Článek
Kdo by neznal slavný příběh o malé četnické stanici. V úvodní části příběhu energický ale poněkud chaotický strážmistr Ludovic Cruchot slouží v malé alpské vesničce. Do práce je zapálený a touží po přeložení na živější místo. To se mu záhy splní a je převelen do přímořského letoviska Saint-Tropez. Spolu s ním přijíždí i jeho překrásná dcera Nicole. Agilní Cruchot již cestou do nové práce rozdá řadu pokut, neunikne mu ani starosta. Po příchodu na stanici objeví pomalou brigádu vedenou rotmistrem Gerberem. Ten z jeho příchodu není právě nadšen. Z Cruchota nemají radost ani jeho podřízení, ke kterým je jako pes, zatímco k nadřízenému Gerberovi je naopak velmi servilní. O pořádný rozruch se záhy postará jeho dcera, když místní mládeži napovídá, že její otec je bohatý majitel jachty pan Ferguson.
Námět si scénáristu našel sám
Námět na film se zrodil v hlavě scénáristy Richarda Balducciho. Když pracoval na scénáři k jinému filmu, prozkoumával oblast mezi Sainte-Maxie a Saint-Tropez. V jednu chvíli se vzdálil od svého kabrioletu a kochal se výhledem na Grimaud. Mezitím mu pohotový zloděj ukradl z vozu jeho fotoaparát. Šel proto podat stížnost na malou četnickou stanici v Saint-Tropez. „Bylo poledne. Když jsem přišel, našel jsem tam obkročmo sedět četníka. S velkými potížemi vstal, aby přijal moji stížnost a vysvětlil mi, že toho zloděje zná a že ho před pár dny skoro chytil,“ vzpomínal na okolnosti vzniku filmu Balducci. Četník mu pak prý řekl, že pro něj nyní již nemůže nic udělat. Při pohledu na blikající světelnou tabuli četník naznačil, že se jedná o výstrahy zasílané z Toulonu, ale nonšalantně přiznal, že už jim nevěnuje vůbec žádnou pozornost. Richard Balducci, naštvaný i pobavený tímto neobvyklým setkáním, opustil stanici a četníkovi slíbil, že takovou bandu neschopných lidí proslaví.
Četnická stanice v Saint-Tropez
Se svým nápadem natočit o tamním četnictvu film se svěřil svému známému, herci Louisi de Funėsovi. Ten jej považoval za vynikající a sám přišel s nápadem postavit proti sobě úslužného, podlézavého a přehnaně aktivního poddůstojníka a uhlazeného důstojníka. Právě totiž v divadle hrál horlivého celníka na letišti, který je servilní vůči nadřízeným a neústupný vůči podřízeným.
Producenti v úspěch nevěřili
Richard Balducci spojil své síly s režisérem Jeanem Giraultem a jeho spoluscénáristou Jacquesem Vilfridem a společně vytvořili scénář. Girault měl ale z počátku velký problém přesvědčit producenty, kteří četnické tématice nevěřili. Navíc nevkládali důvěru do v tu dobu ještě nepříliš známého Funėse a chtěli, aby role byla nabídnuta jinému herci. Girault si ale stál za svým a nakonec se mu producenty podařilo přesvědčit, vyžadovali ale malý rozpočet.
Michel Galabru
Hlavní roli Cruchota opravdu získal Louis de Funės. Jeho nadřízeného Gerbera měl původně hrát Pierre Mondy, ten byl ale vázán svou prací v divadle a na poslední chvíli se omluvil. Nahradil jej Michel Galabru. Do natáčení se mu ale vůbec nechtělo. V Saint-Tropez strávil s manželkou otřesnou dovolenou, všude ho jenom pálil zadek z vedra, ani trochu se mu tam nelíbilo a chyběla mu Paříž. Navíc si myslel své o scénáři. Podobných komedií vznikalo v té době mraky a většina z nich okamžitě zapadla. Roli nakonec přijal pouze proto, že si chtěl zahrát s Funėsem. Nevadilo mu ani to, že dostal na rozdíl od něj desetkrát nižší honorář.
