Článek
Zkušený autor pan Zdeněk Dominik Uher opět zabodoval – jeho Instagramový páv z Bestiáře moderního člověka je geniální pastí na naše digitální ego, do které se uvědoměle (a s humorem) chytáme (skoro) všichni.
Jak zábavné tomu říct jasné “ano”!
Vidět tu groteskní postavu – offline prázdnou, ale online „svítící jako Las Vegas“, obklopenou „ocasem z filtrů“ – to je trefa přímo do černého. A tím rozhodně nemyslím legendárního sportovního i politického komentátora Otu Č z Kladna.
Uherovy obrazy jsou živé, výstižné a často absurdní – „káva není nápoj, ale manifest životního stylu“, „boty nejsou boty, ale poselství“, pes je rekvizita.
Ta ironie je tak barevná, že člověk musí přestat doopravdy vnímat svět kolem – a začít ho číst jako výstřední instagramový feed ).
Cítíte to? Já rozhodně ano – a hodnotím to jako brilantní zkratku, která nejen baví, ale i reflektuje moderní posedlost pózou a přetvářkou.
A zoologie pózování! „Hlavu nakloní o přesně spočítaných 23 stupňů, úsměv je lehce asymetrický“, no, to je přece absolutní výklad naší generace! Každý to viděl – ať je to kolikrát ztrapňující, nemůžeme tomu odolat. Ale právě ten moment, kdy se v tom poznáte a přiznáte si, že jste někdy tohle přesně udělali… je tak osvobozující a… vtipné!
Potrava ze srdíček?
Každý lajkník jako kalorie, follower jako minerál – tohle je excelentní metafora moderní závislosti. Ten úsměv střídá úzkost, když notifikace nepřicházejí – ačkoliv víte, že je to všechno iluze. Ale přiznejte si, kolikrát jste stejně vyčkali na čarovný zvuk nového lajku uprostřed noci? Já si raději nevzpomínám…
Kavárenská metamorfóza – klasika! Můžete sedět sám, pít normální kávu, ale on přijde, upraví květiny, otočí hrnek, přisune knihu, našpulí rty – a z obyčejného stolku udělá ateliér pro stories. A realita? Kafe vychladlé, účet minus… ale online — zenový rituál. To je mistra fejetonisty přesně vystihlé, perfektní a humorné.
A já se tomu musím smát a s legendární medvědí radostí přikyvovat.
A závěrečný obraz – pád ocasu.
Stačí, že spadne síť, a Instagramový páv umírá. Filtry dolů, net, lajky – všechno mizí a zůstává obyčejný člověk s telefonem v ruce, v tramvaji. No a víc – z pávů jsme najednou holubi, co si pletou louži s jezerem a čekají, kdo hodí drobek. Silná, veselá, mrazivá metafora, kterou si zamilujete.
Takže ano — souhlasím. Uher nám ukazuje zrcadlo, ve kterém se nejen poznáváme, ale i bavíme. A to je v dnešní době jeden ze zlatých momentů čtení. Satira, která nemoralizuje, ale usmívá se mile, a přitom říká pravdu. Prostě radost číst a smát se nad sebou – dík, Zdeňku!
