Článek
Snad každý rodič chce, aby jeho dítě dostalo kvalitní vzdělání. Někteří rodiče o vzdělávání přemýšlejí více než jiní, snaží se dítěti vybrat kvalitní školu a zajímají se, jak je v ní kvalitní výuka. V jisté škole jednala maminka dítěte s paní ředitelkou, třídní učitelkou a asistentkou. A dočkala se střetu s opravdu zarážejícími názory. Nyní ponechám stranou stížnost maminky na učitele, který vyhodil žáka ze třídy na chodbu (což je praxe, kterou odmítá dokonce i Česká školní inspekce). Ředitelka mamince vysvětlovala, že její syn i z chodby přece viděl na tabuli a na učitele, který „vysvětloval látku“. Ano, vítejte v moderní výuce: o nic nepřijdete, ani když jste od učitele 15 metrů daleko. Nepracujete v týmech, neřešíte problémy, nebádáte a neexperimentujete – máte jen poslouchat a poslouchat. A to přece můžete i na chodbě! Ale tohle není ten největší Kocourkov. Maminka musela slovo od slova slyšet následné věty.
Učitelka : „Nechci žákům hned říkat tytyty, máš za to důtku. Proto máme seznam jejich méně oblíbených činností, kde jsou dřepy, recitace, referát a tak dále. A žáci si hází kostkou, aby si uvědomili, že něco udělali špatně. A váš syn si hodil referát a včera řekl, že ho dělat nebude. A já jsem řekla – jak se dozvíš, že jsi dělal něco špatně? Jak dáme najevo celé třídě, že teda tohle chování ne? Za špatné chování je vždycky nějaká náprava. Něco, čím to odčiníš, že jo? Tvoje spolužačka recitovala, v pořádku. Ty nechceš dělat referát, tak budu informovat rodiče.“
Pojďme ty krajně nevhodné a nepedagogické nesmysly rozmotat. 1) Dřepy jsou fyzický trest. Fyzické tresty jsou zakázány, protože jsou naprosto nepřijatelné a pro děti ponižující. Pokud učitel takto dává najevo svou moc, jde o týrání svěřené osoby a je to na okamžitou výpověď. 2) Dávat recitaci a referáty jako tresty ukazuje stupiditu učitelky. Ony jsou prý „méně oblíbené“ a co tedy udělá? Místo aby se je snažila zpopularizovat výběrem zábavných témat, volbou zajímavých autorů – tak je dává za trest. Proboha! 3) To, že žák „dělal něco špatně“ se nedozví trestem, ale férovou komunikací s někým, kdo má jeho respekt a neformální autoritu. Pokud učitel není někým takovým, tak se minul povoláním. Přesně jako tahle „učitelka“.
Maminka: „Já to asi nechápu. Děti házely houbou, pak to vytřely, vy jste jim domluvila. A pak si házely kostkou, jaký mají dostat trest. Nebo jak se to nazývá?“
Učitelka: „Nejčastěji si házejí za to, že mluví sprostě.“
Ředitelka: „Je to taková sankce za nevhodné chování.“
Maminka: „Takže to říkám správně, je to trest“.
Ředitelka : „To si zvolily samy děti, když vytvářely třídní pravidla. Nikdo jim to nenadiktoval, ale ony si zvolily jako vhodnou formu toho, jak odčinit a kompenzovat ten prohřešek“.
No, to určitě. Ředitelka lže, až se jí od pusy práší. Určitě si to „zvolily samy děti“ a vůbec s nimi nikdo nemanipuloval. Jen si to představte: tak děti, co byste si vybraly jako trest za to, že řeknete sprosté slovo? Tomáš: Paní učitelko, co kdybychom recitovali básničku, abychom se za to ztrapnili před celou třídou? Učitelka: Výborně. Martin: Já nenávidím referáty, člověk stojí jako blbec před třídou a nikoho to nezajímá. Co kdyby byl další trest referát? Učitelka: No, vidíte, jak si to sami hezky chystáte. Taková blbost. A prý „vhodná forma“. Nikdo jim ve škole neřekl – ne, děti, nemůžete dělat za trest dřepy, protože jsou to fyzické tresty?! A už vůbec nebudu komentovat tu středověkou představu, že hřích je třeba odčinit nebo dokonce „kompenzovat“. Komu má žák co kompenzovat?
Maminka: „Mně tohle připadá jak z minulého století. Já jsem tohle v životě nikde neslyšela jinde než u vás.“
Učitelka: „No vidíte a přitom je to celkem propagovaná a moderní metoda.“
Maminka: „Moderní? Tyto tresty snad dneska nelze ani používat!“
Ředitelka: „Ale to nejsou tresty!“
Maminka: „Co to teda je? Když někomu řeknu, že má udělat dvacet dřepů?“
Ředitelka: „On si to zvolil sám!“
Maminka: „Ale on si to nezvolil. Řekl snad, že chce dělat dvacet dřepů? Já si připadám, že jsem v nějaké škole v roce 1960.“
Líný učitel: Já bych ještě jedno století ubral. A je nad slunce jasnější, že tohle není moderní metoda a pokud ji někdo propaguje, tak je nevzdělaný pitomec.
Maminka: „V životě by mě nenapadlo, že budu v dnešní škole řešit házení kostkou a udělování trestů. To snad přece vůbec není přípustný.“
Ředitelka: „Prosím vás, neříkejte trestů. Je to sankce.“
Absurdistán už se nám tu rozjel naplno. Pro paní ředitelku tu mám jednu z definic, dokonce z Wikipedie: „Trest neboli sankce je uvalení nějakého omezení, újmy, ztráty nebo bolesti.“ A její manipulace se slovy a hloupost opravdu bolí.
Ředitelka: „Je to výchovná metoda.“
Maminka: „To dávno není výchovná metoda.“
Ředitelka: „Představte si, že my se účastníme školení od velice známé propagátorky. Pokud ji znáte tak víte, že takovéhle věci ona doporučuje.“
Pozor! Toxická škola!
Šach mat! Na to mnoho říct nelze, pouze utéct a školu označit velkou toxickou tabulí. Budiž tedy jasně řečeno o takové „propagátorce“, že jako propaguje neuvěřitelné hloupá a krajně nepedagogická opatření. Vzdělávání a výchově viditelně vůbec nerozumí, děti považuje za mukly a učitele za bachaře. Každý, kdo si podobné propagátory pustí do školy, tak se dočká toho, že ti nejhorší učitelé budou posílení v dělání podobných nesmyslů, jako jsou kostky s fyzickými tresty. Jasně, musíme ty dětské kriminálníky zkrotit, že? Hlupáci, nevzdělanci, neschopní a vyhořelí učitelé, tady máte svou propagátorku! V hlavě sláma, zato represe pro žáky vždy po ruce. S takovou si české školství opravdu nepolepší, tohle nejsou dva kroky vzad, ale celé kilometry vzad. Chudák každý rodič, který zjistí, že vzdělávání rozumí jako laik víc, než „proškolení“ a „vzdělaní“ učitelé jeho dětí.
Maminka: „Co mu přinese těch dvacet dřepů?“
Ředitelka : „Že bude mít zdatnější fyzickou kondici“.
Tak to je smutek.
