Článek
Je to stále stejná písnička, která si ovšem našla své stálé posluchače. Ano, o zvyšování učitelských platů se píše docela často, problém je ovšem v tom, že v praxi se rozhodně o žádné významné zvyšování nejedná. Neustálá debata o sto třiceti procentech průměrné mzdy pro učitele je ve skutečnosti jen „mlácením prázdné slámy“, protože se jedná o průměrnou mzdu z předchozích let. V téměř všech článcích na toto téma je zmiňováno, že učitel bere asi 50 tisíc měsíčně. Prosím, řekněte mi kde? Třeba někteří učitelé rádi změní zaměstnavatele.
Učitelský plat se odvíjí od platových tabulek, které si každý může na internetu vyhledat. Soudný a inteligentní člověk ví, že zveřejňované platy jsou platy průměrnými. Reálně na onu průměrnou hrubou mzdu nedosáhne ani učitel s třicetiletou praxí.
Musím ale říct, že mediální obraz o platech učitelů opravdu zafungoval. Nedávno mi jedna moje známá sdělila, že se v lázních seznámila s asi padesátiletou učitelkou a v jednom z rozhovorů se dostaly i k platům učitelů. Když se má přítelkyně dozvěděla, že paní učitelka bere měsíčně 30 tisíc čistého, nechtěla tomu věřit. Uvěřila a tohle své překvapivé zjištění předává dál, čímž vykonává záslužnou osvětu.
Často se zmiňuje, že učitelé si na svůj plat stěžují. Ačkoli si většina učitelů jistě myslí, že jako vysokoškolsky vzdělaní lidé by měli být i adekvátně platově ohodnoceni, nikdy jsem z řad pedagogického sboru neslyšela nějaké významné stesky na toto téma.
Argument, že by učitelé měli mít osmihodinovou pracovní dobu, opravdu neobstojí. Oni ji totiž mají. Mnozí „znalci“ se domnívají, že by si učitelé měli zkusit i jinou práci, aby konečně poznali, co to znamená pracovat.
Kdysi jsem několik let vykonávala práci zdravotní sestry v nemocnici, což nebylo lehké povolání, ale musím říct, že jsem ho měla ráda. Proč jsem jej opustila? Z jednoduchého důvodu. Nebyl nikdo, kdo by nám hlídal děti. A tak se po dálkových studiích stala ze zdravotní sestry učitelka češtiny. Ano, volno o prázdninách má své výhody. Jen bych chtěla podotknout, že v létě čerpám řádnou dovolenou, na kterou nemám kdykoli jindy v roce nárok. A jak známo, v sezóně jsou všechny pobyty několikanásobně dražší, proto všichni „příznivci“ učitelů mohou mít alespoň mírnou škodolibou radost.
Mohla bych rozporovat mnoho dalších věcí týkajících se učitelské profese, které se zaryly do mozků české společnosti, ale už to zcela jistě učinil někdo přede mnou.
Jsme opravdu tak závistivý či málo inteligentní národ, že nám stojí za to se neustále „navážet“ do učitelů? Kde se tento kolorit vzal? Tady dvojnásob platí, že kdo ví nejméně, ten se nejvíce vyjadřuje. Ráda bych připomněla, že podobnou možnost změnit profesi jako já mají nebo měli všichni.
Také bych připomněla věčně nespokojeným rodičům, kteří si myslí, že učitelé jsou „darmožrouti“, kteří jejich děti nic nenaučí, že již několik let existuje možnost tzv. individuálního vzdělávání. Tuto možnost pro své dítě může využít každý. Není to nic jednoduchého, ale vřele tuto variantu doporučuji všem, kteří nemají o učitelích valné mínění. Pokud se vám tedy nelíbí, jak učitelé pracují s vašimi dětmi, můžete je vzdělávat sami. Zákon to umožňuje.
Když nejste spokojeni s tím, jak vás kadeřnice ostříhala, příště se třeba ostříháte sami. Když nejste spokojeni s tím, jak vám zedník postavil zeď, příště si ji třeba postavíte sami. A když nejste spokojeni s prací učitele, prosím, učte si své děti sami.
A pokud jste se právě rozčílili a vyvstalo vám v hlavě mnoho argumentů, proč to nejde, buďte tak hodní a už konečně přestaňte učitelům závidět těch pár dnů volna navíc a vysokoškolskému vzdělání neadekvátní plat. Místo toho věnujte čas svým dětem, aby ze školství odcházelo méně unavených a vyhořelých učitelů a mladí absolventi pedagogických fakult neztráceli za katedrou iluze.
Zdroje:
