Poprvé vyčísleny reálné náklady porodních poranění: jen v Austrálii dosahují 17,5 mld dolarů ročně

Končí Mezinárodní týden povědomí o porodním traumatu.

Můj předchozí blogový text o tom, že si ženy z porodnice neodnášejí jen dítě, ale leckdy také zkušenost, která je pronásleduje ještě dlouho po porodu, si během tří dnů přečetly desítky tisíc lidí. Diskuse pod ním - ostatně stejně jako pod textem o tom, jak se ve Štrasburku rozhodlo, že žena je inkubátor - byla místy skutečně bizarní úlet, a to jak na Médiu, tak na Facebooku.

Vedle žen, které se svěřovaly se svými zážitky z porodnic a s trápením, jež jim zkomplikovalo další měsíce či roky života, přispěchaly strážkyně patriarchátu, aby nevděčné rodičky umravnily. A samozřejmě muži. Zpochybňující, povýšeně mudrující, poučující ženy o tom, co smějí po porodu cítit a jak rychle by se z toho měly oklepat.

Máme před sebou opravdu hodně práce.

Až na jednu čestnou výjimku se pánové znovu vydávali do divokých vod spekulací o vojně, sněhových vločkách a heslech typu chtěly jste rovnost, tak ji máte. Někteří si za své snažení vysloužili i ban. Jeden muž však pod článkem napsal:

„Je moc dobře, že se o tom píše, především chlapi nemají ponětí o tom, co to je porod. Drtivá většina chlapů by to nedala. Zvláštní je, kolik chlapů má potřebu do těchto ryze ženských záležitostí mluvit a zasahovat.“

Ze všech těch reakcí vystupuje jedna věc: lidé jednoduše nevědí. Nedokážou si vůbec představit, že se žena po porodu například může cítit jako znásilněná.

Když se mluví o porodním traumatu a fyzických poraněních pochvy a hráze, většina si představí problém jedné ženy nebo jedné rodiny. Něco, co se odehrálo v porodnici a dříve či později se to zahojí. Vždyť žena drží v náručí největší štěstí svého života - a za to přece stojí trochu se zapřít a něco obětovat. Nebo ne?

Dost ale bylo rozněžňování nad hlasem lidu. Slíbila jsem analýzu toho, kolik nás stojí, když před prevencí porodních poranění a jejich dlouhodobých následků strkáme hlavu do písku.

Tak pojďme na ni.

Nová australská zpráva ukazuje, že skutečné dopady porodních poranění sahají mnohem dál než za dveře porodního sálu. Poprvé se někdo na národní úrovni pokusil spočítat, kolik společnost stojí jejich dlouhodobé následky. Nejen léčba, operace a hospitalizace, ale také ztracené příjmy, omezená pracovní schopnost, výdaje domácností nebo roky života prožité se zhoršeným zdravím.

Ve finančním roce 2023–2024 dosáhly společenské náklady fyzických porodních poranění a dlouhodobých zdravotních obtíží, které s nimi souvisejí, v Austrálii nevídaných 17,5 miliardy australských dolarů. Ani tato částka přitom podle autorů nezachycuje celý rozsah problému.

Nejvýmluvnějším zjištěním celé zprávy je, že největší náklady nevznikají ve zdravotnictví.

Nejvyšší položku představují dopady na pracovní trh: 8,8 miliardy australských dolarů ročně. Z toho 7,9 miliardy tvoří ztráta příjmů způsobená omezením pracovní doby a dalších 870 milionů ušlé příspěvky do australského systému penzijního spoření.

Nejde přitom pouze o dočasnou pracovní neschopnost bezprostředně po porodu. Ženy se kvůli přetrvávajícím zdravotním obtížím vracejí do zaměstnání později, snižují si úvazek, mění pracovní náplň či profesi a některé pracovní trh opouštějí úplně. Důsledkem není jen okamžitý propad příjmu, ale také pomalejší kariérní postup a horší ekonomické zabezpečení ve vyšším věku.

Samotný zdravotní systém podle analýzy nese náklady ve výši 1,4 miliardy dolarů. Dalších 792 milionů dolarů představují přímé výdaje domácností, především na pomůcky související s inkontinencí a prolapsem pánevních orgánů. Na ekonomicky vyjádřenou ztrátu zdravých let života a zhoršení kvality života připadá dalších 6,5 miliardy dolarů.

