Článek
Co je flexibilní půjčka (revolving, rezerva, kredit)?
Nejprve si řekněme, o jaké půjčce se tu vlastně teď bavíme. Někteří poskytovatelé ji sice přímo nazývají flexibilní půjčkou, finanční rezervou, kreditem, případně revolvingem. Ale to ještě neznamená, že by ji každý z vás znal do detailu. Co tedy je flexibilní půjčka?
Jde o úvěrový rámec v předem schválené výši, v rámci něhož se dlužník (klient) může v čase volně pohybovat. Opakovaně si půjčovat, kdykoliv potřebuje. A splácet, jak to zrovna jde. To až do chvíle, než dosáhne onoho úvěrového stropu.
Poskytovatel u flexibilní půjčky nastaví jen povinnou minimální splátku, a s ní se spokojí. Vždycky jde jen o celkem nízkou částku (v porovnání celým dluhem), takže to vypadá, že klient splácení v pohodě zvládne. Pár měsíců bude splácet nastavenou (a velmi přívětivou) částku, takže „žádná křeč“, na to v rozpočtu vždycky nějak vyšetří.
A může si zase kdykoliv půjčit, když to bude nutné.
V čem je největší problém flexibilních půjček?
Pořád to všechno vypadá ještě v pořádku, že? Vaz vám ale může dost rychle zlomit kombinace minimální splátky, omezené doby trvání půjčky a možnost opakovaného půjčování si až do horního úvěrového limitu. Proč?
Povinná minimální splátka kryje jen úroky. Nic s ní nesplatíte, ani za 100 let!
Pamatujte si extra důležitý fakt: povinnou minimální splátku počítá většina poskytovatelů tak, aby jim pokryla náklady úvěru. To znamená: úrok z půjčky a případně poplatky za správu úvěrového účtu. Ale málokdy se s povinnou minimální splátkou umořuje samotný dluh!
Abych ale byla fér: setkala jsem se i s poskytovateli, kteří do minimální splátky vždycky promítli alespoň malou splátku jistiny. Jde to. Jen se musí chtít být vstřícnější ke klientům, kteří málokdy vědí, že i když splácejí, jejich dluh se vůbec nemusí snižovat.
Úroky u flexibilních půjček bývají vysoké. I nad 100 procent ročně. Proto je snadné podlehnout dojmu, že splátka musí vystačit také na umořování dlužné částky.
Rychlá finanční smrt
Lidé, kteří splácejí povinnou minimální splátku, často podléhají dojmu, že svůj dluh zmenšují, a postupně jej tedy doplatí. A dokonce že to stihnou do těch tří let (nebo pěti), na které si flexibilní úvěr (chytrou rezervu, revolving, kredit) sjednali.
Situace je v reálu následující: lidé roky splácejí. Jenže vlastně nesplácejí, pouze poskytovateli posílají úroky z půjčky. A ke konci trvání úvěru zjistí hroznou věc: doposud nic nesplatili, a datum splatnost jejich původního dluhu se blíží. Kde vzít na jednorázové doplacení celé původní půjčky? A nedej bože, když si vypůjčili opakovaně (v domnění, že už mají část splaceno)!
A je vymalováno
Byť jsou to sebepoctivější dlužníci, kteří vždy spláceli včas a celou poskytovatelem vyžadovanou minimální částku, nikdy po dobu trvání flexibilní půjčky se svého dluhu ve skutečnosti nezbaví. Za roky trvání úvěru uhradí desítky tisíc jen na úrocích (z poměrně malé vypůjčené částky). A najednou mají doplatit vše, co si původně vypůjčili (a možná už ve dvojnásobné a vyšší částce vrátili, ale pouze na úrocích).
Když se se splátkou u původního poskytovatele opozdí, naskočí vysoké sankce a negativní záznam v registrech. Když se pak rozhodnou půjčit si na jednorázové doplacení dluhu jinde, dostanou jen daleko dražší, a ještě pochybnější půjčku.
Řešení? Zavčas refinancovat
K refinancování jsem psala článek: Výměna, nebo sloučení půjček. Kdy vám uleví se splácením?
Nejlépe ale bude se s podmínkami a vlastnostmi kteréhokoliv úvěru podrobně seznámit ještě před tím, než se do něj vrhnete. Nechat si od poskytovatele jasně vysvětlit, kolik máte splácet, abyste do dohodnutého data celý dluh uhradili.
Mimochodem: půjčku coby finanční rezervu byste nikdy neměli ani potřebovat
Finanční rezervu si zajistěte sami. Jestliže máte na splácení úvěru, máte i na to, abyste si spořili. A hlavně: když peníze vložíte na spořicí účet, banka vám za to každý měsíc ještě zaplatí. Bez finanční rezervy se těžko žije. A nastavení různých flexibilních úvěrů to jen potvrzuje!
Na skok ke kreditním kartám a kontokorentům
I kreditní karta a kontokorent jsou typem flexibilních půjček. A i k nim nutno přistupovat opatrně.
Kontokorent má tu výhodu, že s následujícím příjmem (výplatou, důchodem), který přijde na účet, se dluh okamžitě snižuje. Navíc se u kontokorentu musí klientovi podařit vyrovnat účet do nuly alespoň jednou až dvakrát do roka. Ale jde o úvěr mnohdy dražší, než nabízí nebankovky z první poloviny Indexu odpovědného úvěrování.
Kreditní karta takovouto pojistku nemá. Určena je proto jen lidem, kteří jsou ochotni věnovat pozornost jejím podmínkám a dodržovat bezúročné období tak, aby je kreditka nestála nic navíc (ale aby jim naopak vydělávala).
V některém z dalších pokračování se kreditní kartě pověnuju víc. Nabízí spoustu výhod, ale jedině lidem, kteří chápou systém fungování kreditních karet. A jsou ochotni vzít na sebe tu odpovědnost za dluh na kreditce. V základu jsem kreditku a debetku popsala v článku: Kreditní a debetní karta. Která je půjčkou? Někdy obě.
Odkud mám informace, které tu píši? Z webových stránek poskytovatelů, přesněji z obchodních podmínek a smluv různých půjček na principu flexibility.
