Článek
Jak se může člověk stát soudcem České republiky?
Nejprve si shrňme strastiplnou cestu plnou nejistot, kterou musí občan úspěšně absolvovat, aby se mohl posadit do soudcovského křesla.
Základem je úspěšně vystudovat vysokoškolský obor právo a právní věda, který se u nás dá studovat jen na čtyřech fakultách – v Praze, Plzni, Olomouci a v Brně – a získat titul Magistra práv. Někteří mohou pokračovat ve studiu na doktora práv, ovšem toto není nutné.
Poté musí absolvent právnické fakulty úspěšně projít výběrovým řízením u některého ze soudů na asistenta soudce. Na této pozici musí vydržet alespoň tři roky a během nich splnit mnoho školení a seminářů. Poté je nutné složit odbornou justiční zkoušku.
Následně musí projít komplexním psychologickým vyšetřením, úspěšně absolvovat výběrové řízení na pozici justičního kandidáta a poté výběrové řízení na soudce, jehož částí se dnes budeme zabývat. Následně ještě musí složit slib a prezident republiky je může usadit do vytouženého soudcovského křesla.
O strastech asistentů soudců si může přečíst zde:
Někteří uchazeči výběrového řízení na soudce si stěžovali, že ostatní podváděli.
Výběrové řízení na funkci soudce se skládá z písemné a ústní části. Průběh zkoušky je stanoven příslušnou vyhláškou.
Písemnou část výběrového řízení zajišťuje a organizuje Justiční akademie v souladu s příslušnou metodikou. Testem vyšší úrovně obtížnosti se ověřují odborné znalosti a předpoklady zájemce na funkci soudce. Uchazeč musí vypracovat test samostatně. Jako pomůcku může použít pouze právní informační systém Akademie, sbírky právních předpisů v listinné podobě, další programové vybavení poskytnuté Justiční akademií a psací potřeby. Uchazeč, který nevypracuje test samostatně nebo použije nedovolené pomůcky, musí být z výběrového řízení vyloučen.
Jak uvádí metodika, pro konkrétní termín testu jsou otázky náhodně generované testovacím systémem. Všichni účastníci daného termínu mají stejné testové otázky, avšak v různém pořadí. Uchazeči jsou rozděleni do skupin, které absolvují testy postupně, tedy nejprve jedna skupina, poté další atd.
V metodice dále zaznívá, že po ukončení testu provede testovací systém automatické vyhodnocení testu. Po odeslání testu se tak uchazečům objeví na monitoru rovnou jeho vyhodnocení, včetně správných odpovědí. Uchazeč pak může přímo na místě ještě dodatečně odůvodnit, proč za správnou pokládá svou odpověď, která byla vyhodnocena jako chybná.
Za problematickou stěžovatel považoval zejména skutečnost, že uchazeči, kteří již test absolvovali, znají správné odpovědi. Stěžovatel dle svých slov vypozoroval, že: „uchazeči, kteří test zrovna absolvovali, velmi aktivně o testu komunikovali s kolegy a známými, kteří jako uchazeči čekají na pozdější testování, přičemž jim byla sdělena informace o správných odpovědích“.
I ombudsman ve své zprávě ohledně daného případu připouští, že je třeba zabývat se otázkou, zda organizace písemné části výběrového řízení nenahrává podvodnému jednání.
Objevily se také spekulace, že někteří uchazeči se účastnili výběrového řízení jenom z laskavosti ke svým kamarádům, aby se nechali otestovat jako první a poté svým přátelům řekli správné odpovědi.
Uchazeč se proti podvádění bránil všemi možnými prostředky. Nikdo mu ale nepomohl.
Když byl svědkem podvádění, stěžovatel se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti a požadoval zrušení výsledků písemné části výběrového řízení. Bylo mu odpovězeno, že se výběrové řízení nebude rušit, ani opakovat. Pokud by někdo porušil pravidla zkoušky, byl by z řízení vyloučen pověřenou osobou Justiční akademie, což se nestalo.
Stěžovatel se obrátil na Odbor kontroly, který předchozí odpověď potvrdil.
Poté stěžovatel podal žalobu k Městskému soudu v Praze proti nezákonnému zásahu. Soud však žalobu smetl ze stolu s tím, že Justiční akademie přece nemůže za to, že si uchazeči sdělují správné odpovědi.
Následně se stěžovatel obrátil na ombudsmana. Ani on neshledal žádné pochybení, byť připustil, že organizace písemné části výběrového řízení může nahrávat podvodnému jednání.
K dotazu veřejného ochránce práv Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že Justiční akademie v žádném případě není, a ani nemůže být, odpovědná za přístup a chování účastníků výběrového řízení po ukončení testu a jejich odchodu z testovací místnosti.
Ministerstvo spravedlnosti výslovně uvedlo, že „Po odchodu z testovací místnosti záleží na každém z účastníků, jak se získanými informacemi naloží. Účastníci si mohou informace předat kdekoli a jakýmkoli způsobem (osobně či prostřednictvím mobilního telefonu).“
Tímto výrokem Ministerstvo spravedlnosti výslovně posvětilo podvádění při písemné části výběrového řízení na funkci soudce.
Nic se neprokázalo, vše je v pořádku a nic se měnit nebude.
Původně byly testy včetně správných odpovědí zveřejňovány až následující den po testu a účastníci mohli proti testovým otázkám podávat námitky. Od toho se dle Ministerstva upustilo z důvodu vysoké náročnosti přípravy testových otázek. Ke změně systému došlo po diskusi s předsedy krajských a vyšších soudů.
Ombudsman uvádí, že Ministerstvo v daném případě svým zákonným povinnostem dostálo a neporušilo zákonné zásady. Podle něj správní orgán učinil vše, co je možné, aby výběrové řízení proběhlo za rovných podmínek.
Ministerstvo spravedlnosti i veřejný ochránce práv došli k závěru, že Justiční akademie je omezena na dohled ve zkušební místnosti a že Akademie nemůže ovlivnit chování účastníků řízení ve zbývajícím čase.
Ombudsman ovšem v závěru své zprávy připouští, že je odpovědností Ministerstva zorganizovat výběrové řízení tak, aby jeho průběh nevzbuzoval pochybnosti a nevybízel ke spekulacím ohledně jeho výsledků. V případě, že by se množily indicie ohledně toho, že k obcházení pravidel takovým způsobem dochází, případně by se toto podezření potvrdilo, bylo by potřeba na danou situaci zareagovat a organizaci výběrového řízení upravit.
Jedná se ovšem pouze o postoj veřejného ochránce práv, nikoli Justiční akademie, nebo dokonce Ministerstva spravedlnosti. I kdyby se množily stížnosti na podvádění u testů, nikdo nemá povinnost výběrové řízení rušit či opakovat, ani nemají povinnost měnit průběh zkoušek.
Ombudsman případ uzavřel s tím, že k pochybení nedošlo. Zdá se, že podvádění uchazečů na soudce bylo oficiálně posvěceno Ministerstvem spravedlnosti a veřejné orgány proti tomu nemají výhrady.
Zdroje: Zpráva ombudsmana, Metodika, Vyhláška
Co číst dál?