Porodní poranění tak nejsou jen medicínským problémem. Jsou také problémem ekonomickým.

Porod může trvat několik hodin. S jeho negativními následky se však některé ženy a jejich rodiny potýkají roky nebo desetiletí.

Analýza zahrnuje závažné trhliny hráze a poranění análního svěrače, poškození svalů pánevního dna, prolaps pánevních orgánů, močovou a fekální inkontinenci, chronickou pánevní bolest, poškození nervů nebo komplikace spojené s poporodním krvácením.

Tyto stavy neovlivňují pouze zdraví. Zasahují do partnerských vztahů a intimity, péče o děti, možnosti sportovat, společenského života, rozhodování o dalším těhotenství i do toho, jak žena vnímá vlastní tělo a svou budoucnost.

Ve výzkumu Birth Trauma Australia, z něhož analýza částečně vycházela, uvedlo 23 procent žen s fyzickým porodním traumatem, že během předchozího roku musely kvůli jeho následkům omezit počet pracovních hodin. Ani zdaleka přitom nešlo pouze o ženy krátce po porodu. Více než čtvrtina respondentek, které byly od porodu pět a více let, uváděla stejné pracovní omezení i po tak dlouhé době.

Zpráva tak připomíná něco, o čem se ve společnosti stále mluví spíše šeptem: porodní poranění nemusí být jednorázovou komplikací uzavřenou propuštěním z porodnice. Může se proměnit v dlouhodobý zdravotní stav, jehož následky a náklady se rozprostřou přes značnou část života ženy.

Autoři sami upozorňují, že jejich odhad je omezený dostupnými daty i rozsahem modelu.

Analýza se snaží vyčíslit pouze fyzická porodní poranění, dlouhodobé zdravotní obtíže a psychické následky, které s nimi souvisejí. Psychologické porodní trauma bez současného fyzického poranění do výpočtu zahrnuto nebylo. Výsledná částka proto nezachycuje celou zátěž spojenou s porodním traumatem.

Mnohá fyzická poranění navíc nejsou rozpoznána při porodu ani během šestinedělí. Některé obtíže se objeví nebo zhorší až po měsících, letech či klidně až v období menopauzy. Bolest, inkontinence nebo sexuální dysfunkce jsou stále tragicky podceňovány a normalizovány jako běžný důsledek mateřství. Část žen proto péči vůbec nevyhledá - jiné se správné diagnózy domohou až po dlouhém putování mezi jednotlivými odborníky.

Do výsledné částky se nepodařilo zahrnout ani všechny dopady na partnery, děti a širší rodiny, ztracené kariérní příležitosti, sníženou produktivitu při práci, neplacenou péči poskytovanou blízkými nebo řadu soukromých výdajů na léčbu.

Přes tyto limitace se ve scénářové analýze celkové náklady pohybovaly přibližně mezi 14,5 a 19,8 miliardy australských dolarů. Částka z titulku - oněch 17,5 miliardy - představuje tedy střední odhad.

Česká republika podobnou komplexní ekonomickou analýzu nemá. Nemá pro jistotu žádnou. Nevíme tedy, kolik zde dlouhodobé následky porodních poranění stojí zdravotní systém, rodiny, zaměstnavatele a veřejné rozpočty.

To ovšem neznamená, že by se nás australská zjištění netýkala.

Z českých výzkumů víme, že významná část žen hodnotí svůj porod jako traumatický. Máme také data o jednotlivých porodnických výkonech, včetně epiziotomií, poranění hráze, komplikací a bezprostředních výsledků péče. Chybí nám však propojený pohled na to, co se se ženami děje v dalších měsících a letech: kolik z nich žije s chronickou bolestí, inkontinencí či poškozením pánevního dna, jakou péči potřebují, jak obtíže ovlivňují jejich práci a jaké náklady přenášejí na své domácnosti.

Právě tady je australská analýza pro Česko důležitým varováním.

