozemku a mělo kapacitu až 800 míst. Jelikož tehdejší spojení do Prahy nedostačovalo, muselo vedení divadla počítat jen s obyvateli Nuslí a okolních obcí, takže aby ti samí diváci do divadla chodili opakovaně, bylo zapotřebí často obměňovat repertoár. František Černý zde nasbíral mnoho hereckých zkušeností, stejně jako u kočovných divadelních společností, se kterými jezdil po štacích. Publikum ho mohlo vidět i na scénách pražských kabaretů a vystupoval také na prknech Nového divadla, které od roku 1936 provozoval největší elegán našeho filmu Oldřich Nový.
Nejčastěji hrál hospodské a kuchaře
Díky svému talentu a neobyčejnému vzhledu si František Černý našel cestu před filmovou kameru už ve dvacátých letech. Němý film postupně vystřídal ten zvukový a čím dál tím více obézní herec se na place potkával s těmi největšími hvězdami prvorepublikového filmu. Jeho postava mu většinou přihrávala menší, ale zajímavé role různých hostinských, hospodských hostů nebo kuchařů. Hostinského si zahrál třeba v roce 1939 ve filmu Srdce v celofánu. V něm Františka režíroval Jan Sviták, který byl krátce po skončení druhé světové války přímo na ulici zlynčován zfanatizovaným davem. Ve filmu se objevil také herec Jiří Plachý, jehož osud byl neméně tragický. Za dosud nevyjasněných okolností zemřel po pádu z okna svého bytu. V dalšího z řady výčepních se František Černý proměnil i v padesátých letech během natáčení druhého dílu o osudech dobrého vojáka Švejka s názvem Poslušně hlásím. Ve filmu o nejslavnějším českém vojákovi už si přitom zahrál o mnoho let dříve, a právě snímek Švejk v ruském zajetí z roku 1926 byl jeho vůbec první zkušeností před filmovou kamerou.
V oblíbené pohádce si herec i zazpíval
Nejznámějším Františkovým kuchařem se stal bezesporu ten z nesmrtelné pohádky s Janem Werichem a Vlastou Burianem Byl jednou jeden král… Tu natočil úspěšný režisér Bořivoj Zeman v roce 1954 podle námětu Boženy Němcové a její pohádky Sůl nad zlato. František Černý, kterého jako královského kuchaře stojí neochota vařit bez soli vězení, si před kamerou také zazpíval písničku Nech přeludů, jež v oblacích tě mámí. Kuchtíkem se oblíbený herec stal i v komedii plné slavných kolegů Dva týdny štěstí. Natáčelo se ve válečném roce 1940 v okolí Jevan, kam se tehdy sjížděla pražská honorace. Ve filmu, jehož hlavní hvězdou byla krásná Adina Mandlová, se na jednu stranu používaly drahé rekvizity jako luxusní auta, ale na stranu druhou se štáb snažil ušetřit a místo šampaňského, kterým si hlavní protagonisté ve snímku připíjeli, hercům nalil minerálku.
Byl širší než delší
Po konci druhé světové války přijal František Černý angažmá v Hudebním divadle v Karlíně a vydržel v něm až do svého předčasného odchodu do penze. Kromě divadelní práce stále natáčel a v roce 1951 byl obsazen do dvojdílné historické komedie Císařův pekař - Pekařův císař. Veselohru, odehrávající se v době císaře a krále Rudolfa II., režíroval Martin Frič. Ten vystřídal původního režiséra snímku, který odešel po neshodách s představitelem hlavní role Janem Werichem. František Černý v legendárním filmu ztvárnil jednu z dalších svých vedlejších, přesto nezapomenutelných postav. Jako Honzu Skotáka, který na dvoře filmového Rudolfa II. působil ve funkci vrchního alchymisty pod jménem Jeroným Alessandro Scotta, si Františka Černého vybaví většina dnešních diváků. Na počátku šedesátých let odešel oblíbený herec do důchodu. Františkův předčasný odchod na odpočinek zavinil jeho zhoršující se zdravotní stav, za který mohla hlavně umělcova veliká tloušťka. Říká se, že hercova postava byla dokonce širší než delší a jeho váha se prý pohybovala kolem 150 kilogramů. Kvůli následkům své obezity František Černý v roce 1963 zemřel v pouhých 58 letech.
Zdroje:
JIRAS, Pavel. Barrandov- Oáza uprostřed běsů III. Praha: Ottovo nakladatelství, 2013. ISBN 978-80-7451-354-1
