Článek
15. březen je Světovým dnem spotřebitelských práv, který připomíná, že leccos z toho, co dnes považujeme za samozřejmost, je výdobytkem několika málo posledních desetiletí. Třeba to, že vadné zboží můžeme reklamovat.
Nejen panovník, ale i profesní cechy
Mnohem dříve, než se spotřebitelé začali sdružovat a bránit organizovaně, snažili se vztahy mezi nimi a prodejci regulovat panovníci, ale také profesní cechy, které tak chránily svou čest. Starost o zákazníky byla nutností, protože o ně nikdo nechtěl přijít. Nicméně ani ve středověku nebyly výjimkou snahy o šizení klientů, které byly postihovány řádnými tresty.
V dobách, kdy neexistovaly účtenky, paragony a faktury, mohlo být zárukou obchodu jen čestné slovo. Prodejce ručil za to, že jeho zboží není kradené. Odpovědnost za vady se neřešila. Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, musely být zákazníkovi vráceny peníze. U nemovitosti ručil prodávající za to, že má právo ji prodat.
V roce 1579 byla vydána Práva městská Království českého, která zajišťovala jednotná pravidla a výklady pro městské soudy. Stala se tak zárukou stejného posuzování vztahů prodávajících a zákazníků v různých městech. Na jejich dodržování dohlížel panovník v osobě svých úředníků. Městští konšelé se tak starali o férovost trhů, stanovovali na nich ceny potravin a zboží každodenní potřeby, dohlíželi na řemeslníky a obchodníky, na kvalitu zboží.
Prověřování vah a měr nebyl jednoduchý úkol. V různých zemích se používaly rozličné míry a ani náš loket nebyl ve všech městech pražských stejný. Srovnání pomáhaly i městské váhy, které byly v době trhů volně přístupné. V pražských hospodách byl zase úřední žejdlík s hřebíkem v roli rysky, kde si host mohl přeměřit, zda mu bylo poctivě nalito. Kdo švindloval a měl žejdlík odlišný od povinné normy, dostal pokutu.
Pravidelné problémy byly s pekaři a řezníky. Ceny jejich výrobků, stanovené rychtáři a konšely, zůstávaly stejné, ale náklady na suroviny rostly, snažili se tedy ušetřit na úkor kupujících.
Za šizení do Vltavy
V honbě za zisky byli obchodníci vynalézaví. Proto na trzích hlídkovali i místní odborní mistři, prohlíželi zboží a to nekvalitní zabavovali. Konšelovi při práci na trhu asistovali písař, biřici a rychtář, který měl právo zatýkat. Kdo se jeho jednání bránil, mohl zaplatit hrdlem nebo useknutím ruky. Rozhodoval však jen o malých přestupcích, zatímco ty vážnější soudili konšelé. Odvolat se proti jejich trestům u soudu bylo sice možné, ale dost drahé. Špatná závaží a míry byly zabaveny a zakopány pod šibenici, avšak horší byl po jistou dobu trest pro podvádějícího hříšníka v Praze – kat jej ponořil v železném koši do studené Vltavy, ať byla roční doba jakákoliv, a navíc mu byla uložena peněžitá pokuta. Máme o tom svědectví z doby panování Rudolfa II., kterému na férovosti obchodování zjevně záleželo.
Cechy, které začaly vznikat ve 14. století, postupně v kontrole řemeslné výroby a vydávání příslušných nařízení nahrazovaly městskou správu. Jejich cílem byla také ochrana před nově příchozí konkurencí odjinud, proto považovaly udržení své kvality za obranu vlastní cti a image v očích zákazníků. V době velkých epidemií, kdy nebylo dost pracovních sil a ceny stoupaly, byli zákazníci chráněni před nekontrolovaným zdražováním zvláštními cenovými sazebníky. Řemeslníkům bylo zakázáno se na cenách tajně domlouvat.
I v té době byli řezníci a pekaři pod přísným dohledem. Kontrolovala se především mouka, která se při výrobě chleba používala, ale také míra a váha prodávaného chleba, v Praze dvakrát až třikrát týdně. Pokud neodpovídaly normám, chléb byl rozdán chudým. Bochníky nesly povinnou známku výrobního cechu. U masa byla důležitá zdravotní nezávadnost a váha. Když prověrkou neprošlo, bylo odvezeno do chudobinců. Ani ostatní zboží neunikalo kontrole. Slad se zkoumal vždy před jeho svařením s chmelem. Kožichy nesměly být šity z uhynulých zvířat a bylo zakázáno nabízet místo zlata pozlacené kovy.
Se zánikem cechů a vznikem volných živností v 19. století začala vznikat nová pravidla, postupně se vyvíjela a dále vyvíjejí.
Pokud vás historie ochrany práv kupujících zaujala a chcete si zde uvedené údaje ověřit či se toho dozvědět mnohem více, podrobnější shrnutí pro vás připravila na svých webových stránkách Česká obchodní inspekce.
