Článek
Na konci osmé dekády minulého století potřebovala Československá lidová armáda nutně zlepšit svou reputaci nejen v očích veřejnosti, ale především budoucích branců. Objednala si proto u tehdejší Československé televize seriál, který jí v tom měl pomoci. Na peníze se nehledělo, pokud šlo o propagandu tehdejšího režimu, nehrály roli. Režie se chopil jeden z nejkonformnějších prorežimních normalizačních televizních tvůrců -Evžen Sokolovský, který již byl podepsán pod takovými tituly jako Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Zákony pohybu, Inženýrská odysea, Okres na severu či Gottwald. O hudbu se postaral Ladislav Štaidl a scénář napsali Jiří Bednář a Karel Štorkán.
Herce čekalo náročné natáčení
Autoři seriál pojmenovali Chlapci a chlapi, měl jedenáct dílů a vypravuje o vojácích motostřeleckého útvaru od jejich nastoupení k jednotce až po skončení prvního roku základní vojenské služby. Před očima diváků se z civilistů stávají vojáci, kteří se učí zvládnout řád, dril i vlastní slabosti.
Dějištěm seriálu byla mimo jiné Nová kasárna v Prachaticích
Seriál vznikal v exteriérech, v reálných interiérech i ateliérech. Děj se převážně odehrával v kasárnách ve fiktivním Hrádku v Čechách, točilo se v Prachaticích, Vojenském újezdu Boletice, v Lešanech, Kladně, ale i v Praze, Příbrami, a dokonce na Slovensku v Doľanech a na jiných místech. Natáčení nebylo vůbec jednoduché. Herci si užili i skutečnou vojnu, když museli řídit BVP, brodit se v bahně i ve sněhu, pracovali za všech okolností, v letním parnu i v třeskutých mrazech. V seriálu se jich vystřídalo požehnaně. Sokolovský do rolí mladých branců obsadil neokoukané tváře. Mnohé z nich seriál proslavil, jiní zapadli a někteří už ani nejsou mezi námi.
Zounar hlavním klaďasem
Hlavním hrdinou seriálu byl soustružník Tomáš Soukup, který během vojenské služby řeší vztah s maturantkou Hankou. Patřil k nejsympatičtějším postavám, představoval jakýsi ideál mladého muže, čestného a spravedlivého, jenž se nakonec rozhodne v armádě zůstat i po absolvování základní služby.
Martin Zounar je stále velmi populární
Role připadla tehdy třiadvacetiletému Martinu Zounarovi, kterého již diváci znali ze seriálu Bylo nás šest. Do širšího povědomí jej dostal ale právě až seriál Chlapci a chlapi, kde mu mimochodem otce hrál jeho skutečný rodič Miroslav Zounar. Maminku pak ztvárnila Slávka Hozová.
Martin Zounar u herectví zůstal a dnes ho diváci dobře znají ze seriálů Ordinace v růžové zahradě, Krejzovi nebo Jedna rodina. Od roku 2019 žije s psycholožkou Kateřinou Kantovou, s níž se seznámil díky svým psům. Z předchozího vztahu má dceru Claudii. O svém někdejším angažmá v seriálu řekl v jednom z rozhovorů: „Ten seriál byl sice politický, ale na druhou stranu byl opravdu ze života. Byli v něm mladí kluci se svými skutečnými problémy. A dokonce jako vůbec první ukázal, že na vojně existuje šikana.“
Kyslíkem navždy
Představitelem boxera a bývalého kriminálníka Michala Hlaváčka, zvaného Majkl, jehož drsný humor a síla kontrastovaly s citlivou duší, byl Mário Kubec. Sokolovský jej dobře znal ze studií, kde platil za rebela a několikrát se s ním dokonce střetl. Přesto mu dal šanci, kterou Mário bezezbytku proměnil. Také on se po uvedení seriálu na obrazovky stal známým hercem, často vystupoval mimo jiné v televizních pohádkách, posléze se ale více prosadil jako dabér. Po roce 1989 hrál v několika divadlech, později odešel do westernového městečka v Boskovicích, žil v dřevěném srubu a po tři roky účinkoval v koňských show, kde ztvárňoval roli Vinnetoua. Nakonec se s rodinou přestěhoval do Krušných hor, kde vlastníma rukama postavil dům ze dřeva, slámy a hlíny a začal chovat koně, slepice a včely. Divákům se naposledy připomenul v seriálu Polabí.
Vladimír Javorský patří k herecké špičce
Plachého opraváře televizorů Ctibora Voříška, který okamžitě po příchodu na vojnu získá přezdívku Kyslík a záhy zažije i vojenskou šikanu, ztvárnil Vladimír Javorský. Tento ostravský rodák dnes patří k nejrespektovanějším hercům. Začínal v Divadle Husa na provázku, dnes je členem Činohry Národního divadla v Praze. Kritiku i diváky oslnil v seriálech Božena, Ochránce a filmech Amerikánka či Poupata, za něž získal Českého lva. V roce 2004 se dokonce díky krátkému filmu Most ocitl až na předávání Oscarů v Los Angeles. Kromě herectví se věnuje také hudbě. Hraje na saxofon, kytaru, ukulele i klavír a v roce 2022 vydal album Ještě je, které bylo nominováno na cenu Anděl. Věnuje se grafice, hraje golf a ovládá angličtinu, němčinu, ruštinu, polštinu a francouzštinu. Navzdory skutečnosti, že za sebou má neuvěřitelné množství skutečně kvalitních rolí, pro mnohé dodnes zůstal Kyslíkem. Role se tak pro něj stala tak trochu prokletím. „Je to tak neuvěřitelně neustále živá věc, a je mi to trochu záhadou, ta zvláštní nostalgie. Někdy jsem skutečně překvapen, jak je to možné, že tahle figura tak dlouho žije. To se ale tak někdy stane, nějaká ta figura se na člověka lípne a pak s tou visačkou žije,“ konstatoval při jedné příležitosti Javorský.
