Článek
Celé zadání zní takto: „Milí šesťáci, v příloze vám posílám list na VÝVOJ ČLOVĚKA, který budeme vyplňovat společně po dokončení listu na prameny. List si buď vytiskněte, nebo si přepište celý zápis do sešitu“. Maličkost, že? Rád bych na tom ukázal, jak ilustrativní může podobný požadavek být o kvalitě výuky. Především je zřejmé, že učitelka přenáší do rodiny zabezpečení výukových materiálů, které by měla zařídit sama. Ať už se snaží šetřit papíry, školní tiskárnu nebo svůj čas, je to trapné. Důležitější aspekt takového pokynu je tento: učitelka nemá rodiny co úkolovat! A nechat v šesté třídě tisknout výukové materiály doma není úkol pro žáka, ale pro toho, kdo má doma zapojený počítač do tiskárny, což je v drtivé většině případů rodič.
Učitel není nadřízený rodičů. Tohle je jen vrchol ledovce celého myšlení, že je rodina škole něčemu povinována. Každý ten písemný pokyn učitelů na neúspěšných písemkách „procvičuj doma“, „trénuj“ a podobně jen ukazuje celý ten neoprávněný zlozvyk, kdy se doma mají všichni přetrhnout, aby byla paní učitelka spokojená. Celé tohle nabalování úkolů rodině, aby dítě obstálo ve škole, pak vede k tomu, že rodiče platí dítěti doučování, protože učitelka učí špatně, nediferencuje obtížnost a jejím přemrštěným požadavkům na žáka musí rodina vyhovět. Nenapadlo rodiče, že když sama učitelka kvalitně učit neumí, tak úkoluje rodiny? Napadlo, ale bojí se odporovat, aby to dítě ve škole neodneslo.
Celý pokyn
Ještě horší je požadavek, aby si děti „celý zápis přepsali do sešitu“. To je mánie mizerných učitelů – učivo musí být zapsané v sešitu, aby se měl žák z čeho učit. Takže se stále píše a píše, tak jako před třiceti lety. Ba hůře, je to středověk, kdy se moudrosti uchovávaly písemně. Výše uvedený pokyn nabourává i jednu důležitou zásadu: pokud učitel zadává dětem nějakou domácí práci, měla by být zajímavá a zábavná, aby vztah k předmětu posilovala. Mechanické opisování nějakého listu vede k pravému opaku. Další věc: pokud učitel vytvořil nějaký list, měl by mít hezkou grafiku a pěkné ilustrace. Takže jeden žák donese list z barevné tiskárny, druhý z umouněné inkoustovky a třetí opsaný v sešitu? Škola má být férová, ne prohlubovat rozdílný domácí servis žáků!
V diskuzi pod obrázkem se objevily názory (některé bezesporu i učitelů), které ukazují, že hloupost v našem vzdělávání má stále zelenou. Některým se budu věnovat.
„Ušetří se čas při hodině a můžou se věnovat výkladu. Nevidím na tom nic špatného.“
Výklad ve škole je znak mizerné výuky a ta nejméně efektivní činnost. Šetřit čas na výklad je jako šetřit čas na výprask. Bité je myšlení žáků a jejich motivace.
„Třeba už proto, že i tím se dítě učí. Učí se samostatnosti, učí se zodpovědnosti.“
Mechanickým opisováním daného textu se dítě neučí samostatnosti ani odpovědnosti. Tohle je mantra mizerných pedagogů: „Budeš bezmyšlenkovitě poslouchat, protože jsem to řekl já, učitel. Tak se učíš zodpovědnosti“. Žáci jsou nuceni plnit i ty nejhloupější příkazy, což je mentalita otroka. Samostatnosti a odpovědnosti se však učí úplně jinak: kreativními úkoly, které žák plní způsobem podle svého rozhodnutí, za což následně nese zodpovědnost. Tedy úplným opakem pokynu, který je spíše rozkazem, než čímkoliv jiným.
„Ruku na srdce. Vy vážně nemáte doma počítač a tiskárnu?“
Představte si, že jsou rodiny, které nemají počítač, nemají internet a nemají tiskárnu. A nemusí to být horší rodiny než jakákoliv jiná, která je elektronikou vybavená.
„Ono psát do sešitu, má taky něco do sebe.“
Ano, ale důležité je, co do toho sešitu žák píše. Pokud žák vypisuje klíčová slova z textu nebo dokonce sám autorský text tvoří, jestliže vyplňuje kriteriální tabulku nebo Vennovy diagramy, je to psaní užitečné. Stejně jako desítky a stovky různých dalších způsobů a zadání, které mohou skončit v sešitu. Ale tupé mechanické opisování je z nich všech pro vzdělávání nejméně užitečné, protože neučí žáka žádné myšlenkové operace nebo nástroje.
„A když tohle učitel udělá, aby stihl probrat učivo a nechá to žákům na doma vytisknout, je to taky špatně… Občas si říkám, jestli vůbec někteří lidé vědí, co chtějí.“
Někteří lidé vědí, co chtějí. Chtějí od škol zejména pro své děti kvalitní vzdělání. K němu patří i učitelé, co „neprobírají učivo“, protože to už dávno není jejich úkol. Osnovy s učivem jsou už 18 let mrtvé a v našich školách mají žáci kvalitně pracovat a učit se vlastní smysluplnou činností.
Doporučil bych tedy rodičům, kteří mají dělat práci učitelů, aby podobné věci zarazili včas. Škola a učitel má své úkoly, při kterých je žák a rodič klientem, ne podřízeným. Pokud spolupracují, je to jen dobře. Ale tato spolupráce nemá spočívat v kancelářských úkolech, to by měli učitelé i rodiče vědět. Rodiče nejsou sekretářky učitelů.
