Vysokoškolská turistika z daní nás všech. Výhody mnozí zneužívají

V České republice máme studium na veřejných a státních vysokých školách a univerzitách zdarma. Poplatky platí jen ti, kteří překročí stanovenou maximální dobu studia nebo ti, kteří studují na soukromých školách. Můžeme diskutovat o tom, jestli to je, nebo není dobře, ale faktem zůstává, že jde o výhodu, který mnoho lidí nedoceňuje.

Nejen za oceánem, ale i v mnoha evropských zemích se za studium na vysokých školách platí. Nemá-li studující výhodu finančního zabezpečení ze strany rodiny, pak si většina takových lidí bere na studium tzv. studentskou půjčku, a tu po ukončení studia následně splácí.

Občas slyším nářky, jak je to hrozné, že mladí lidé vstupují do života a krátce na to, co začnou pracovat, si chtějí koupit vlastní bydlení, musejí si vzít hypotéku a hned začít splácet nemalý dluh. Je to zátěž, to je jasná věc. V mnoha evropských zemích to však vypadá tak, že vlastní bydlení a hypotéku si mladý člověk může vzít až ve chvíli, kdy má splacená svá vysokoškolská studia.

V mnoha zemích mladí lidé tak vstupují do života po absolvování vysoké školy často s velkým dluhem, který musí nejdříve splatit a teprve potom mohou pomýšlet na hypotéku.

Jak už to tak bývá, co je zdarma, toho si lidé neváží a často tím i plýtvají. Podpora vzdělání (školství) a vědy je jedna z vůbec nejdůležitějších věcí pro budoucnost každé země, a proto oceňuji, že jsou u nás veřejné a státní vysoké školy zdarma. Faktem však je, že tuto výhodu platíme všichni z našich daní.

Stát v roce 2023 na každého studenta působícího na vysoké škole přispívá průměrně částkou 49 424 Kč ročně, a to bez ohledu na to, jestli jde o soukromou, nebo veřejnou vysokou školu. To ale zdaleka není vše, co se ze státního rozpočtu platí. Otázka, kolik stojí jeden vysokoškolák je totiž složitější.

Ze státního rozpočtu se také platí dotace na ubytování a stravování studentů, příspěvek a dotace na sociální stipendia, příspěvek a dotace na ubytovací stipendia, je podporována mezinárodní spolupráce apod.

Kromě toho status studenta skýtá četné výhody, které je také třeba započítat, pokud máme odpovědět na otázku, kolik jeden vysokoškolák daňové poplatníky stojí. Patří sem slevy na MHD a dopravu (vlaky nebo autobusy), daňová sleva na studenta a státem je studentům hrazeno i sociální a zdravotní pojištění.

Pokud si student špatně vybere vysokou školu a během prvního ročníku z ní odejde, je to nemalá finanční ztráta pro všechny. Podle výsledků studie „Eurostudent VI“ nejvíce studentů neúspěšně ukončí vysokoškolské studium během prvního ročníku. Jako nejčastější příčinu udávají nespokojenost s náplní studia (45,3%) a náročnost studia (38,6%).

Nespokojenost s náplní studia je jednou ze základních příčin tzv. vysokoškolské turistiky, kdy studenti opakovaně vstupují na vysoké školy, poměrně často neuspějí v prvním ročníku a další rok odcházejí a hledají jinou vysokou školu, která jim bude vyhovovat více.

Znám osobně i nemálo studentů, kteří vůbec neplánují, že by vysokou školu chtěli zdárně dokončit. Zákon umožňuje mladým lidem takovou turistiku po vysokých školách provozovat zdarma poměrně dlouhou dobu. Zpoplatněno je pouze překročení standardní délky vysokoškolského studia. U bakalářských oborů jde o více než 4 roky studia, u magisterských je pak možné studovat bez poplatků tři roky. Po dovršení 26. roku života má navíc každý student povinnost hradit zdravotní pojištění. Proto jsou pro většinu vysokoškolských turistů šestadvacáté narozeniny stopkou. Být studentem déle, se jim zkrátka už nevyplatí.

Pokud se podíváme do tabulky rozpočtu vysokých škol získané na stránkách MŠMT ČR, dočteme se, že v roce 2023 dělá dělá normativní část rozpočtu (tj. příspěvek státu na každého studenta vysokým školám) spolu se sociálními záležitostmi studentů téměř 26 miliard korun ze státního rozpočtu. (Celkový rozpočet vysokých škol je samozřejmě ještě o něco vyšší, tato částka zahrnuje jen uvedené položky.) Vezmeme-li v úvahu, že během prvního ročníku nedokončí studium přibližně 25% studentů a celkově studium zdárně nedokončí téměř třetina, nejde vůbec o malé finance, které jsou vyhozeny jen tak neúčelně „z okna“.

Každý asi pochopí, když se jednou mladý člověk splete a špatně zvolí školu, stejně jako když se ukáže, že přecenil své schopnosti. Těžko se však chápe, pokud je student na své páté vysoké škole a jediné, co zdárně zvládá, je využívat studentských výhod a úlev. Společenský systém musí být solidární, ale s takovou vysokoškolskou turistikou už nemá solidarita nic společného.

Možná nastala chvíle, kdy je čas zavést za vysokoškolské studium na státních a veřejných vysokých školách alespoň nějaké poplatky. Nebo třeba přistoupit k tomu, aby nebylo možné systém tak zneužívat, jako je tomu nyní.

Co třeba zachovat studentské úlevy všeho druhu jen pro ty studenty, kteří opravdu řádně studují? Pokud to někomu nejde, možná mu bude lépe v pracovním procesu. Pokud někdo systém zneužívá, nechť je tam poslán rychlostí blesku.

Proč platit z našich daní ty, kteří si na vysokoškolské studenty jen hrají, a přitom jen sosají ze státního rozpočtu i z dalších výhod a z daní nás všech.

Zdroje:

https://www.msmt.cz/file/59302/

https://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/analyzy

http://trade-off.cz/clanky/kolik-stoji-student/

https://eurydice.eacea.ec.europa.eu/cs/national-education-systems/czechia/programy-tretiho-cyklu-doktorske-studijni-programy

https://www.finance.cz/528104-poplatky-za-studium-vysoke-skoly/

https://student.finance.cz/533258-vs-studium-poplatky-priklady/