Článek
Rozšířený senát NSS nyní jasně rozhodl: Úroky z dluhopisů nejsou „úroky z půjček či úvěrů“!
Ministerstvo financí dlouho čelilo otázce, zda lze úroky z dluhopisů vydaných do konce roku 2013 považovat za daňově uznatelné výdaje podle § 24 odst. 2 písm. zi) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (zákon o daních z příjmů), který hovoří o úrocích z půjček a úvěrů.
Zmíněná situace byla právně nejednoznačná – a komplikovaly ji i pozdější změny zákonné terminologie.
Kontext sporu
Žalobkyně – akciová společnost – emitovala dne 30. 4. 2012 korunové dluhopisy v objemu 1 miliardy Kč s pevnou výší úroku 12 % ročně a splatností v roce 2032.
Kupní cena byla uhrazena formou zápočtu vůči dluhu, který žalobkyně dříve nesla vůči svému jedinému akcionáři, Josefu E.
V roce 2013 společnost vyplatila Josefu E. úroky ve výši 120 milionů Kč a uplatnila je jako daňové výdaje v přiznání za rok 2013.
Finanční úřad následně na základě daňové kontroly všechny úroky vyloučil z daňově uznatelných nákladů.
Žalobkyně neuspěla ani v odvolacím řízení, ani u krajského „správního“ soudu. Ten potvrdil, že zákon jasně neumožňuje uznat úroky z dluhopisů jako součást úroků z půjček či úvěrů podle § 24 odst. 2.zi) zákona o daních z příjmů.
Klíčové rozhodnutí Rozšířeného senátu NSS
Rozšířený senát NSS rozhodl usnesením č. 1 Afs 208/2023-57 (16. 4. 2025), že úroky z dluhopisů nejsou podřaditelné pod „úroky z půjček a úvěrů“, jak je definováno ve § 24 odst. 2 písm. zi).
Zákonodárce citovanou věc explicitně neupravoval, a tedy nelze ji aplikovat retrospektivně pro stejné zdaňovací období (2005–2013).
Místo toho musí být daňová uznatelnost těchto výdajů posuzována podle obecné, širší právní normy – generální klauzule v § 24 odst. 1. Ta stanoví, že výdaje vynaložené na dosažení, zajištění či udržení zdanitelných příjmů lze odečíst, pokud jsou prokázány a zákonem povoleny.
Výsledný význam judikátu NSS
- Ujasnění právního rámce – rozhodnutí rozšířeného senátu NSS výslovně vyjasňuje, že úroky z dluhopisů nelze automaticky považovat za úroky z půjček či úvěrů podle § 24 odst. 2 písm. zi) platného do konce roku 2013.
- Jasný přechod: Výdaje z dluhopisů musí být od roku 2005 posuzovány výhradně dle § 24 odst. 1 – tedy nikoliv podle specifické, striktně vymezené podkategorie úroků.
- Rizika daňové praxe: Daňové subjekty by měly pečlivě prověřovat, jaké daňové náklady uplatňují, neboť špatně použitá právní úprava (nedostatečné odůvodnění dle § 24 odst. 1) může vést k neuznání nákladů a daňovým sankcím.
Závěr pro praxi
Rozšířený senát NSS svým rozhodnutím směřuje k eliminaci interpretací, které by umožňovaly automatické daňové výhody u úroků z dluhopisů jakožto „úroků z půjček a úvěrů“. Doporučuje se přehodnotit, zda výdaje spojené s vydáním dluhopisů splňují podmínky obecné daňové uznatelnosti dle § 24 odst. 1, zejména prokazatelný vztah k zajištění zdanitelných příjmů.
To má význam nejen pro kontroly minulých období (např. 2013), ale i pro současné daňově-právní praktiky. Pokud má někdo emitované dluhopisy a uplatňuje z nich úroky jako daňové výdaje, měl by mít jasný, fakticky i právně dobře podložený důkaz o účelovosti těchto výdajů, nikoli spoléhat na technickou shodu s definicí „úrok z půjčky či úvěru“.
Jazykový, historický i teleologický výklad zákona vedou k jednoznačnému závěru, který současně nezpůsobuje zjevně nerozumný výsledek nebo výsledek rozporný s ústavně chráněnými právy.
Ergo kladívko, je proto třeba vyjít ze zákonného textu, který i v období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013 zahrnoval do testu zaplacení pouze úroky z úvěru či z půjčky hrazené fyzické osobě, která nevede účetnictví, a nikoliv ze všech zdrojů financování vyjmenovaných v § 19 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů.
Sečteno: Na řešenou otázku je třeba jednoznačně a nekompromisně odpovědět, že úroky z dluhopisů nejsou podřaditelné pod „úroky z půjček a úroky z úvěrů“, jak je vymezovalo ustanovení § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů ve znění účinném od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013.
Zpracováno na základě usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2025, čj. 1 Afs 208/2023-57.
Věc: ENDL + K, a. s., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o úroky z dluhopisů, o kasační stížnosti žalobkyně.
