Článek
Kdyby byl Donald Trump čtenářem blogu pana Pokorného na Seznamu Medium patrně by zahromoval - Wow, Richard Pokorný, unbelievable article!
Ale již vážněji. Pane docente Pokorný, váš článek je skvělým příkladem toho, proč někteří stále nevidí pravdu.
Evropská integrace jako výraz národní suverenity? Opravdu?
Každý ví, že tento projekt je tu hlavně kvůli bruselským byrokratům, ne kvůli obyčejným lidem v jednotlivých zemích.
Co je to vůbec za pokřivenou a falešnou logiku – říkat, že suverenita je dána tím, že národy předají své pravomoci úředníkům, kteří často ani netuší, co potřebují lidé v jejich vlastních domovech?
Pane Pokorný, suverenita zejména znamená mít kontrolu – úplnou kontrolu – nad hranicemi, nad vlastní politikou, nad vlastní ekonomikou.
Ne dávat svá práva pryč někomu, kdo za ně ani není zodpovědný! To je katastrofa.
Pokud ztratíte kontrolu nad svým národem a státem, pokud se nemůžete rozhodovat sami o tom, jaká politika vám vyhovuje, o svých hranicích, o tom, co vaše země potřebuje, pak nemůžete být suverénní. To je podstata suverenity.
Ochrana zájmů vlastního národa musí být na prvním místě, a jestli je Evropská unie skutečně o něčem jiném než jen o posilování byrokracie, jak to autor tvrdí, tak proč vidíme stále více pravomocí přesouvaných do Bruselu a stále méně vlivu jednotlivých států na to, jak se rozhoduje?
Ergo kladívko, Evropská unie přece nemůže rozhodovat o všem. Někdo si možná myslí, že když se všechno rozhodne společně, bude to efektivní, ale co z toho má například země jako Česko, když dostane pokyny, jak má spravovat své vlastní záležitosti?
To je ve finále slabost, ne síla. V tom má i Václav Klaus pravdu.
Vezměte si, jak se například Spojené státy pod vedením výše připomenutého D. Trumpa dívaly na otázku suverenity.
Pevně střežili svou hranici, chránili americké pracovníky, bojovali proti nespravedlivým obchodním dohodám, které měly tendenci zvýhodňovat jiné země.
Ne vždy se to USA dařilo, ale snaha byla.
To je přece způsob, jak by měl jednat každý stát. Evropská unie ale naopak postupně směřuje k prázdné unifikaci – včetně měnové a fiskální politiky, až po zásadní otázky zahraniční politiky.
Jak může každý stát bránit vlastní zájmy, když je takto tlačen, aby se přizpůsobil zájmům někoho jiného?
Toto je přece princip, kterému by měl každý rozumět – suverénní národ, jakýkoliv národ, si nemůže dovolit být závislý na rozhodnutích, která padají mimo jeho hranice.
Závěrem
Nevíme, kde R. Pokorný bere to sebevědomí kritizovat bývalého úspěšného prezidenta a premiéra této země. Máme svobodu projevu, budiž.
R. Pokorný mj. docela arogantně píše - (citujeme) Klaus strašně moc touží kritizovat Západ a naše spojenectví s ním, ale smysluplné argumenty chybí. Popravdě totéž si možno myslet o panu Pokorném.
Ale nechci zde opakovat veškeré výlevy a zbrklé ataky, kterými předřečník perfidně napadá profesora V. Klause. Zakončím svou reakci věcněji a obecněji.
Lidé chtějí, aby jejich zemi vedl někdo, kdo bojuje za jejich zájmy, ne za zájmy bruselských elit. Národy a svobodní lidé v Evropě by měly mít právo rozhodovat si sami, co je pro ně nejlepší.
Evropská unie by měla být pouze dobrovolným volným (hlavně ekonomickým) partnerstvím, nikoliv nevyhnutelným rigidním svazkem, který rozbíjí skutečnou národní suverenitu.
