Článek
Prostě se rád bavím s ženami. V tom nejširším (dříve nejužším) slova smyslu. A protože jsem byl vychován jakž takž civilizovaně, dělám to s respektem, úsměvem a jistou dávkou šarmu, který by mi mohl závidět i můj zubař.
Není tomu dávno, co jsem se seznámil s jednou – říkejme jí třeba Klára. Ve skutečnosti se jmenovala jinak, ale na stejné začáteční písmeno.
Byla to mladá ani ne šedesátiletá žena, která měla v očích jiskru, jakou mívají jen lidé, kteří vědí, že si v kavárně objednali dražší víno, než chtěli.
Slovo dalo slovo, víno dalo víno a skončili jsme na večeři. Krásný večer, tak akorát ironických poznámek a svůdných pohledů – takový ten předehra styl jak z Pulp fiction - či jiného filmu pro pamětníky.
A protože nejsem člověk, který kupuje zajíce v pytli, večer nakonec přirozeně vyústil v to, že jsme skončili u mě. Představte si to – dva rozumní dospělí lidé, víno, postel a vše, co k tomu patří. Sex? Lehce nadprůměrný.
Nic, co by mi převrátilo či dokonce zničilo žebříček erotických hodnot, ale neurazilo to. Objektivně vzato, udělal jsem si poznámku do tajného deníčku: V případě špatného počasí, vylučující výlet , možno i zopakovat.
A zopakoval jsem. Karolína pardon Klára (hrome to bylo o fous exministra Klavody) mě totiž druhý den pozvala k sobě na oběd do satelitu u Blanska. Veganský oběd.
To mě mělo varovat, ale znáte to – zvědavost je kořením života v akci. Navíc, když vás nakrmí a pak i ukojí, těžko se člověk zlobí. Jenže hned po bezmasém dezertu přišla ta věta, která mi nerespektujícím způsobem skutečně vyrazila dech. Ne však tím způsobem, jaký bych si přál.
„Víš,“ řekla nevinně, „já volím STAN.“
Chvíli jsem mlčel. Čekal jsem, že se rozesměje, že to byl vtip, že testuje moji odolnost vůči politickým překvapením. Ale ne. Mluvila vážně.
V tu chvíli jsem věděl, že je konec. Skutečný konec.
Sice se tvářila, že neví proč, ale já věděl přesně. Politická kompatibilita je v dnešní době něco jako krevní skupina – můžete se mít rádi, ale jestli to nesedí v politice, brzy se to projeví v postýlce, to dá rozum. Dřív nebo později přijde velký konflikt.
A tak jsem se zvedl. Připadal jsem si jako gentleman po prohraném partii šachu – ne proto, že bych nepochopil hru, ale protože soupeřka zkrátka táhla figurkou, o které jsem netušil, že je na šachovnici.
Šach mat, pane Rakušane, tudle si nechte ve vašem teamu, todle fakt není nic pro mne.
Ostatně, až později mi došlo proč má ta nebohá popletená osoba vytetován na stehnu právě plátěný turistický přístřešek a na levém ňadru Dozimetr. Ale já starý blázen to neviděl.
--------------------
(satirický autorský fejeton)
