Článek
Článek o zážitku z Pařížské ulice otevírá otázky české identity a vztahu k luxusu i kulturním rozdílům.
Autor relativně povrchně líčí své rozpaky nad chováním některých českých zákazníků v luxusních pražských obchodech a tento pocit trapnosti prvoplánově spojuje s širším obrazem národní mentality.
Zmiňuje úctu, kterou projevují v podobných situacích údajně Japonci a Korejci a nabízí tuto jinou perspektivu jako inspiraci.
Vsuvka - nedávno jsem viděl a hlavně nedobrovolně slyšel ve vlaku z Prahy hodovat tři Asiaty a věru nebyl to kulturní pohled na ně. Takové mlaskání a s odpuštěním krkání… Inu, raději to nebudu více rozebírat.
Pokud se na v článku popsané chování podíváme třeba pohledem Karla Gotta, představme si, že Češi v sobě mají rozmanité a hluboce zakořeněné kulturní hodnoty, které netkví ve vnějších projevech, ale v jádru jejich přirozenosti.
Jako národ, který si po dlouhou dobu musel své místo mezi evropskými národy teprve budovat, jsme poznali, že každé takové setkání s jinými kulturami může přinést moment uvědomění a sebereflexe, ale i hrdosti na naše tradice.
Pařížská ulice se, podobně jako kdysi karlovarské kolonády, stává místem, kde se mísí světová elegance a naše domácí povaha. Buďme tolerantní!
Také nechápu, proč zámožný „Pisálek 00“, který ví na rozdíl od spodních deseti milionů, jak se chovat v Pařížské (mimochodem řadící se mezi dvacet pět nejdražších ulic světa) , do toho tahá bývalého úspěšného premiéra pana Andreje Babiše? Proč?? ptám se důrazně.
Závěrem
Podíváme-li se na podobné situace s nadhledem, je v pořádku, že ne všichni Češi zapadají do představ luxusního módního světa.
Naše společnost byla a je pestrá a každý projevuje své hodnoty jinak – i to je svoboda, o kterou jsme tolik usilovali. A zvonili klíči 17. listopadu před 35 lety!
A nebuďme na sebe tak zbytečně přísní! Češi a Moraváci jsou většinou fajn lidé, i když raději a častěji nakupují v Kauflandu a Tescu než ve vyhlášené, avšak předražené Pařížské ulici v Praze.
