Článek
Jedna hezčí než druhá
Narodila se s titulem bavorské princezny v luxusním rodinném paláci v Mnichově roku 1847 jako poslední dcera extravagantního vévody Maxe a jeho ženy Ludoviky. Především otec, byť s rodinou často nepobýval, formoval Žofiinu osobnost. Nebylo žádným tajemstvím, že vévoda se přátelil s měšťany a vedl velice svobodný život. Byl ve své době mezi lidmi mimořádně populární, uměl hrát na citeru, v Bavorsku oblíbený lidový hudební nástroj, hodně cestoval a nesnášel etiketu. Matka, mimochodem v mládí vyhlášená krasavice, v manželství trpěla, což byl bohužel úděl mnoha jejích současnic, vlastní dcery nevyjímaje. Sester bylo pět a všechny platily za mimořádně atraktivní a navíc si byly i velice podobné, takže i v pozdějších letech vzbuzovaly všeobecnou pozornost všude, kde se spolu objevily.
Mladá Žofie vyrostla spolu se svými sourozenci v nekonvenčním, téměř měšťanském prostředí, kdy střídavě pobývali v Mnichově a na rodinném venkovském sídle Possenhofen, které leží na břehu Starnberského jezera, na jehož druhé straně sídlil Žofiin bratranec a budoucí bavorský král Ludvík.
Pohádkový král
Žofie ale nad sestrami vynikala svým výrazným hudebním nadáním a okouzlujícím hlasem, kterému podlehl i následník bavorského trůnu, veliký milovník hudby. Krásná Žofie rozhodně nebyla špatná partie, naopak. Díky sestře, která se stala rakouskou císařovnou, byl o ni mezi ženichy zájem a mladá dívka jich stihla už několik odmítnout, když se o ni začal ucházet soused z druhé strany jezera Ludvík.
Došlo dokonce k zásnubám, ale ke svatbě už ne. Bavorský král Ludvík II. byl velice pohledný a sečtělý mladý muž, ale zároveň to byl podivín, který nikdy nestál nohama na zemi a k otázkám ohledně blížící se svatby začal být nerozhodný, až už to bylo Žofiině rodině nepříjemné a začali na Ludvíka tlačit, aby si jejich dceru už konečně vzal a zabránil tak lidským řečem, které se pomalu tu a tam ohledně věčně čekající nevěsty začaly šířit. Král se ovšem zachoval nečekaně- zásnuby zrušil, což musela být pro mladou dívku opravdu nepříjemná situace. Ale netruchlila dlouho a již po pár měsících se zasnoubila podruhé, tentokrát ženich nevycouval a z bavorské princezny se stala vévodkyně z Alençonu.
Kráska s nemocnou duší
Ferdinand, francouzský vévoda z Alençonu, byl stejně jako Ludvík velice pohledný muž. Do mladé rodiny sídlící v Paříži se postupně narodily dvě děti a vše se zdálo být v pořádku. Ovšem jen do té doby, než Žofii přepadly čím dál tím častější deprese, což vedlo až k jejímu nervovému zhroucení a onemocnění. Duševní nemoci nebyly v její rodině ničím ojedinělým, naopak, jednalo se o rodový znak Wittelsbachů, vždyť i její bývalý snoubenec a zároveň bratranec bavorský král byl ke konci života prohlášen za nesvéprávného a i Žofiina sestra, císařovna Alžběta, se obávala onoho rodového prokletí. S oblibou dokonce navštěvovala ústavy pro choromyslné a neobyčejně se zajímala o duševní nemoci. Kdo mohl tušit, že v jednom takovém blázinci skončí i její milovaná mladší sestra.
To je skandál!
Do vévodské rodiny začal docházet lékař Franz Josef Glaser, aby ošetřoval tehdy čtyřicetiletou Žofii, která nervově onemocněla. Bláznivě se do sebe zamilovali, ale svůj vztah utajit nedokázali. Doktor Glaser byl také ženatý a jeho manželce se přirozeně ani trochu nelíbil jeho milenecký poměr s krásnou vévodkyní, a když se o dvojici dozvěděl i podváděný manžel Ferdinand, rozhodl se jednat. Jelikož divoká a svéhlavá Žofie dokonce vyslovila slovo „rozvod“, po poradě s její bavorskou rodinou ji dal zavřít do ústavu pro duševně choré, kde ji měli z její bláznivé lásky vyléčit.
Jestli se to lékařům podařilo, věděla jen ona sama, každopádně po sedmi měsících ústav opustila, vrátila se k manželovi a za čas odjela do Vídně, kde navštívila svou starší sestru císařovnu i další příbuzné. Mezi nimi byla také její neteř Amélie, která si po tomto setkání zapsala do deníku, že teta Žofie už je zase jako dřív. Uklidnění hledala ve víře a dobročinnosti, která se jí stala osudnou.
Jako ve zlém snu
V roce 1897 se vévodkyně z Alançonu zúčastnila charitativního bazaru v Paříži. Byla jeho patronkou a organizátorkou a spolu s dalšími vznešenými ženami měla za úkol prodávat umělecké předměty a získávat tím finanční prostředky na podporu chudých. Na této každoročně probíhající akci byl atrakcí malý promítací sál, kde lidé mohli zhlédnout krátká filmová představení. K promítání se používal vysoce hořlavý plyn éter, který zavinil tragédii obřích rozměrů. Vznítil se a v mžiku byla celá budova v plamenech. Lidé v panice utíkali, ale pro více než 126 lidí se stal tento den osudný. Plameny je pohltily.
Jednou z obětí byla i bavorská princezna a vévodkyně z Alençonu Žofie, mladší sestra slavnější Sisi, která se nakonec i přes svou svobodomyslnost musela vzdát lásky a žít život, který jí určili ostatní. Princezny nebyly vždy jen pohádkově šťastné.
Zdroje: HAMANNOVÁ, Brigitte. Alžběta-Císařovna proti své vůli. Praha:Brána, 2002., Wikipedia pod hesly Bazar de la Charité a Sofie Bavorská
Chcete si přečíst o Žofiině starší sestře, o krásné Sisi, se kterou toho měly tolik společného? Obě se potýkaly s psychickými problémy a rakouská císařovna si dokonce od manžela k narozeninám přála jeden malý zařízený blázinec. Nebo chcete znát tragický konec jedné mladé zamilované dívky, která šla na smrt spolu s Žofiiným synovcem, korunním princem Rudolfem? A víte, že jedna z nejznámějších českých spisovatelek prožila stejně jako vévodkyně zakázanou lásku?