Článek
Krizový plán na udržení pořádku v Říši
Operace Valkýra, německý název „Unternehmen Walküre“, byl původně plán vlády nacistického Německa v případě zhroucení pořádku v Německu, ať už vlivem vojenského útoku, nebo vzpoury nuceně nasazených vězňů. Skupina německých důstojníků chtěla tento plán spustit po atentátu na Hitlera a v následném chaosu ve vojenských a vládních strukturách k převzetí moci, zatčení nacistických představitelů a následném započetí jednání o ukončení války. Do plánu bylo zainteresováno mnoho osobností, a to jak vojenských, tak stranických. Odpor k Hitlerovým způsobům byl i v samotném Německu totiž velice silný a „Vůdce“ měl okolo sebe mnoho nepřátel. Nejhlavnější postavou atentátu byl německý šlechtic a důstojník v hodnosti plukovníka, von Stauffenberg, celým jménem Claus Philipp Maria Justinian Schenk, hrabě von Stauffenberg pocházel z velmi staré šlechtické rodiny. V mládí absolvoval jezdeckou školu a sloužil na několika štábních funkcích, až v roce 1943 přišel při náletu o oko, pravou paži a několik prstů na levé ruce. Po zotavení ze svých zranění byl převelen na štáb Rezervní armády a byl povýšen na plukovníka generálního štábu. Tato funkce mu umožňovala účast na Hitlerových poradách.
Osudové detaily, které Hitlerovi zachránily život
Po dvou odloženích bylo rozhodnuto, že atentát bude proveden 20. července 1944, a to na poradě v bunkru v Hitlerově sídle známém jako Vlčí doupě. Von Stauffenberg a jeho pobočník na místo dorazili s předstihem a s dvěma kilovými výbušninami. Při aktivaci druhé z výbušnin však byli spiklenci vyrušeni a aktivaci druhé výbušniny nedokončili. Nálož ukrytá v kožené brašně pak byla von Stauffenbergem položena asi pouhý jeden metr od Hitlera. Krátce poté se plukovník von Stauffenberg z porady omluvil z důvodu důležitého telefonátu a okolo 12:42 nálož v místnosti explodovala. Ačkoliv bylo výbuchem několik vysoce postavených důstojníků zabito či zraněno, sám Hitler vyvázl pouze s lehkými oděrkami. To bylo způsobeno jednak tím, že byla aktivována pouze polovina nálože, a také tím, že porada měla být původně v bunkru, ale vzhledem ke slunečnému počasí byla nakonec přesunuta do letního dřevěného domku. Výbuch tak byl ve výsledku mnohem slabší, protože dřevěné obložení pohltilo velkou část potenciálu nálože. Naopak se předpokládá, že kdyby k výbuchu došlo v bunkru, kde byla porada původně plánována, pravděpodobně by většina přítomných neměla šanci na přežití. Že Hitler atentát přežil, však von Stauffenberg nemohl vědět a vydal rozkaz k provedení Operace Valkýra.
Rychlá a tvrdá reakce
Ačkoliv se začátek Operace Valkýra podařilo úspěšně spustit, zejména pak ve Francii nebo Vídni brzy vyšlo najevo, že Hitler atentát přežil, a co víc, že není nijak vážně zraněn a dál rozdává rozkazy. Spiklencům se totiž nepodařilo izolovat Vlčí doupě od zbytku světa a nacističtí představitelé okamžitě začali přebírat moc zpět a hledat viníky. Převrat tak netrval ani dvanáct hodin a většina spiklenců byla rychle odhalena a pochytána, část z nich spáchala ještě před dopadením sebevraždu. Sám Claus von Stauffenberg byl pouhých pár hodin po atentátu zastřelen popravčí četou na rozkaz svého nadřízeného, generála Fromma. Požár převratu byl uhašen dříve, než se mohl pořádně rozhořet, ale Hitler byl po této události ještě více paranoidní.
Zajímavostí je, že o převratu měl údajně částečně vědět i legendární německý polní maršál Erwin Rommel. Ten dostal na výběr mezi soudem pro velezradu, nebo sebevraždou, kterou by se procesu vyhnul. Rommel, aby uchránil svou rodinu před pronásledováním, spáchal 14. října 1944 sebevraždu kyanidovou kapslí.
Zdroje: Britannica, Britannica, YouTube
