Článek
Osud servírky Emy aneb Když ženské srdce táhne k temnotě
Servírka Ema, 37 let, trvalý pobyt - Jihomoravský samosprávný kraj.
Půvabná prsatá žena s energií jiskřící na každém kroku, se skoro denně usmívá na zákazníky za barem. A někdy i pod barem.
Avšak pod tou veselou moravskou fasádou se skrývá příběh plný vnitřního zápasu.
Ema má jedno zvláštní prokletí – od cca patnácti let ji přitahují jen hodně „zlí“ a drsní muži. Žádné sladké romantické typy pro ni nejsou. Opravdu žádné nudné večeře při svíčkách s tichými pohledy. Ne, Ema chce temnotu, drsnou vášeň, drama a jiskření, které probudí její nitro.
Ergo kladívko, to je ale zároveň i její břemeno.
Myslela, že z toho časem „vyroste“ a dospěje, ale nestalo se. Naopak její touha po zlých darebných chlápcích roste a roste. Kdy a kde tohle skončí?
„Nevím, proč to tak mám,“ povzdychne si nejednou u kafe s „nejkou“ (tedy nejlepší kamarádkou) Anetkou .
„Lidi si myslí, že to je nějaká moje vzpoura, ale já bych raději měla klid, co se vztahů týče. Mám jednoho docela skvělého manžela, hodného, pracovitého, vzdělaného (má dokonce dvě maturity a bakaláře), ale prostě, holka… mě ten starej úředník z krajského úřadu sexuálně nezapaluje a nerozpaluje. Anet, u sexu s ním si mohu luštit sudoku, to dosazování čísílek do hlavolamu je více rozpalující než čísla s ním“ .
Žár trvá
A zatímco Ema obsluhuje další spokojené hosty, myslí na všechny ty odborné psychologické rady, které už slyšela.
Dokonce navštívila i psychologa, a ne na pojišťovnu, hradila si to sama z dýšek z jejich restaurace. Popravdě, ne že by byla tak uvědomělá ve vztahu k moravským veřejným financím , ale sehnat dnes v Česku psychologa na „pokladnu“ trvá roky.
A tolik času nikdo nemá, a naše divoká servírku, ta již vůbec. To je všem snad na slunce jasné.
Odborník ji bedlivě vyslechl. Její vyprávění bych rád poslouchal i zdarma - pomyslel si duchu. Některé pasáže si nechal i zopakovat.
Nicméně po tom prohlásil něco o potřebě změnit vzorce chování, potřebě vytoupit z komfortní zóny, a dlouhé nelehké cestě…Ale přiznejme si – emoce se přece nedají jen tak přepnout jako vypínač.
Srdce a tělo chce, co chce, ač rozum se snaží přikázat něco jiného.
„Tohle jednou skončí hodně špatně,“ říká si Ema občas, když si představí, kam by ji mohla touha po dobrodružství s agresivními drsnými muži zavést. Jak chlápek nemá odsezeno aspoň 5 let na Borech či v Pardubicích (nebo-li Kongu) a nezvedá aspoň 150 kilo na benchi, tak ji prostě nerajcuje. Hotovo dvacet.
Smutné, ale je to tak.
Klidný život nebo žít na tenkém ledě vášně?
Ema ví, že musí zůstat na zemi, být zodpovědná, jak se to od ní očekává.
Ale otázkou zůstává, zda dokáže to vnitřní pnutí ukočírovat.
Psycholog jí zatím nepomohl, navíc se zapletla s psychologovým bratrem, svalnatou černou ovcí jejich rodiny. Manžel se to naštěstí nedozvěděl. Psycholog jí dal slevu.
To bude ještě na dlouho…
----------------------------------------------------
(jména, místa a některé detaily jsou změněny, napsáno na základě pravdivé události, a oproštěno od lascivním detailů, aby text mohlo čtenářstvo konzumovat před 22.hodinou, děkujeme za pochopení).
