Článek
Práva obviněných: proč by je měl znát i slušný člověk
Stačí jediné slovo: obviněný.
A část veřejnosti má jasno. Skoro jako by už bylo rozhodnuto.
Jenže právní stát funguje jinak. A dobře, že funguje. Trestní řízení je jeden z nejtvrdších zásahů státu do života jednotlivce. Právě proto je obestavěno právy obviněného, která nemají chránit zločin, ale spravedlnost.
Ne, obviněný není automaticky vinen
Základní pravidlo zní prostě:
dokud není pravomocný rozsudek, je člověk nevinný.
Presumpce neviny není právnická fráze. Znamená, že:
- obviněný nemusí dokazovat svou nevinu,
- stát musí vinu prokázat bez rozumných pochybností,
- pochybnosti se vykládají ve prospěch obviněného.
Kdo tento princip zpochybňuje, zpochybňuje samotné základy právního státu.
Právo mlčet není drzost
Obviněný má právo vypovídat. Ale má také plné právo mlčet.
Mlčení není přiznání viny. Je to ochrana před nátlakem, omyly i unáhlenými závěry. V civilizované společnosti nelze nikoho trestat za to, že využívá svých práv.
Obhájce není spolupachatel
Advokát neobhajuje trestný čin. Obhajuje práva klienta.
Obviněný má právo zvolit si obhájce, který:
- nahlíží do spisu,
- účastní se výslechů,
- hlídá zákonnost postupu policie a státního zástupce.
A pokud si ho obviněný nemůže dovolit?
Pak mu jej stát musí zajistit. Spravedlnost nesmí být jen pro bohaté.
Bez spisu není obhajoba
Jak se má člověk bránit, když neví, z čeho je obviněn?
Proto má obviněný právo:
- nahlížet do spisu,
- seznamovat se s důkazy,
- reagovat na ně.
Ano, i to někdy vyšetřování komplikuje. Ale alternativa je horší: tajná obvinění a procesy bez kontroly.
Stát musí hledat pravdu – ne jen viníka
Policie a státní zástupci nemají povinnost „někoho dostat“.
Mají povinnost objektivně zjistit skutkový stav.
To znamená:
- hledat důkazy proti obviněnému,
- ale také důkazy v jeho prospěch.
Trestní řízení není soutěž ega, ale zkouška profesionality státu.
Bránit se je právo, ne obstrukce
Odvolání, stížnosti, odpor proti trestnímu příkazu.
To nejsou kličky, ale kontrola moci.
Právě opravné prostředky odlišují právní stát od režimu, kde „už je rozhodnuto“.
Závěrečná poznámka
Práva obviněných se snadno brání v teorii. Těžší je to ve chvíli, kdy je veřejnost rozhořčená a titulky křičí. Jenže právě tehdy se láme charakter právního státu.
Proto platí jednoduchá pravda:
kdo dnes brání práva obviněných, brání zítra i svá vlastní.
Použité prameny:
- Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.
(zejména § 2, § 33–36 – zásady trestního řízení a práva obviněného) - Listina základních práv a svobod, ústavní zákon č. 2/1993 Sb.
(čl. 8, čl. 36–40 – právo na osobní svobodu, spravedlivý proces a obhajobu) - ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023.
ISBN 978-80-7400-909-6. - Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1586/09 ze dne 8. 12. 2009
(k presumpci neviny a právu na spravedlivý proces v trestním řízení)
5 . JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2022