To, co nesledujeme a nevyčíslujeme, snadno zůstává označeno za soukromý problém jednotlivých žen. Náklady tím ale nezmizí. Jen se přesunou z porodního sálu do ambulancí, domácností, zkrácených pracovních úvazků, nemocenských dávek, nižších příjmů a let života prožitých se zhoršeným zdravím.

S ohledem na nově zveřejněná porodnická data za rok 2025 je zřejmé, že i v České republice potřebujeme systematicky investovat do prevence porodních poranění a podpory respektující porodní péče.

Jedním z nejlépe měřitelných ukazatelů respektující porodní péče je způsob, jakým systém pracuje s epiziotomií. Přestože bývá někdy veřejnosti představována jako ochrana před porodním poraněním, sama představuje chirurgické poranění zasahující kůži i svaly hráze, tedy rozsahem nejméně poranění druhého stupně. Současné odborné důkazy nepodporují její rutinní používání – naopak ukazují, že při tzv. selektivním přístupu vzniká méně závažných poranění hráze a pochvy než při přístupu rutinním. Proto mezinárodní odborné doporučení směřují k tomu, aby byla epiziotomie prováděna pouze tehdy, když je skutečně medicínsky indikovaná, a její celkový výskyt se pohyboval přibližně do 10 % porodů.

K této hranici máme v České republice stále velmi daleko. Pokud se k ní chceme přiblížit, nebude stačit čekat, že se praxe změní sama. Bude potřeba systematické vzdělávání, otevřené vyhodnocování dat i ochota opustit postupy, které se často udržují spíše silou zvyku než silou důkazů.

Stejně důležité jako prevence jsou kvalitní komunikace, včasná diagnostika, dostupná poporodní fyzioterapie, účinná léčba a dlouhodobá následná péče. Australská zpráva připomíná, že nejde jen o projevy respektu k ženám. Jsou také investicí do veřejného zdraví a jak je ze zprávy zřetelně vidět i jedinou ekonomicky rozumnou strategií.

Austrálie ukázala, že porodní poranění jsou problémem celé společnosti.

A Česká republika? Ta zatím podobný účet nespočítala. To ale neznamená, že ho neplatí. Jen o jeho výši zatím nic nevíme.

__________________________________________________

Díky, že mě čtete a sledujete - celou mou tvorbu najdete ZDE.

__________________________________________________

Begley, Cecily; Sedlicka, Natalie; Daly, Deirdre. 2018. Respectful and disrespectful care in the Czech Republic: an online survey. Reproductive Health, 15, 198.

Birth Trauma Australia. (2024). Your birth, your choice: Survey for better care 2024.

Birth Trauma Australia. (2026). Birth Trauma Awareness Week 2026: The cost of birth trauma.

Daly, Deirdre; Sedlicka, Natalie; Švanderlíková, Kateřina; Begley, Cecily. 2024. An online survey of women’s views of respectful and disrespectful pregnancy and early labour care in the Czech Republic. BMC Pregnancy and Childbirth, 24.

Jiang, H., Qian, X., Carroli, G., & Garner, P. (2017). Selective versus routine use of episiotomy for vaginal birth. Cochrane Database of Systematic Reviews, 2017(2), Article CD000081.

Národní ústav duševního zdraví. (2023, 7. března). Porodní trauma není jedinou příčinou duševní nepohody rodiček. Nový výzkum poukázal na opomíjené vlivy.

National Institute for Health and Care Excellence. (2023, updated 2025). Intrapartum care: Recommendations.

Royal College of Obstetricians and Gynaecologists. (n.d.). First- and second-degree tears.

Úřad vlády České republiky. 2025. Strategie rozvoje respektující péče o matku a dítě v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Verze 1.7.

Wilhelmová, Radka; Veselá, Lenka; Korábová, Iva; Slezáková, Simona; Pokorná, Andrea. 2022. Determinants of respectful care in midwifery. Kontakt, 24(4), 302–309.

Wilhelmová, Radka; Veselá, Lenka; Korábová, Iva; Janků, Petr; Kameníková, Miloslava; Hruban, Lukáš; Pokorná, Andrea. 2023. Czech women’s experiences with maternity care – analysis of free text comments. European Journal of Midwifery, 7(Supplement 1), A57.

World Health Organization. 2018. WHO recommendations: Intrapartum care for a positive childbirth experience.