Článek
Paní Marii (76) objevili nádor v dutině břišní poté, co se často potýkala se zažívacími problémy. Když skončila v nemocnici po kolapsu, zjistili, že má kromě nálezu na játrech a ve střevech také metastáze na plicích. Sešlo proto z původně plánované operace, namísto ní jí lékaři doporučili podstoupit chemoterapii. Z té má ale Marie velké obavy.
Nejlepší by bylo hodit si korunou
„Víte, to rozhodování je těžké. S nemocí jsem se nějak srovnala, ale teď vlastně vůbec nevím, jak se rozhodnout. Na jednu stranu vím, že když chemoterapii nepodstoupím, pravděpodobně mě moc hezkých dnů na tomto světě už nečeká. Pokud ji absolvuji, pravděpodobně si prodloužím život o nějaký ten měsíc, ale otázkou zase je, jak budu chemoterapie snášet a zda vůbec ještě budu schopna ten život žít,“ zoufá paní Marie.
Co je chemoterapie?
Léčba nádorových onemocnění probíhá aplikováním cytostatik, léků, které jsou na základě různých mechanismů schopny ovlivňovat růst a dělení nádorových buněk. Nejčastěji se chemoterapie podává nitrožilně prostřednictvím infuze. Vzhledem k tomu, že se jedná o systémovou léčbu, ovlivňují podávaná chemoterapeutika nejen nádorové, ale i zdravé buňky v těle. Chemoterapie je proto spojena také s řadou nežádoucích účinků, mezi které patří mimo jiné nevolnost a zvracení, ztráta vlasů a ochlupení, průjmy, zácpa, pokles bílých krvinek s následným rizikem infekce, pokles červených krvinek s následným rizikem anémie, pokles krevních destiček spojený s krvácivými projevy (např. krvácení z nosu, dásní, či tvorba modřin), či poškození periferního nervového systému.
Nikdo mi není schopen s chemoterapií poradit
Marie spoléhala na to, že jí s jejím rozhodnutím pomohou její nejbližší, avšak ani oni se nemohou shodnout na tom, zda je pro ni podstoupení chemoterapie tím správným řešením. „Mám tři děti, dvě dcery jsou proti, jedna pro. A pro je i moje sestra, takže je to v podstatě zase nerozhodné. Chápu všechny jejich argumenty, ostatně jsou stejné, jako jsou ty moje.“
Rozhodnutí tedy bude muset Marie udělat na základě doporučení lékařů, protože ani v rodině se neshodnou. „Ti mi řekli, že je potřeba, abych léčbu podstoupila, že to je v podstatě jediné řešení, jak tělu pomoci. Ale to víte, strach mám pořád. Co když mi bude po chemoterapii strašně zle a mezi jednotlivými dávkami budu jen trpět? Co když je moje tělo vůbec nezvládne? Nebylo by tedy lepší vzhledem k mému věku nechat tělo, ať se samo rozhodne, kdy už chce z tohoto světa odejít, a v klidu tak zemřít? Nečekala jsem, že budu ve svém věku ještě někdy vystavena tak těžkému rozhodování. Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by měl s chemoterapií zkušenosti, proto jsem se o svůj příběh podělila a třeba se se mnou někdo o své zkušenosti a názory podělí. Budu vděčná za každý nový pohled. Rozhodnout se musím už během týdne…“ uzavírá Marie.
