Článek
Pamatujete na Důchodce za životní jistoty?
Strana za životní jistoty (zkratka SŽJ) dříve také Hnutí důchodců za životní jistoty a Důchodci za životní jistoty byla česká levicová politická strana orientovaná především na starobní a invalidní důchodce.
Strana (resp. nejdříve politické hnutí) se v 90. letech 20. století zapsala do povědomí jako subjekt usilující o ochranu sociálních práv a ekonomických jistot obyvatel České republiky. Strana vznikla již 22. prosince 1989 původně jako hnutí s názvem Hnutí důchodců za životní jistoty, oficiálně registrováno ministerstvem vnitra bylo až 14. března 1990.
„Důchodci“ chtěli zdůraznit potřebu ochrany občanských a sociálních jistot ve zrychlujícím se procesu privatizace a ekonomické transformace.
7. dubna 1994 na II. sjezdu hnutí došlo ke změně formy z hnutí na stranu, která přijala jméno Důchodci za životní jistoty.
Prvním předsedou byl Josef Koníček, který tuto funkci zastával od vzniku hnutí. Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 1996 dosáhla strana 3,09 % hlasů a jako jediná neparlamentní strana přesáhla tříprocentní hranici. Čímž mj. dosáhla na státní finanční příspěvek a dostala se i intenzivněji do médií, tehdy ještě hlavně tištěných.
Po volbách došlo ke změně předsedy strany, kterým se stal bujarý pan Eduard Kremlička, voják ve výslužbě.
Před volbami do Poslanecké sněmovny PČR v roce 1998 se strana ve výzkumech dostávala pravidelně přes 5 %, některé průzkumy straně dokonce předpovídaly výsledky ve výši báječných 10 %. Brala hlasy hlavně tehdejším Sládkovým republikánům, sociálním demokratům a komunistům.
Do poslanecké sněmovny se strana v roce 1998 ovšem zase nedostala, jelikož obdržela ve finále pouze 3,06 % hlasů. Po neúspěšných volbách předseda strany Eduard Kremlička snědl před televizním štábem živého brouka, což bylo součástí jeho předvolební sázky. Pak již následoval jen pád a pád do politické nicotnosti.
Ideologické podhoubí
Po rozpadu Československa a v důsledku politických změn po roce 1989 se česká společnost začala převážně orientovat směrem k tržní ekonomice. V tomto kontextu vznikla Strana za životní jistoty (resp. nejdříve - Hnutí důchodců za životní jistoty ) jako reakce na narůstající obavy části obyvatelstva, které se obávalo ztráty sociálních výhod, které měly za minulého (komunistického) režimu.
SŽJ se profilovala jako nekomunistická levicová strana zaměřená na ochranu práv zaměstnanců, seniorů, matek samoživitelek, invalidů a dalších znevýhodněných skupin obyvatel.
Strana zdůrazňovala, že v období ekonomických reforem, spojených s privatizací a deregulací, je důležité chránit základní životní podmínky obyvatel, jako je dostupné zdravotnictví, školství, a důstojné důchody. SŽJ stavěla na sociální spravedlnosti a vyzývala k větší regulaci trhu, aby nedocházelo k příliš velké nerovnosti mezi bohatými a chudými.
Početná partaj
Strana za životní jistoty měla na svém vrcholu (okolo roku 1998) údajně 630 místních organizací. Oficiálně deklarovaná členská základna strany patřila k největším z českých politických stran.
Posuďme sami - údaje sekretariátu strany ke konci každého roku: 1993 – 18 000, 1994 – 39 000, 1995 – 47 000, 1996 – 52 000 členů. V prosinci 1998 dosáhl počet členů vrcholu – 57 000 členů. Což jsou z dnešního pohledu neskutečně vysoká čísla i pro parlamentní strany. Po prohraných volbáchv r.1998 již následoval logický úpadek členstva. Vyskytují se i názory, že počty členů byly vedením SDŽ nadhodnocovány, přesná digitální evidence tehdy ještě neexistovala. Nicméně i tak šlo o velice početnou partaj.
Úpadek a zánik
Navzdory jistým úspěchům v 90. letech Strana za životní jistoty nedokázala dlouhodobě udržet svou pozici. Po roce 1998 nastal již politický krach. Většina jejích voličů postupně přešla ke KSČM a hlavně k ČSSD. SŽJ rapidně ztrácela na významu.
Torzo SŽJ se později spojilo se Železného Nezávislými demokraty, ale již neuspělo.
Sečteno - Strana za životní jistoty hrála krátkodobou, ale důležitou roli na české politické scéně v období transformace po roce 1989. Byla hlasem těch, kteří se obávali ztráty sociálních jistot v nově vznikajícím tržním hospodářství, a přispěla k diskusi o sociální spravedlnosti a roli státu v ochraně práv občanů.
Dodnes se vzpomíná na Eduarda Kremličku, který skutečně posvačil brouka a zapil ho fernetem, tak jak slíbil před volbami.
Prameny:
Kašparová I.: Míra otevřenosti politického trhu postkomunistické země typu ČR vstupu malým politickým subjektům, 2006, https://is.muni.cz/th/144504/fss_b/text.pdf
a tady jak E.K. pojedl proteinovou pochoutku:
https://www.youtube.com/watch?v=u0aOrbNCOyk&t=118s
