Hlavní obsah
Právo a státní správa

Za šizení do Vltavy aneb Jaké to bylo, když spotřebitele chránil panovník

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Wikimedia Commons

V honbě za zisky byli ve středověku obchodníci vynalézaví. Proto na trzích hlídkovali i místní odborní mistři, prohlíželi zboží a to nekvalitní zabavovali.

Máslo nastavené lojem, tlučený pepř chlebovou kůrkou, sůl vápnem. Uhynulí lososi obarvení krví jiných ryb. Tak se šidilo ve středověku. Kdo dříve chránil zákazníky a jaké tresty nepoctivcům hrozily?

Článek

15. březen je Světovým dnem spotřebitelských práv, který připomíná, že leccos z toho, co dnes považujeme za samozřejmost, je výdobytkem několika málo posledních desetiletí. Třeba to, že vadné zboží můžeme reklamovat.

Nejen panovník, ale i profesní cechy

Mnohem dříve, než se spotřebitelé začali sdružovat a bránit organizovaně, snažili se vztahy mezi nimi a prodejci regulovat panovníci, ale také profesní cechy, které tak chránily svou čest. Starost o zákazníky byla nutností, protože o ně nikdo nechtěl přijít. Nicméně ani ve středověku nebyly výjimkou snahy o šizení klientů, které byly postihovány řádnými tresty.

V dobách, kdy neexistovaly účtenky, paragony a faktury, mohlo být zárukou obchodu jen čestné slovo. Prodejce ručil za to, že jeho zboží není kradené. Odpovědnost za vady se neřešila. Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, musely být zákazníkovi vráceny peníze. U nemovitosti ručil prodávající za to, že má právo ji prodat.

V roce 1579 byla vydána Práva městská Království českého, která zajišťovala jednotná pravidla a výklady pro městské soudy. Stala se tak zárukou stejného posuzování vztahů prodávajících a zákazníků v různých městech. Na jejich dodržování dohlížel panovník v osobě svých úředníků. Městští konšelé se tak starali o férovost trhů, stanovovali na nich ceny potravin a zboží každodenní potřeby, dohlíželi na řemeslníky a obchodníky, na kvalitu zboží.

Prověřování vah a měr nebyl jednoduchý úkol. V různých zemích se používaly rozličné míry a ani náš loket nebyl ve všech městech pražských stejný. Srovnání pomáhaly i městské váhy, které byly v době trhů volně přístupné. V pražských hospodách byl zase úřední žejdlík s hřebíkem v roli rysky, kde si host mohl přeměřit, zda mu bylo poctivě nalito. Kdo švindloval a měl žejdlík odlišný od povinné normy, dostal pokutu.

Pravidelné problémy byly s pekaři a řezníky. Ceny jejich výrobků, stanovené rychtáři a konšely, zůstávaly stejné, ale náklady na suroviny rostly, snažili se tedy ušetřit na úkor kupujících.

Za šizení do Vltavy

V honbě za zisky byli obchodníci vynalézaví. Proto na trzích hlídkovali i místní odborní mistři, prohlíželi zboží a to nekvalitní zabavovali. Konšelovi při práci na trhu asistovali písař, biřici a rychtář, který měl právo zatýkat. Kdo se jeho jednání bránil, mohl zaplatit hrdlem nebo useknutím ruky. Rozhodoval však jen o malých přestupcích, zatímco ty vážnější soudili konšelé. Odvolat se proti jejich trestům u soudu bylo sice možné, ale dost drahé. Špatná závaží a míry byly zabaveny a zakopány pod šibenici, avšak horší byl po jistou dobu trest pro podvádějícího hříšníka v Praze – kat jej ponořil v železném koši do studené Vltavy, ať byla roční doba jakákoliv, a navíc mu byla uložena peněžitá pokuta. Máme o tom svědectví z doby panování Rudolfa II., kterému na férovosti obchodování zjevně záleželo.

Cechy, které začaly vznikat ve 14. století, postupně v kontrole řemeslné výroby a vydávání příslušných nařízení nahrazovaly městskou správu. Jejich cílem byla také ochrana před nově příchozí konkurencí odjinud, proto považovaly udržení své kvality za obranu vlastní cti a image v očích zákazníků. V době velkých epidemií, kdy nebylo dost pracovních sil a ceny stoupaly, byli zákazníci chráněni před nekontrolovaným zdražováním zvláštními cenovými sazebníky. Řemeslníkům bylo zakázáno se na cenách tajně domlouvat.

I v té době byli řezníci a pekaři pod přísným dohledem. Kontrolovala se především mouka, která se při výrobě chleba používala, ale také míra a váha prodávaného chleba, v Praze dvakrát až třikrát týdně. Pokud neodpovídaly normám, chléb byl rozdán chudým. Bochníky nesly povinnou známku výrobního cechu. U masa byla důležitá zdravotní nezávadnost a váha. Když prověrkou neprošlo, bylo odvezeno do chudobinců. Ani ostatní zboží neunikalo kontrole. Slad se zkoumal vždy před jeho svařením s chmelem. Kožichy nesměly být šity z uhynulých zvířat a bylo zakázáno nabízet místo zlata pozlacené kovy.

Se zánikem cechů a vznikem volných živností v 19. století začala vznikat nová pravidla, postupně se vyvíjela a dále vyvíjejí.

Pokud vás historie ochrany práv kupujících zaujala a chcete si zde uvedené údaje ověřit či se toho dozvědět mnohem více, podrobnější shrnutí pro vás připravila na svých webových stránkách Česká obchodní inspekce.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz