Článek
Byl věrný svým dlouholetým zvyklostem. Když ale jeho milovaná manželka Anežka zemřela, najednou se ocitl v novém světě, plném povinností, které dosud nespadaly do jeho kompetence.
Vaření, úklid a především nákupy – to vše nyní leželo na jeho bedrech. A tak se Jiří, který do té doby do obchodu vkročil jen výjimečně, stal pravidelným návštěvníkem supermarketů a místních trhů.
Politika není nuda
Jiřího zájem o politiku byl pro všechny kolem známý. Nikdy si nenechal ujít večerní zprávy a každou neděli dopoledne měl v kalendáři pevně zapsanou politickou debatu v televizi. Po odchodu své manželky se ale rozhodl, že bude nejen informovaným občanem, ale i aktivním spotřebitelem, který nakupuje „politicky odpovědně“.
Kterak sám říkal, „když už ten svět nemůžu změnit, tak alespoň nebudu podporovat ty, co ho ničí!“
Jeho cesta za politicky odpovědným nákupem začala v místním Albertu. Chvíli se bezradně procházel mezi regály, až jeho pohled padl na hromadu krásně zralých ananasů. Očividně dobře si uvědomoval, že exotické ovoce nemá s Českou republikou nic společného, ale něco ho zarazilo. Otočil se na mladého prodavače, který zrovna doplňoval zboží, a s vážným výrazem v tváři se zeptal: „Prosím vás, není ten mamlas pardon ananas z Ruska?“
Prodavač na něj zaraženě pohlédl, ale než stačil odpovědět, Jiří si uvědomil absurdnost své otázky a s úsměvem si ananas přidal do košíku. Přesto se ale ujistil, že značka není náhodou ruská, protože, jak sám říkal: „Co je dneska člověk ochoten sníst, je jedna věc, ale komu při tom pomáhá, to už je věc druhá!“
Maďarská klobása
Jeho politická angažovanost v nákupech se projevila i v další kuriózní situaci. Jednoho dne se rozhodl vyzkoušet delikatesy v nově otevřeném maďarském lahůdkářství. Vůně čerstvých klobás a paprik ho okamžitě přitáhla, ale když měl zboží přidat do košíku, přepadla ho pochybnost. Obrátil se na prodavačku a s nefalšovaným zájmem se zeptal: „A není to náhodou od pana Babiše? Z nějakého jeho masokombinátu?“ Prodavačka s úsměvem zavrtěla hlavou a ujistila ho, že klobásy jsou skutečně maďarské.
Na moment se zdálo, že je vše v pořádku, když tu najednou Jiřímu došlo, že Maďarsko rovná se Orbán. Ten Orbán, kterého v televizi často kritizovali.
Jeho politická svědomitost ho zradila. Ani na sekundu neváhal, vrátil klobásu na pult a rychlým krokem se vypařil z obchodu, jako by se za ním zavíraly dveře od komunistického bloku.
Závěrem
A tak si Jura (jak se říká u nás na Moravě) postupně vybudoval vlastní, zcela unikátní způsob nakupování. Nebylo to vždy jednoduché, často odešel z obchodu s prázdným košíkem, protože „politicky odpovědné“ zboží zkrátka nebylo na skladě. Ale měl čisté svědomí, což pro něj bylo nakonec důležitější než plná lednice.
Nakonec se ukázalo, že nejen politika, ale i nákupy mohou být hrou o principy. A když si Jiří večer namazal chleba s máslem, které těsně prošlo jeho přísným politickým testem, věděl, že to stojí za to.
Možná neovlivnil svět, ale aspoň zůstal věrný svým zásadám – a to se přece taky počítá.
Nebo ne?
