Článek
Babička Růženka: Epistemická feministická autorita z Blanska
Babička Růženka z Blanska, ve svých sedmdesáti třech letech, byla a je žena celkem prostá, ale rozhodně ne hloupá. Co jí chybí ve znalostech digitálních technologií a francouzské literatury, to vyvažuje svým selským rozumem a letitými zkušenostmi z dob, kdy se nadělalo více práce s motykou než s klávesnicí.
Nikdo, ani ona sama, by si nepomyslel, že se stane na stará bolavá kolena epistemickou feministickou autoritou. A to vše navíc, aniž by vůbec věděla, co to znamená.
Jako každá správná babička, i Růženka ráda posedí u kávy a čaje s vnoučaty. Ta jí často povídají o různých „moderních věcech“, kterým ona zpravidla ani pořádně nerozumí.
Poslouchá, sem tam rozvážně přikývne, ale většinou jí to jde pěkně jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Jak už to zkušené babičky i dědečkové prostě umí.
Až do onoho osudného dne, kdy vnučka Klárka, nadšená studentka Fakulty sociálních studií (FSS) až z Brna, zmínila pojem epistemická autorita. Babička to tehdy odbyla s typickým: „Co to zas je za blbost, Klárko? Dáš si ještě rybízovou buchtu?“
Jenže pak se stalo něco zvláštního. Klárka začala své přemýšlení o feminismu a rovnosti opírat o to, co se naučila od své babičky v dětství. Klárka si najednou uvědomila, že právě babiččiny názory na život, její nekompromisní pohled na spravedlnost mezi lidmi, a hlavně fakt, že vždycky dávala důraz na „ženskou sílu“ a schopnost si poradit, mají hluboký feministický základ.
To, co si babička Růženka po celý život myslela o ženách, mužích a rovnosti, bylo v podstatě malým rodinným manifestem feminismu. Babička Růženka nevědomky formovala názory dalších generací, a to naprosto neokázale a bez velkých gest.
(Ne)ostře sledovaná autorita
Jednoho dne jí to Klárka na rovinu řekla: „Babi, ty jsi epistemická feministická autorita.“
Babička Růženka jen mávla rukou a řekla, že to jsou zase nějaké „divné názvy,“ které se dnes používají. Ale v hloubi duše ji to vlastně i potěšilo.
Kdo by taky nechtěl být autoritou na něco, o čem ani nevíte, že jste odborník? Když to slovo zaslechla podruhé, už začala poctivě poslouchat.
Klárka jí to vysvětlovala s takovým nadšením, až babičce začalo docházet, že na tom něco bude. Vždyť celý život vychovávala děti, starala se o rodinu, bránila ženská práva už tím, že si zkrátka nikdy nenechala od nikoho poroučet, a od dědečka Tondy už vůbec. „Nikdy si nenechej diktovat, co máš dělat, Růžo,“ říkala jí kdysi její vlastní maminka Anežka a tuto větu si babička nesla s sebou po celý život.
No a tak se stala epistemickou feministickou autoritou. Stačilo být jen sama sebou a žít život podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
A tak, zatímco se většina jejích vrstevnic baví o bolavých kloubech a recepturách na koláče, babička Růženka si spokojeně užívá fakt, že se na stará kolena někam posunula. „V sedmdesáti třech letech a autorita,“ říká si s úsměvem, když polyká další sousto bábovky, „to bych do sebe nikdy neřekla.“
