„Lynč“ učitelů? Ano, protože pomáhá!

Nedávný případ letňanské školy ukázal, že ve školách stále působí učitelé, kteří nepracují kvalitně a ničí žákům chuť se vzdělávat. Učitelka napálila žákovi druhé třídy pětku, a když byl test zveřejněn, vzbudilo to zasloužené pohoršení. A je to tak vždycky, když se něco podobného vynoří z nejhlubší stoky našich škol. Člověk žasne, co se stále ještě v českých školách děje. To jsme se vůbec nikam v našem školství neposunuli? Ale objevily se i hlasy, které vznášely protesty proti podobnému zveřejňování. Nejspíše právě od těch, kdo ve skrytu třídy dělají ty samé věci, jako v médiích kritizovaná učitelka. Jejich argumenty slýcháme v podobných diskuzích často, pojďme si nyní udělat malou inventuru.

Neznáme kontext, nevíme nic o souvislostech

Častý argument je, že neznáme všechny souvislosti nebo kontext. Nemůžeme prý tedy posuzovat učitele, když neznáme celou historii jeho výuky, nejsme v dané škole alespoň deset let a nevidíme onoho učitele 24 hodin denně. Chyba lávky! Neexistuje kontext, který by obhájil pětku druháčkovi! Žádné „souvislosti“ neodůvodní mizernou hodnotící práci učitele. Kvalitní učitel netrestá chyby, ale pracuje s nimi, učí žáky být díky nim lepší. Na základě svých zkušeností musím konstatovat: když člověk ony „souvislosti“ zná, je to často ještě horší. Jeden test s pětkou je jednorázová ukázka, ale dovede si veřejnost představit, že takových hodnocení dostane jeden žák větší množství? Zvláště v mladším školním věku se rozhoduje o motivaci ke vzdělání a taková „učitelka“ ji může lehce udusat v zárodku. Vrchol ledovce je vidět, větší část „kontextu“ pod hladinou skrývá ještě mnohem horší realitu.

Člověk by neměl veřejně pykat za jednu chybu

Když učitel hodnotí podobně nevhodně žáky, nejde o žádný exces. Není to jedna chybička, kterou je třeba odpustit, protože se může stát každému. Naopak! Je to ilustrace každodenní činnosti pedagoga a ukázka trvalého antipedagogického myšlení. Přes všechna školení, texty o formativním hodnocení, webináře a správné názory kolegů z vlastní sborovny zůstávají mnozí učitelé v zákopech mizerné výuky a poškozujícího hodnocení. Není to tedy jedna chyba, pouze ta, která byla zveřejněna. Je to celá nevhodná hodnotící praxe, která ubližuje žákům celé roky.

Učitelka / škola se nemohla obhájit

Nepleťte si tímto argumentem pojmy a dojmy. Blogger, který zveřejní mizernou práci učitelky, není žádný soudce, který vyslechne obě strany. Ano, blogger může a měl by sesbírat řadu dokumentů a svědectví, které ukáží případ celistvě a objektivně. Ovšem představte si, jak bloggerovi o velké přestávce zvedne učitelka telefon (když bude mít kliku) a on se jí ptá: „Dobrý den, vy jste dala druháčkovi úplně nesmyslně pětku. Mám ten test před sebou, můžete se nějak obhájit?“ Nebo že by zavolal řediteli školy? Jakou by dostal odpověď? Kvalita pedagoga a jeho odbornost (ať je to učitel, nebo ředitel) se pozná z reakce na mediální situaci. A co nejčastěji vidíme? Bohužel to, jak daný člověk mlží, zapírá nebo lživě hází vinu na jiného. Někdy i na dítě samotné! To je ostuda a smutek. Nekvalitní učitel bývá velmi často i nekvalitní člověk. Kdo jiný by mohl ubližovat dětem?

Zveřejnění poškozuje dobré jméno školy

Podivný, ale často zahraný nesmyslný argument. Jako by dobré jméno poškozoval ten, kdo celou věc zveřejnil a ne ten, kdo takto nepřijatelně jedná a poškozuje děti. Proč škola nemá systém kontroly kvality výuky? Jak to, že když rodičovská veřejnost ví, že daná učitelka řve na děti, tak to neví vedení školy? Cožpak vedení školy nevidí v elektronickém systému známek, že prvňáčci tu mají pětky? Neslyší stížnosti rodičů? Kdo tedy poškozuje jméno školy? Je to nepochybně ona učitelka, ubližující žáčkům a vedení, které to neví nebo dělá mrtvé brouky!

Proč to rodič neřešil s učitelem / se školou?

Další argument, často udávaný: proč to rodič medializuje? Proč nejdřív nejde za učitelkou a vedením školy? Vězte, že ve 100% těchto případů rodič za učitelkou a vedením školy šel, ale vyslyšen nebyl. V našem případě dokonce poradna doporučila přechod daného žáka k jiné učitelce. Co se stalo, když s tím rodiče za vedením školy přišli? Vykašlali se na ně. A rodič je pak postaven před často obtížně řešitelnou situaci, ve které mu nikdo ve škole nepomůže. A Česká školní inspekce nebo školský ombudsman? Děláte si legraci, že? Naprosto bezzubá instituce a apatická figurka.

Učitelka trpí

Někdy se také v argumentech objeví, že daná učitelka, která „jenom“ chybovala, nyní trpí. Vytáhnou se ty nejhloupější příspěvky a předvádí se, jak je ošklivě nazývána. Dokonce jí někdy i vyhrožují! A těmto naprosto neškodným výplodům hlupáků se naoko přikládá nějaká váha. Zapomíná se, že dané učitelky ubližovaly dětem ne virtuálně, ale reálně. V tomto a dalších případech byl důsledek odchod žáka ze školy, od kamarádů, které měl ve třídě. V jiných případech to byly psychické i zdravotní potíže: noční můry, zhoršení astmatu nebo lupénky a další. Tihle učitelé malé děti doslova každodenně šikanovali. Opravdu nemám soucit s pedagogem, který ubližuje dětem a pak ho někdo nazve „hyenou“ nebo „nánou“. Jsou rodiče, kteří by učitele svých dětí nosili na rukou. Oprávněně! Ale to si člověk musí zasloužit. Autorita odborníka se získává kvalitní prací, to platí i u učitelů.

Máme učitele veřejně kritizovat?

Chcete vědět, který soudce je zkorumpovaný, než o vás bude rozhodovat? Chcete vědět, která čerpací stanice dostala pokutu za nekvalitní palivo, než tam budete tankovat? Já ano. A když se jedná o dítě, kterému hledáme co nejkvalitnější vzdělávání, platí to dvojnásob. Ti, kdo zveřejňují případy nekvalitní praxe, tak činí nejen pro poučení, ale i jako varování. To je adresované rodičům: zajímejte se, co se děje ve škole, kam chodí vaše dítě. Bojujte ze něj, pokud mu někdo ubližuje. Je to i memento pro učitele: neděláte stejnou chybu? Nevadí vám, že to samé dělá kolega z vašeho kabinetu? Samozřejmě by se mělo zamyslet i leckteré vedení školy: víme o tom, co se děje v naší škole? Jednáme ve prospěch žáků, když něco přehlížíme? Nač oprávněnou kritiku hystericky nazývat „lynčem“? Často není onen mizerný pedagog ani jmenován, tak jakýpak lynč? Avšak medializace nepochybně pomáhá! Burcuje rodiče a dodává jim odvahu, varuje pedagogy, dělá osvětu veřejnosti. Pryč s licoměrným alibismem a falešnými ohledy. O děti přece jde především.