Článek
Když se po roce 1989 otevřely brány demokracie a svobodných voleb, bylo brzy jasné, že jedna skupina občanů se stane z hlediska účasti naprosto klíčovou – senioři nad 65 let. Už více než třicet let platí, že právě oni jsou nejdisciplinovanějšími voliči. Zatímco mladší ročníky váhají, hledají alternativy, nebo se k volbám vůbec nevypraví, senioři jsou ti, kdo si termín voleb zapíšou do diáře, vytáhnou občanský průkaz a jdou rozhodnout.
Podle aktuálních průzkumů se k volbám chystá kolem sedmdesáti procent lidí v této věkové kategorii. To je číslo, na které se může spolehnout málokterá jiná skupina.
Ergo kladívko, politici to samozřejmě dobře vědí. Není tedy náhodou, že právě na seniory cílí svou komunikaci i předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Pro něj jsou voliči nad 65 let jistotou – a dlouhodobě se jim snaží ukázat, že stojí na jejich straně.
Důvody jsou přitom nasnadě. Senioři patří mezi nejméně spokojenou část populace, pokud jde o vývoj České republiky. Pamatují si totiž nejen porevoluční nadšení, ale i následné transformace, privatizace a sliby, které se často rozplynuly v realitě. Jsou citliví na téma životní úrovně, vnímají rostoucí ceny potravin, energií i léků. Každá koruna, která se v peněžence obrátí dvakrát, má pro ně jinou váhu než pro třicátníka s hypotékou.
Z průzkumů vyplývá, že pro seniory je zásadním tématem korupce. Nejde o náhodu – právě oni zažili několik vln politických skandálů, od devadesátých let přes opoziční smlouvy až po současnost. Vnímají, že korupce je fenomén, který jim bere důvěru ve stát. Zatímco mladší ročníky mohou mít pocit, že „politika je špinavá vždycky“, starší generace se s tímto stavem nikdy úplně nesmířila. Proto pozorně sledují, kdo jim nabízí věrohodný boj proti korupci – a kdo jen líbivé fráze.
Babiš dobře ví, že jeho voliči očekávají jasná sdělení. Často apeluje na téma „zastavíme rozkrádání státu“, „bojujeme proti mafiím“ nebo „zajistíme pořádek“. Pro někoho to mohou být prázdné slogany, ale pro voliče, který hledá pevnou oporu a jistotu, to zní jako jasný závazek. A když se k tomu přidá důraz na sociální otázky – valorizace důchodů, slevy na jízdném či kritika vládních škrtů – karta je rozdána.
Opozice vedená hnutím ANO tak staví na zcela pragmatickém faktu: senioři volit půjdou. Mladí lidé se často zapojují do debat na sociálních sítích, demonstrují, sdílejí memy a petice. Ale když přijde den voleb, mnozí z nich zůstanou doma. Naproti tomu důchodci v neděli odpoledne přijdou na volební okrsek, ať prší, nebo sněží.
To samozřejmě není výčitka – naopak. Je to připomínka, že demokracie stojí na těch, kteří ji aktivně využívají. Kdyby mladší generace měla stejnou volební disciplínu jako generace jejich prarodičů, možná by politická mapa Česka vypadala úplně jinak.
Je tedy logické, že se politici snaží seniory oslovovat. Je to skupina početná, disciplinovaná a volebně spolehlivá. A protože zároveň patří k těm, kdo jsou nejvíce kritičtí k dosavadnímu vývoji země, stává se z ní skutečný jazýček na vahách české demokracie.
Otázkou zůstává, zda se v budoucnu podaří aktivizovat i další skupiny voličů.
Dokud se tak nestane, budou to senioři, kdo rozhodne o tom, kdo povede tuto zemi. A rozumní politici to vědí – proto k nim mluví nahlas a zřetelně.
