Článek
Nevycházím z údivu.
V tamponech se objeví olovo, arsen, pesticidy a další látky, které by si nikdo dobrovolně nedal ani do vody, ani do jídla. A první veřejná otázka zní:
„A je vážně dokázané, že to ženám opravdu škodí?“
Jenže otázka má být postavena úplně opačně. V případě kontaminace hygienických potřeb těžkými kovy a dalšími chemikáliemi jde o otázku veřejného zdraví - a důkazní břemeno nemůže ležet na ženách.
Jak se vůbec stalo, že produkty, které dívky a ženy používají opakovaně, mnoho hodin denně, několik dní v měsíci, po roky až desetiletí, nebyly už dávno testovány s přísností odpovídající tomu, jak se skutečně používají?
Tampon není tričko. Vložka není obal od svačiny. Menstruační kalíšek není běžná kuchyňská nádoba. Jsou to výrobky určené pro dlouhý, opakovaný a vysoce intimní kontakt s tělem. Tampony, kalíšky a menstruační disky se zavádějí přímo do vaginy. Vložky, slipové vložky a menstruační prádlo těsně přiléhají k vulvě a kůži v oblasti genitálu i perianální oblasti. A přesto se o jejich chemické bezpečnosti stále mluví překvapivě málo.
Nepředstavuji si, že by ženy měly začít panikařit pokaždé, když sáhnou po tamponu. Jen jsem si při výběru pomůcek pro svou rodinu položila pár základních otázek - a nenašla prakticky žádné odpovědi. Proto se chci podělit o to, na co jsem při svém hledání narazila.
Pojďme se tedy podívat, jak je možné, že u výrobků používaných polovinou lidstva se výrobců neptáme ani na úplně bazální údaje:
Co přesně hygienické pomůcky obsahují?
Co se z nich může uvolnit a za jakých podmínek?
Co se může vstřebat přes kůži nebo sliznici?
Jak se hodnotí dlouhodobá, opakovaná expozice látkám obsaženým ve výrobku?
Vrtá mi hlavou, proč se až při srážce s realitou musím složitě pídit po něčem tak zásadním, jako je obsah kontaminantů v hygienické pomůcce, která přichází do dlouhého kontaktu se sliznicemi a kůží - mojí, mých dětí a milionů dalších lidí. Zvlášť když se během používání v zásadě maceruje v menstruační krvi.
Nález kontaminujících látek není detail
V posledních letech přibývá studií, které v menstruačních produktech nacházejí různé chemické látky: kovy, ftaláty, bisfenoly, parabeny, těkavé organické látky, vonné složky, pesticidy nebo PFAS. U některých z nich jde o látky známé nebo podezřelé z hormonální aktivity, u jiných o látky dokonce toxické při dostatečné expozici.
Samotný nález chemikálie ve výrobku ještě neznamená, že se dostane do těla v množství, které způsobí nemoc. Detekce olova v tamponu není totéž jako důkaz otravy olovem skrze jeho používání. Detekce pesticidu není totéž jako důkaz konkrétní rakoviny nebo poruchy plodnosti způsobené vložkou.
Jenže u výrobků používaných uvnitř vaginy nebo v těsném kontaktu s vulvou nestačí říct: „Nenašli jsme zatím definitivní důkaz škody.“ Odpovědná otázka má přeci znít: „Máme dostatečně dobrá data, že je používání takto kontaminovaných pomůcek bezpečné?“
A u mnoha látek a výrobků zní jediná poctivá odpověď, že nevíme dost.
Víme díky studiím stále víc o tom, co se v produktech nachází. Víme ale mnohem méně o tom, co se z nich při běžném používání uvolňuje, co se vstřebává přes vaginální sliznici nebo kůži v intimní oblasti a jakou roli hraje opakovaná expozice po mnoho let.
A to už není drobná mezera v lidském poznání, ale opravdu vážný problém veřejného zdraví.
Vagina není kapsa v kalhotách
Když se bavíme o chemické bezpečnosti menstruačních produktů, záleží na místě kontaktu. Kůže na předloktí, kapsa v kalhotách a vaginální sliznice nejsou totéž.
