Článek
Říká se, že kolik řečí umíme, tolikrát jsme člověkem. Při brouzdání internetem však často přemýšlím nad tím, jestli vůbec ovládáme alespoň naši rodnou řeč. Už jsem si zvykla, že rozdíl mezi standardem a standartou mnozí vůbec nevnímají, takže to, že je něco standartní najdeme i v různých oficiálních sděleních. Shlédnout (= ve významu podívat se dolů) a zhlédnout (= ve smyslu zúčastnit se jako divák, např. zhlédnout film) rozlišuje málokdo, stejně jako citoslovce holt (holt to tak je a nic s tím neuděláme) a podstatné jméno hold (skládáme hold někomu). Rozdíl mezi slovesy být (= existovat) a bít (mlátit) je zásadní, přesto je mnozí nerozlišují. A když vidím napsat ypsilon po ž, š, č, ř, tak už si trochu škubu vlasy na hlavě. Protože řýzek je opravdu nadlidský výkon…
Chybujeme, i když jsou pravidla stále benevolentnější
Zatímco v minulosti byla pravidla českého pravopisu poměrně striktní, dnes už se přizpůsobují běžné mluvě a často nám vycházejí vstříc. Takže už konečně můžeme nově mluvit o bramborové hranolce namísto hranolku, dokonce i babiččin štrúdl již nemusíme jen čárkovat, ale můžeme si pochutnat i na štrůdlu. Nemusíme už odečítat jen s minusem, ale můžeme si to spočítat i s mínusem. Prostě v mnoha věcech už máme na výběr – a přesto se najdou tací, kteří klidně napíšou mýnus.
Někdy si proto kladu otázku, jestli je vůbec ještě ve školách požadována znalost nějakých jazykových pravidel, nebo už jen spoléháme na to, že to opraví automatická kontrola ve Wordu, že se zeptáme strýčka Googla, nebo nám poradí umělá inteligence – ostatně, dneska už vlastně ani není potřeba umět psát, však AI zvládne všechno. Jenže pak to někdy vypadá, že daná osoba, která předloží sepsaný elaborát, nevychodila ani první stupeň základní školy…
Pozor na čárky, mohou vás poslat do vězení
Samostatnou kapitolu tvoří čárky. Vím, že je to oblast, která je opravdu složitá – a plavou v nich i odborníci, včetně mě (a za odborníka se rozhodně nepovažuji). Někdy je prostě sdělení tak nepřehledné, že opravdu bádáme, jak je to myšleno, nebo co tím chtěl autor světu sdělit. Vždy si v takových situacích ale vzpomenu na mého profesora z vysoké školy, který nám vždy říkal: „Čárka je takové malé nic, které vám ale může změnit celý život. Dáte-li ji na nevhodné místo, můžete nejen zničit pověst svoji nebo svých blízkých, ale dokonce skončit ve vězení.“
Přijde vám to nesmyslné? Tak se podívejte na dva příklady:
Moje stará pila leží ve skříni. × Moje stará pila, leží ve skříni.
Udělit milost nelze, poslat do vězení. × Udělit milost, nelze poslat do vězení.
Buďme obezřetní a kontrolujme si po sobě to, co napíšeme
I když se mnozí – zejména ti, kteří gramatiku v malíku zrovna nemají – ohánějí tím, že stejně každý pochopí, co tím chtěli říct, měli bychom přeci jen dodržovat určité zásady a dávat si pozor na to, co sdělujeme světu. On totiž text plný chyb není jen nepěknou vizitkou, ale může mít i zásadní vliv na naše životy, jak je vidno výše.
Zdroje: prirucka.ujc.cas.cz
