Článek
Své o tom moc dobře ví i Jana (38). S manželem Petrem jsou svoji už téměř jednu dekádu. Petr kouřil vždycky, ale zpočátku si vystačil s krabičkou na den. Poslední roky však – dle slov Jany – zapaluje jednu od druhé. Dostal se na čtyři krabičky denně, na které ale padne více než polovina jeho výplaty. Na rodinu však moc ohledy nebere.
Kouření je na prvním místě
„Přijde mi, že s každým dítětem přidal krabičku navrch. A když mu zemřel otec, přibyla ještě další. Pořád jsem se uklidňovala tím, že dostane rozum, ale bohužel,“ vypráví Jana. Dvě krabičky denně byla schopna ještě tolerovat, při třech už skřípala zuby, čtvrtou už nezvládá psychicky ani finančně.
„Klukům je šest a tři. Honzík půjde v září do školy. Potřebovala bych mu postupně začít pořizovat věci, ale už teď vím, že si to nemůžu dovolit. Abychom všechno utáhli, musela jsem jít do práce, když Matýskovi byly dva roky. Potřebovali jsme druhý příjem, jinak bychom nevyžili. Teda vyžili, ale to by nesměl Petr hulit jak fabrika. Vydělává sice pěkné peníze, má skoro 35 tisíc čistého, jenže bohužel – na prvním místě je jeho neřest.“
Rodina musí vyžít s deseti tisíci
Petr nejenže kouří čtyři krabičky denně, ale navíc kouří ty nejdražší, které už dnes stojí 160 korun. Nepřijde mu však vůbec divné, že dá denně za kouření více než šest stovek. Navíc se diví, že Jana není schopná vyjít s třemi stovkami na den pro celou rodinu.
„Petr dvacet tisíc prokouří, něco dá na naftu, takže mu v čistém zbude deset tisíc, kterými přispívá do rozpočtu. Já ze svého platu zaplatím tak akorát bydlení a energie a klukům obědy ve školce, na víc mi nezbude ani koruna. Takže vlastně celý měsíc táhnu jídlo a ostatní potřeby jen z toho, co mi dá on. Jenže si vezměte, že to je něco málo přes tři stovky na den, a to nesmí přijít žádné vícenáklady. A tři stovky na jídlo, drogerii, oblečení atd. jsou fakt pro čtyři lidi zoufalost. Občas mi naštěstí něco podstrčí naši nebo tchyně přinese maso či dětem jogurty, ale pořád je to málo.“
Prosby ani volání o pomoc nepomáhají
Jana se snažila tento problém s manželem řešit mnohokrát, vždy ale bez úspěchu. Nejde to po dobrém, po zlém už vůbec ne. „Zkoušela jsem to s ním řešit v klidu, v zoufalství, v křiku, nic nezabírá. Vždy mi odvětí, ať si uvědomím, jak se v práci nadře a že teda snad má právo si aspoň zapálit. Nemůže přeci dřít jen proto, aby mi všechny peníze dal. Prý mám být ráda, že nechodí do hospody nebo za ženskýma a pomáhá mi s dětmi a domácností. Já si sice cením toho, že jako táta je fajn, že nemá problém občas uvařit nebo vysát, ale už nevím, jak mu vysvětlit, že jsem zoufalá, že nevím, jak to všechno utáhnout. Asi si budu muset najít nějakou brigádu, abych měla z čeho nakoupit Honzíkovi aktovku a nejnutnější věci do školy. Už teď mám ale pocit, že ryju pusou v zemi. Kluci mi dávají zabrat, z práce chodím každý den po páté, navařím, pohraju si s dětmi a odpadnu u televize. A o víkendech jsem ráda, že doma pořádně uklidím a můžu být s dětmi. To ale asi bohužel skončí. Musím sebrat sílu a najít si přivýdělek, jinak to nepůjde,“ uzavírá Jana.