Vaginální sliznice je pro některé látky nesmírně dobře propustná. To je důvod, proč se právě vaginální cestou podávají některé léky. Pokud tedy výrobek zůstává uvnitř vaginy několik hodin, neměli bychom ho v žádném případě posuzovat stejnou logikou jako běžný kus textilu.
A i u výrobků používaných zevně nejde o banální kontakt. Vložky a menstruační prádlo jsou dlouhé hodiny v kontaktu s vulvou, vlhkem, teplem a musí snášet intenzivní zápřah způsobený mechanickým třením. U citlivých osob mohou dráždit, vyvolávat alergické reakce nebo narušovat komfort.
Když se v takovém výrobku objeví olovo, arsen, glyfosát, PFAS nebo endokrinně aktivní látky, není férová první reakce: „Dokažte, že to ženám ublížilo.“
Férová první reakce je: „Proč to tam vůbec je? A kdo systematicky ověřuje, že to nevadí při způsobu používání, pro který je výrobek určen?“
„Chemikálie jsou všude“ není argument. Je to obžaloba systému.
Při shánění informací o této problematice tam a zpátky zakopávám o pochýlený argument, že podobné látky najdeme i jinde. Kontaminanty nalezené v hygienických potřebách najdete ve vodě, v potravinách, v obalech, v kosmetice, v prachu, v textilu, v nábytku.
Ano. Žijeme si tu pěkně pospolu v chemické polévce.
Ale to není argument pro rezignaci. To je argument pro snižování zbytečné expozice tam, kde ji snižovat lze.
Pokud je olovo problém ve vodě, neřekneme přece: „Olovo je i v jiných zdrojích, takže je to jedno.“ Pokud řešíme pesticidy v potravinách, neřekneme: „Protože pesticidy najdeme všude v půdě, nemá cenu se ptát na limity.“ A pokud se látky s možným dopadem na hormonální systém objevují ve výrobku, který se opakovaně používá v intimní oblasti, neměla by odpovědí být lhostejnost.
Zvlášť v době, kdy narůstá pozornost k chronickým onemocněním, alergiím, poruchám imunity, reprodukčním potížím a hormonálně senzitivním diagnózám a je absurdní se tvářit, že dlouhodobá vysoce intimní expozice směsím chemických látek je okrajové téma, které lze shodit ze stolu s tím, ať tedy uživatelky prokáží, že jim to škodí.
Ve veřejném zdraví přece nejde jen o to čekat, až někdo jednoznačně prokáže škodu. Jde také o prevenci zbytečné expozice, transparentnost a odpovědnost.
Kondom ano, tampon ne?
Jedna z nejzajímavějších paralel, která mě v souvislosti se sledováním kvality a obsahu chemických kontaminantů ve věcech intimní spotřeby vstoupila do cesty, je kondom.
Kondom je v kontaktu s tělem obvykle po dobu minut. V Evropské unii je ale regulován jako zdravotnický prostředek, protože slouží k prevenci těhotenství a sexuálně přenosných infekcí. Má jasně definovaný účel, a proto spadá do přísnějšího regulatorního režimu.
Zato tampon může být uvnitř vagíny až několik hodin. Používá se pravidelně každý měsíc. Po mnoho let. Přesto menstruační produkty v EU obecně nejsou považovány za zdravotnické prostředky, protože jejich účelem není léčba nemoci, zranění nebo postižení, ale hygienická ochrana při menstruaci.
Formálně to dává smysl. Politicky je to ale velmi výmluvné.
Jenže tělo nerozlišuje mezi právní kategorií a biologickou realitou. To, že se výrobek nejmenuje zdravotnický prostředek, ještě neznamená, že nemůže mít zdravotní význam a dopad.
A přesně tady je pro mě zcela nově objevená slepá skvrna: ženská fyziologie byla příliš dlouho považována za něco běžného, soukromého a samozřejmého. Za něco, co se prostě zvládá. V tichosti. Každý měsíc. Bez velkých otázek a bez veřejného zájmu.
Stovky milionů menstruujících žen na této planetě každý den krvácí. Používají vložky, tampony, kalíšky nebo menstruační prádlo - znovu a znovu, měsíc po měsíci, po celé roky. A přesto se jako společnost tváříme, že otázka chemické bezpečnosti těchto výrobků nestojí za systematickou pozornost?
