Článek
Školní jídelna nikdy nebyla místem s vrcholnou gastronomií. Když si vzpomenu na má školní léta, mám spíše negativní pocity. Řadu jídel mi školní jídelně zcela zprotivila nejenom pro svou nechutnost, ale i povinnost dojídání – třeba až do pozvracení. Od doby mé školní docházky ale uběhlo mnoho času.
Děti školou povinné ještě nemám, ale naše školní jídelna nabízí možnost odběru jídla i pro takzvané „cizí strávníky“. Stačí si jídlo v online systému objednat a potom přijít s jídlonosičem ve stanovený čas. Tak uvidíme, cena je atraktivní a já jsem zvědavá, jak se školní gastronomie za ty roky posunula.
Ne, neposunula
Od doby mé školní docházky se kvalita stravy v naší školní jídelně k lepšímu moc neposunula. Pravda, na jídelníčku sice můžeme najít lehký závan moderní gastronomie, jako jsou různé dipy, kus-kus, tarhoňu, nebo i klasický filet z ryby, který nahradil původní filé. Ale tím celý posun kupředu vesměs končí. Jinak je to stále stejná písnička.
Nejde o suroviny
Ne, nejde o to, z jakých vaří surovin, ale jak ke své práci místní kuchařky přistupují. Doma také nekupuji žádné extra eko nebo bio. Nakupuji normálně v supermarketu. Přesto mám maso v omáčce vždycky měkké, stejně jako v něm nemám flaksy. Proč? No, protože je prostě vykrájím a potom vařím dostatečně dlouhou dobu. Na tom není nic složitého a měl by to znát a umět i žák prvního ročníku hotelovky.
Kdo za to může? Kuchařky!
Ano, za nekvalitu jídel mohou kuchařky a nikdo jiný. Nezajímá mě, kolik za svou práci berou. Jednou na ni dobrovolně přistoupili, a i kdyby makaly zadarmo, mají ve své práci, ve svém zaměstnání, makat na sto procent. Pokud se jim nelíbí plat, mají si vyhádat lepší, nebo jít jinam. Ne protestovat leností a doslova týrat malé děti, které zvyklé na normální domácí stravu musí do úst strkat „tohle“.
A ne, nevymlouvejte se, že to nejde. Jde to, ale vám se nechce. Jestli chcete inspiraci, že i ve velkém provozu se dá vařit precizně, zajeďte se podívat do Havířova. V místní nemocnici se vaří jako v hotelu. Takže, milé kuchařky, jak mi vysvětlíte, že oni to umí a vy ne?
Radši chleba
Než mít žvýkavé maso kde je v každém druhém kousku flaksa, rozvařené těstoviny, nedovařené brambory, omáčky UHO zahuštěné bůh ví čím, to radši chleba. Ale opravdu. I taková „blbost“ jako španělský pokrm pa amb tomàquet (topinky s rajčatovou omáčkou, s olivovým olejem a solí) jsou proti některým jídlům ze školní jídelny vrcholem gastronomie. A to v nákladech vyjde ta topinka na jednotky korun za porci.
