Článek
Bez diskuse, bez výběru, bez ohledu na to, jestli ho vůbec potřebujete.
A ta částka? Klidně 20 až 40 tisíc korun, a to i v případech, kdy je vše mezi dědici jasné, nesporné a předem domluvené.
Notář jako povinný prostředník, kterého jste si nevybrali
V dědickém řízení není notář jen poradce – podle zákona je tzv. soudním komisařem, který „pomáhá soudu“. Ve skutečnosti to ale znamená, že dělá čistě administrativní úkony, a přesto vás to stojí nemalé peníze. Většinu podkladů si musíte stejně připravit sami – výpisy z účtů, údaje z matriky, katastru… A notář to celé pouze „zprocesuje“.
Kdyby šlo o sporné řízení, dovedu to pochopit. Ale proč musí být notář povinný i tehdy, když je dědictví naprosto jednoduché a všichni dědici se dohodnou?
Kde je svobodná volba?
V jiných právních otázkách máte svobodu volby – daňového poradce si najmout můžete, ale nemusíte. Právníka taky.
Ale notář? Tam stát rozhodl za vás. Automaticky. Bez možnosti se vyvázat.
A tohle všechno není zadarmo. Poplatky se neřídí vaší aktuální životní situací, ale hodnotou majetku, který dědíte – jako by se předpokládalo, že když dědíte byt po rodičích, máte automaticky peníze navíc.
Dostupné bydlení - zapalme alespoň malou svíčku
A propos, když stát a politici neustále mluví o pomoci s dostupným bydlením pro mladší a střední generaci, nemohl by se alespoň odpustit notářské poplatky u dědictví nemovitých věcí?
Tedy hlavně bytů a domů? Jistě není to všelék, ale aspoň něco. Pořád lepší než naivní vize o magickém digitálním stavebním řízení, které nám prý jednou zlevní bydlení.
Tradice není důvod pro povinnost
Notářství má dlouhou historii, jistě. Ale tradice není automatický důvod pro to, aby něco bylo povinné. Tohle není středověk, kdy měl notář monopol na to, co může být napsáno perem na pergamen. Dnes máme elektronické podpisy, datové schránky, online katastr nemovitostí.
Technicky by bylo možné nesporná dědictví vyřídit naprosto jednoduše – online, u soudu nebo klidně automaticky. Jenže stát se drží „zajetého systému“, ze kterého někdo velmi dobře žije.
Politici řeší digitální občanky – ale běžné lidi trápí úplně něco jiného
Je zajímavé, kolik politické energie se dnes věnuje digitálním občankám, korespondenčním volbám nebo novým genderovým identitám. Ale tohle běžné lidi fakt netrápí.
Trápí je, že je stát zatěžuje zbytečnými výdaji, když procházejí životními krizemi. Trápí je, že nemají možnost výběru. Trápí je, že se v systému ztrácí jednoduchost, zdravý rozum a elementární úcta ke svobodě jednotlivce.
A co s tím, pane Fialo?
Navrhuji jednoduché řešení:
Zachovejme notáře jako volitelnou službu. Kdo chce, ať si ho najme. Kdo potřebuje poradit, ať ho osloví. Ale nedělejme z něj státem vnucovanou povinnost pro každého, kdo zdědí garsonku po babičce.
Modernizace státu nezačíná u QR kódů na občankách. Začíná u toho, že lidem nebudeme brát svobodu a peníze v momentech, kdy to nejméně potřebují.
(autorský liberální fejeton)
