Článek
Jan Macháček
Editorialy amerického deníku The Wall Street Journal logicky pokrývají dvě hlavní středeční události. Vražda mladého amerického konzervativního politického aktivisty a influencera Charlieho Kirka je podle jednoho z editorialů tragická, protože ten se v rámci svého hnutí Turning Point USA vysloveně snažil o staromódní věc – otevřenou politickou debatu a slušnou diskusi s názorovými oponenty. Činil to v době, kdy kultura rušení a zákazů (cancel culture) na amerických univerzitách vrcholila – stejně jako kampaň, která chtěla umlčet konzervativní spíkry.
Amerika se může snadno propadnout do spirály politického násilí, jež se může velmi obtížně zastavovat. Sám prezident Donald Trump přežil hned dva pokusy o atentát. V červnu se střílelo na dva legislativce za Demokratickou stranu ze státu Minnesota, jeden to nepřežil. V dubnu proběhl bombový útok na dům guvernéra Joshe Shapira z Pensylvánie, také za demokraty. Kongresman Steve Scalise byl postřelen v roce 2017 atd. Pachatelé těchto činů jsou často psychicky nemocní či vyšinutí, ale americká společnost postupně rozebírá občanské a sociální návody a příklady, které těmto jedincům obvykle brání se takto dramaticky vychýlit od sociálních norem. Atentátník Luigi Mangione se stal bezmála lidovým hrdinou poté, co vloni zavraždil v New Yorku šéfa pojišťovny Briana Thompsona coby kapitalistického vydřiducha.
Politická rétorika stěží může být horší. Obě strany říkají, že prohrát příští volby může znamenat konec Ameriky, a názory politického oponenta nejsou prezentovány jako špatné a chybné, nýbrž jako snaha vedoucí k destrukci země, ústavy a nastolení fašistické vlády. Rozzuřenost politické levice je akutní právě v době polarizujícího Trumpova prezidentství. Pro leckoho je to pořád zábavná stranická a politická hra. Psychicky narušení jedinci ale nedokážou oddělovat rétoriku od reality tak snadno.
Politické figury z obou stran vraždu odsoudily, jak se má. Ale prezident Trump by měl kromě toho, že je pochopitelně osobně smutný, prokázat politický leadership.
Coby člověk, který sám přežil atentát – a coby Kirkův politický spojenec a přítel – by měl Americe pomoci pozvednout se z tohoto šílenství. Politické násilí musí skončit, a může tak být uctěno Kirkovo dědictví, tedy argument, že vyhrávat se má slušnou debatou.
...
Tolik editorial WSJ. Amerika má více zbraní a profesionálních střelců, ale příklady atentátu na Fica či útoku holí na Babiše ukazují, že v našich zeměpisných šířkách jsme na tom s vyhrocenou atmosférou ve společnosti stejně. A ještě jsem neslyšel od politiků výzvu, aby se občané přestali hecovat na sociálních sítích, které jsou příčinou akcelerace verbálního násilí, jež se dříve nebo později propíše do násilí opravdového.
…
Druhý editorial – o průniku dronů do Polska – je k Trumpovi tvrdší. Trump si prý myslel, že dojedná mír s přítelem Putinem. Možná to i stálo za pokus, ale Putin dění eskaluje víc a víc. Nyní už testuje Trumpa, Polsko i celé NATO. Na tahu je tak Trump.
Putin si myslí, že mu to projde. Ukrajinu zaplavuje stovkami střel a dronů a je to od něj racionální, protože mu to dovoluje dosavadní Trumpovo chování. Ten nedávno řekl, že „není z celé situace šťastný“, ale svoje opakovaná ultimáta a varování nedodržel. Senátoři Jeanne Shaheenová a Thom Tillis zdůrazňují, co se stalo po summitu na Aljašce: „Putin se sešel s autokraty v Pekingu, aby konspiroval proti Americe, a zároveň zaútočil na diplomatické kanceláře EU v Kyjevě a další západní aktiva.“ Na Ukrajinu doletělo přes 800 dronů a střel a mezitím Amerika omezuje financování obrany pobaltských států.
Trump nyní tlačí na Evropu, aby spustila sankce na země, které kupují čínskou ropu. Sám na ni ale podobné sankce neuvalí a ani neuvažuje o zabavení ruských rezerv.
Průnik dronů do Polska ukazuje, že chlácholení Putina přináší horší věci, než je ponižování Ameriky. Putin ukazuje, že jeho imperiální projekt není omezený na Ukrajinu.
Konfrontace mezi NATO a Ruskem by byla tragédií, kterou nikdo nechce. Ale chabá americká odpověď zvyšuje riziko války. Přímo ohrožená je i americká bezpečnost. V Polsku je 10 000 amerických vojáků.
Trumpův postoval na síti Truth Social: „Co se to děje s ruským narušením polského vzdušného prostoru? A je to tady.“ To zní jako status pozorovatele, který jde právě kolem po chodníku. A není to vůbec povzbudivé.
Trump dobře ví, jaký tlak by měl na Putina uplatnit. Více sankcí, více zbraní pro Ukrajinu, menší restrikce na jejich použití a posílení NATO, aby nebylo podobným ruským testováním zaskočeno. Trosky dronů v Polsku ukazují, že slabost přivolává agresi.
...
Tolik WSJ. Ve včerejší debatě na CNN Prima News vcelku potěšilo, že z opozičních stran jednoznačně podpořili Polsko a potvrdili solidaritu s ním i závazky v rámci NATO vůči Polsku ANO, Motoristé i Přísaha. Naopak se z hlavního bezpečnostního proudu jasně vydělily SPD a Stačilo.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