V komparzu byli i slavní režiséři
Nicole Cruchot si zahrála krásná Geneviėve Grad. Řadové četníky pak ztvárnili herci, kteří se režisérovi již osvědčili při předešlé spolupráci, a sice Guy Grosso, Michel Modo, Jean Lefebvre a Christian Marin. Potrhlou řádovou sestru Clotildu, libující si v šílené jízdě autem, si zahrála France Rumilly. Nápad vyšel od Louise de Funėse. Za volantem autíčka se však v momentě bláznivých scén ve skutečnosti nalézal kaskadér. V roli mladého playboye se objevil později velmi populární Patrice Laffont a zpěvák a herec Fernand Sardou se představil jako venkovan.
Geneviève Grad
Pro davové scény využil Jean Girault jako komparzistů i některé své přátele, kteří byli v Saint-Tropez právě na dovolené. V davu tak lze zahlédnout tváře režisérů Clauda Chabrola a Rogera Vadima, producenta Raoula Lévyho a sami sebe si zahráli i místní četníci.
Natáčení rušila letadla
Natáčet se začalo 5. června 1964. Interiérové záběry byly pořízeny v ateliérech v Nice, kde bohužel natáčení narušovala špatná zvuková izolace a blízkost zdejšího letiště. Většina záběrů byla ale pořizována v exteriérech, což byl trend doby. Úvodní filmové scény ve vesnici Hautes-Alpes se ve skutečnosti točily v Belvederu v Alpes-Maritimes. Kameraman Marc Fossard se ale obával, že ponuré počasí panující v této vesnici pokazí barevné záběry. Z tohoto důvodu se tato první sekvence nakonec natočila černobíle. V Saint-Tropez film využil uličky, náměstí a vyhlídky města, jako jsou Place des Lices, Porte du Revelen nebo Place des Remparts. Nudistické scény se natáčely na pláži Tahiti. Opomenuta samozřejmě nebyla ani zdejší skutečná četnická stanice.
Japonský plakát k filmu
Mezi prvními záběry, které byly pořízeny, jsou ty z přístavu Saint-Tropez, včetně slavnostní přehlídky, která se objeví na konci filmu. Průvod četníků se konal za asistence místního obyvatelstva, dechových kapel, mažoretek a lidových souborů. U pozdějších filmů se pak stalo tradicí, že každé natáčení se zahajovalo právě závěrečnou přehlídkou v přístavu.
Během filmování panovala uvolněná atmosféra. Režisér ponechával hercům velkou volnost a prostor pro improvizaci. Problém byl pouze s mladými herci, kteří se v prázdninovém prostředí velmi odvázali. Mysleli jen na večírky a natáčení zanedbávali. Nedbali navíc ani doporučení maskérů, aby se neopalovali. Jejich chování nesl velmi nelibě především Louis de Funės.
Sérii ukončila smrt hlavních aktérů
Natáčení skončilo dne 8. července 1964. Hudba k filmu se nahrávala v průběhu srpna. Pod slavnou písní Douliou-Douliou Saint-Tropez jsou podepsáni Raymond Lefėvre a Paul Mauriat. Nazpívala ji osobně Geneviėve Grad.
Herci během natáčení druhého z filmů - Četník v New Yorku
Snímek byl uveden do kin v září téhož roku a zaznamenal obrovský úspěch, stal se filmem roku a definitivně nastartoval hvězdnou kariéru Louise de Funėse. Obrovské kasovní zisky přesvědčily producenty a následně vzniklo ještě několik pokračování - Četník v New Yorku, Četník se žení, Četník ve výslužbě, Četník a mimozemšťané a Četník a četnice. Sérii ukončila až smrt režiséra během natáčení posledního z filmů a především následná smrt hlavního protagonisty. Četníci zanechali v Saint-Tropez svoji stopu do té míry, že v budově někdejší stanice vzniklo v roce 2016 muzeum.
Zdroje:
