Co bychom měli vědět o kremaci a úctě k zesnulým i pozůstalým

Popel zesnulého není jen prach. Co byste měli vědět o kremaci?

V posledních desetiletích se v České republice stále častěji volí kremace jako způsob rozloučení se zesnulými. Dnes tvoří kolem 95 % všech pohřbů. I když se může zdát, že rozptyl nebo uložení urny je čistě soukromá věc rodiny, zákon i úcta k zesnulému vyžadují jistá pravidla.

Popel není osobní majetek

Možná vás překvapí, že kremační popel není podle českého práva věcí v tradičním smyslu. Nelze s ním libovolně nakládat jako s osobním majetkem. Z právního hlediska se jedná o lidské pozůstatky, na které se vztahuje zvláštní režim ochrany a důstojnosti. Z toho plyne, že popel nelze například darovat, prodat ani skladovat bez pravidel.

Kdo o popelem zesnulého rozhoduje, je stanoveno zákonem. Většinou to bývá osoba, která sjednala pohřeb – ať už příbuzný, partner nebo blízký přítel. Tato osoba má právo rozhodnout, jak bude s popelem naloženo, ale pouze v mezích zákona a s ohledem na přání zesnulého, pokud bylo známo.

Kremace není konec – co dál?

Po kremaci dochází k uložení nebo rozptýlení popela. Nejčastější varianty jsou:

Na co si dát pozor?

Mnoho lidí dnes touží po „alternativním“ rozloučení – rozptýlení popela v lese, na horách nebo v moři. Tyto záměry bývají motivovány krásnou představou svobody, ale často narážejí na právní omezení.

Pokud chcete uložit popel mimo hřbitov, vždy je třeba souhlas vlastníka pozemku. V opačném případě by šlo o protiprávní jednání. V případě veřejných ploch (parky, lesy) je navíc často velmi těžké získat souhlas správců, například města, obce nebo státního podniku.

Co když pozůstalí nesouhlasí?

Občas se stává, že pozůstalí nemohou najít shodu ohledně naložení s popelem – například když jeden sourozenec chce urnu doma, druhý by rád klasický pohřeb. Zde může pomoci mediace nebo rozhodnutí soudu. Ideální je, pokud zesnulý zanechal písemné přání, třeba formou závěti nebo jiného dokumentu. Právní váhu takového vyjádření je však třeba pečlivě posoudit.

Když popel zůstane „nevyzvednutý“

Smuteční služby se také někdy potýkají s případy, kdy si nikdo urnu nevyzvedne. Podle zákona má provozovatel krematoria povinnost uschovat urnu po dobu alespoň jednoho roku. Pokud si ji během této lhůty nikdo nevyzvedne, může být popel rozptýlen bez dalšího svolení, i když s důstojností a pietou.

Závěr

Způsob rozloučení s našimi blízkými odráží náš vztah k životu i smrti. Ať už zvolíte klasický pohřeb, rozptyl, uložení do moře nebo strom života z popela, je důležité vždy jednat s úctou a v souladu se zákonem. Smrt není jen biologický fakt, ale i právní a etický okamžik, který zasluhuje naši pozornost.

Použité (primární a sekundární) prameny