Pleny ukazují, že problém je širší
Když jsem se začala podrobněji dívat na chemickou bezpečnost jednorázových tamponů a vložek, ukázalo se, že nejde o izolovaný problém. Stejná otázka se týká celé kategorie absorpčních hygienických výrobků – dětských plen, menstruačních vložek a tamponů, slipových vložek, inkontinenčních pomůcek i kojicích vložek. Všechno jsou to výrobky určené k dlouhému kontaktu s citlivými částmi těla. A přesto u nich spoléháme hlavně na obecnou bezpečnost výrobků, nikoli na specifická pravidla odpovídající způsobu použití.
Bohužel, ani dětské pleny vás moc neuklidní. Nejsou příkladem dobře zvládnuté regulace. Naopak. Francouzská agentura ANSES už v roce 2019 upozornila na nebezpečné látky v jednorázových plenách a navrhla celoevropské omezení některých z nich, například polycyklických aromatických uhlovodíků, dioxinů, furanů, PCB a formaldehydu.
Tím se ukázal nepříjemný fakt: ani u výrobků pro miminka obecná pravidla bezpečnosti výrobků nestačila. A zatímco existuje dobrovolná značka EU Ecolabel, plošné specifické řešení chemické bezpečnosti plen pro celý evropský trh stále chybí.
Co bychom měly chtít
Rešerše, kterou jsem si udělala, abych zjistila, jak moc se máme bát o své rozkroky, ze mě nesetřásla ani strach, ani znechucení nad tím, jak málo pozornosti svět věnuje intimním potřebám stovek milionů žen. Ale dala mi větší svobodu a možnost rozhodovat se lépe - informovaně.
Nevynáším morální soud nad tím, kdo používá vložky, tampony, kalíšek nebo menstruační prádlo. Každá z nás volí podle svého těla, pohodlí, peněz, dostupnosti, zkušenosti i životní situace.
Jde mi o něco základnějšího – o právo vědět.
Tupé marketingové fráze typu „jemné“, „přírodní“ nebo „bez zbytečné chemie“ po zveřejnění desítek studií, které v těchto produktech nacházejí kontaminanty, už prostě neobstojí. Potřebujeme skutečné informace a skutečnou odpovědnost výrobců – bez trapného dohadování se o tom, jestli výrobky určené pro dlouhodobý kontakt s vulvou a vaginální sliznicí mohou obsahovat laskominy jako olovo, arsen, pesticidy nebo PFAS. Výrobci a regulátoři mají prokázat, že jsou tyto výrobky opravdu bezpečné pro způsob, jakým se v praxi používají.
Ženská těla nemají být testovací plocha pro regulatorní lhostejnost.
Píšu o všem možné, ze všeho nejvášnivěji o porodní péči, lidských právech a jiných nezbytnostech - občas dojde i na premiéra. Mé články najdete ZDE. Díky, že mě čtete a sledujete.
Zdroje:
ANSES (2020/2021). ANSES proposes an EU-wide restriction of hazardous chemicals in disposable diapers.
ANSES. Disposable nappies: consultation with stakeholders regarding a Europe-wide restriction on chemicals.
Blignaut, L. et al. (2026). The presence of endocrine disrupting chemicals in sanitary pads: A study done in South Africa.
Marroquin, J., Kioumourtzoglou, M.-A., Scranton, A. and Pollack, A. Z. (2024). Chemicals in menstrual products: A systematic review. BJOG: An International Journal of Obstetrics & Gynaecology.
Shearston, J. A. et al. (2024). Tampons as a source of exposure to metal(loid)s. Environment International.
The Guardian (2025). Toxic pesticide levels found in tampons 40 times higher than legal limit for water.
University of California, Berkeley School of Public Health (2024). First study to measure toxic metals in tampons shows arsenic and lead.
Upson, K. (2026). Menstrual pads and tampons can contain toxic substances. The Conversation / University of Colorado Boulder.
U.S. Food and Drug Administration (FDA) (2024). Contaminants in Vaginal Tampons: A Systematic Literature Review.
U.S. Food and Drug Administration (FDA). Biocompatibility and Toxicology Program Research on Medical Devices.
Women’s Environmental Network (2025). Toxic Pesticide Found in UK Tampons at 40 Times the Drinking Water Limit.