Nebezpečná scéna s ohněm
Přísný, ale spravedlivý velitel roty nadporučík Jiří Ráž, získal tvář Františka Kreuzmanna mladšího. Když ho Evžen Sokolovský oslovil, bylo mu pětadvacet a neměl zatím prakticky žádné větší zkušenosti s televizní prací. Režisér si jej vyhlédl v době, kdy si jako absolvent vysoké školy odbýval povinnou vojnu v Armádním uměleckém souboru. Přišel za ním, dal mu do ruky scénář a poučil jej. „Franto, máš tam roli, tak si podtrhej důležité věci červeně, míň důležité zeleně, nejmíň modře. Do té doby jsem nevěděl vůbec nic, ani jakou roli budu hrát,“ přibližoval Sokolovského slova herec. Natáčení pro něj bylo velmi náročné. Během scény, kdy zachraňuje dítě z hořící ošetřovny, odmítl kaskadéra a riskoval vlastní bezpečí. „Stojím před hořícím domem, dolehlo to na mě, cítil jsem děsný strach. Proběhl jsem, kudy bylo třeba, scénu absolvoval, ale vítr jsem z toho měl obrovskej. Nakonec záběr, jak stojím vystrašený, v seriálu nebyl. Obdivuji kaskadéry a ty, kteří za nás podstupují riziko,“ vzpomínal na okolnosti tehdejšího natáčení František Kreuzmann. Sokolovský mu po dokončení seriálu řekl, že nyní má zkušenosti, jako by natočil jedenáct filmů.
Pro Františka Kreuzmanna, který pochází ze slavné herecké dynastie a je vnukem známého prvorepublikového herce Františka Kreuzmanna staršího, se role Ráže nakonec stala tou životní. Jeho herecký život se ubíral spíše cestami vedlejších rolí. Objevil se v seriálech Ulice, Atentát, Vyprávěj, Četnické humoresky, Zdivočelá země a Specialisté, zahrál si v pohádkách Princezna Hyacinta a tříhlavý drak nebo O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle. Mnohem zajímavější příležitosti mu poskytovaly a stále poskytují malá divadla a divadelní spolky, například spolek Kašpar.
Guláš měl smutný osud
Postavu mladého důstojníka Milana Bílka si zahrál Kamil Halbich. Také jemu tato role otevřela cestu k dalším příležitostem. Halbich ale vynikal vždy. Jeho profesorka na DAMU Daniela Kolářová o něm dokonce prohlásila, že patřil k nejtalentovanějším studentům ročníku. Po škole působil v Divadle pod Palmovkou a v Rokoku, v roce 1992 zakotvil ve Švandově divadle na Smíchově. Divákům je znám i ze seriálů Zdivočelá země, Policie Modrava, Sestřičky, Modrý kód nebo z filmu Modelář. Věnuje se také dabingu a rozhlasu. Volný čas zasvětil golfu.
V paměti diváků dodnes zůstal také dobrosrdečný Honza Bradáč přezdívaný Guláš. Bývalý řezník a vojenský kuchař, který toužil po lásce, a nakonec ji našel, patřil mezi nejoblíbenější postavy. Ztvárnil ho Jiří Kopta, kterého si Sokolovský vyhlédnul v Západočeském divadle v Chebu. Také Kopta nebyl v té době známou tváří. Vzhledem ke svému mimopražskému angažmá se ve filmu a televizi příliš neuplatnil. Filmové herectví si vyzkoušel prakticky pouze v době svých studií. Debutoval v roce 1981 v romantickém diskotékovém snímku Láska na druhý pohled, kde ztvárnil jednoho ze studentů. Po odchodu do Chebu na něj režiséři pozapomněli, výjimku představoval až právě Sokolovský, kterému se obtloustlý sympatický mladík do role kuchaře více než hodil. Postava Koptovi přinesla nejednoho fanouška, další podobná nabídka ale již nikdy nepřišla. Nadále se tak objevoval jen na chebské divadelní scéně. V roce 2003 bohužel musel odejít do rodných Vejprt, aby se postaral o vážně nemocného otce. Když tatínek zemřel, k herectví se již nevrátil. Trápily ho již značné zdravotní problémy a život jej přestával bavit. Stáhl se do ústraní svého bytu a tam byl nalezen bez známek života dne 5. srpna 2013. Patrně mu selhalo srdce. Bylo mu pouhých padesát dva let.
Podobně smutný osud potkal i slovenského herce Borise Slivku, představitele traktoristy Vladka Rutkaje. Ten po natáčení emigroval do spojených států, kde si vybudoval nový život. Zemřel na infarkt během jízdy autem v roce 2021.
Seriál Chlapci a chlapi byl zařazen do vysílání v říjnu roku 1988 a navzdory propagandě jej diváci přijali velmi kladně a díky tomu se i po roce 1989 dočkal několika repríz. K jeho popularitě zajisté přispěly i obě písně. Tu úvodní s názvem Dva roky prázdnin nazpívala Iveta Bartošová a slova „Říkals, já se hned vrátím, dva roky přejdou jak nic…“ si na sklonku roku 1988 prozpěvovaly miliony diváků. Závěrečnou písničku Má daleká pak interpretoval Michal Penk.
Zdroje:
