Článek
Moderní školy. Ať se děti učí to, co budou za 20 let skutečně potřebovat. Revize malá, pak zase velká. Věty, které v poslední době slyšíme ze všech stran. Vzrůstá odpor proti tzv. biflování, tedy učení se věcí zpaměti, odpor proti tzv. frontální výuce a úplně nejvíce, odpor proti domácím úkolům a tomu, aby děti doma vůbec nějakou přípravu do školy dělaly.
Chtějí rodiče, aby jejich dítě vystudovalo alespoň střední školu? Pomýšlejí dokonce na vysokou? Kde se jejich potomek naučí studovat, když ne na druhém stupni základní školy? Na střední ho to nikdo učit nebude. Tam by měl již přijít se základními návyky samostudia a jen je rozvíjet a stavět na nich. To vše začíná domácími úkoly a pravidelnou přípravou do školy. Do té základní, samozřejmě.
Nátlak, který rodiče vytvářejí na učitele, aby žákům domácí úkoly nedávali, je zcela chybným přístupem. Nikdo neříká, že by mělo dítě prosedět denně nad učebnicemi hodiny. Ale třikrát týdně strávit půl hodinky nad domácím úkolem nebo jakoukoliv jinou přípravou do školy, je správně. Učí žáka, že samostudium je důležitou součástí studia čehokoliv. Začíná to namalovaným obrázkem o víkendu, který pak dítě přinese do školy, aby si o něm se spolužáky a učitelem popovídalo a končí třeba hodinami strávenými nad anatomií, kterou se student medicíny skutečně musí našprtat.
Jak se bude takový student cokoliv šprtat, když nebude mít vytrénovanou paměť? Smyslem učení se zpaměti totiž vždy bylo v prvé řadě vytrénování mladé paměti. Proto se děti dříve učily zpaměti mnoho říkadel a básniček, rády se ve škole chlubívaly, kdo se dokázal naučit delší. Pamatuji si, jak jsme ve druhé třídě soutěžili v recitaci Vodníka z Erbenovy Kytice a některé děti skutečně uměly zpaměti celou baladu. V pozdějších ročnících pak přicházela malá násobilka, vyjmenovaná slova a ještě později další věci. Vše to mělo hluboký smysl, kterým byl trénink paměti a také výuka samostudia.
Dnes rodiče na učitele útočí a bouří se i kvůli malým domácím úkolům. Násobilku se na mnoha školách děti neučí, prý jim to časem dojde samo. Většinou nedojde a díky tomu si ještě osmáci nedovedou v obchodě bez kalkulačky spočítat, co bude stát pět rohlíků.
Nejsem vůbec proti moderní výuce a už vůbec ne proti výuce projektové, skupinové a dalším formám, které ostatně ráda používám. Jsem však proti zaslepenosti a touze vylít z vaničky s vodou i dítě. Ve vzdělávání vždy budou věci, které bude třeba se naučit zpaměti. Na vysokých školách je takových věcí celá řada, a to v mnoha oborech.
Žák, jehož paměť není na budoucí studium připravená, stejně jako ten, kterému samostudium vůbec nic neříká a nemá základní studijní návyky, jen těžko úspěšně zvládne studium na střední, natož na vysoké škole.
Vše spěje k tomu, že ze základních škol budou vycházet děti, pro které je problém si zapamatovat základní řečené instrukce nebo informace, což je bude hendikepovat i v běžném životě. Stačí se zamyslet nad tím, jak moc byl člověk nucen používat paměť dříve a jak dnes. Kolik telefonních čísel na své přátele a rodinu si pamatujete zpaměti dnes vy?
Můžeme tisíckrát vymýšlet lepší školství a dělat revize, dokud vše nazačne v rodině a u rodičů, kteří budou školu podporovat a dítě správně ke vzdělávání vést, bude to zbytečné. Před několika dny jsem četla na sociální síti FB stížnost jednoho tatínka, který se rozčiloval, že má jeho dítě číst povinnou četbu. Označil ji za holý nesmysl a napsal, že pokud škola chce, aby jeho syn četl povinně nějaké knihy, tak ať je syn čte ve škole a ne doma. Nezapomněl dodat, že jeho dítě nic takového dělat nebude a on ho v tom podpoří. Nebudu tady teď vysvětlovat, proč je nemožné, aby žáci četli povinnou četbu ve výuce, dodám jen, že pokud bude denně škola do 18 hodin, pak by to asi možné bylo.
Nicméně, právě tento tatínek je zářným příkladem toho, jak zhoubné může být působení rodiče, pokud nemá ke vzdělávání vstřícný postoj. Škola žádného typu nikdy nemůže člověka naučit všemu. Vzdělaný člověk není totiž ten, který má vysokoškolský diplom. Mít vzdělání a být vzdělaný nejsou stejné věci. Systém může zajistit pro člověka nabídku kvalitního vzdělávání, vzdělaným se člověk stává svou vlastní snahou a pílí. A zejména, díky rodičům. Tam to všechno začíná.
