Článek
Narození dítěte je nejenom radost, ale je to také starost. Každý den bude nutné řešit plno věcí, které se týkají komfortu, ale i zdraví dětí. Jak má spát, kde má spát, kdy ho kojit, do kolika let ho kojit. Jaké boty jsou ty pravé, co s prdíky, kdy začít s příkrmy. Je nosítko vhodné, jaké boty jsou nejlepší, kdy ho nechat vybrečet, co by mělo v určitém věku umět… A mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho, protože podobných věcí, otázek, si každý rodič bude klást spoustu. A spolku s nimi přijdou i první střety.
Mezigenerační střety
Ty první střety ohledně výchovných metod přijdou velmi brzy. Budou to mezigenerační střety. A nemusí jít nutně jenom o konflikty snachy a tchyně, jak je v mnoha rodinách běžné. Každá generace měla a bude mít na výchovu dětí svůj pohled a bude běžná věc, že nastanou konflikty. Na jednu stranu je dobré respektovat a brát v potaz současné trendy, na stranu druhou není od věci vzít si i něco z minulosti, pokud to bude fungovat.
Ach, ti lékaři
A potom tu bude střed s lékaři. Pediatři jsou mezi maminkami familiárně označováni jako „mudry“. Dle jejich titulu MUDr. A taková mudra je sice osobou, za kterou se v případě zdravotních problémů pochopitelně půjde, ale zároveň bude běžné, že její závěry bývají napadány. Však matka to může „cítit“ jinak. A taky tu jsou ty Mimibazary a Modří koníci, kde ostatní maminky také rády poradí, i když o dané věci nemají ani ánung.
Já jsem máma, kdo je víc
Matka, osoba, jejíž kvalifikací je devítiměsíční těhotenství a potom pár let starostí o novorozence, kojence a batole. A to by jí prý mělo dávat právo vědět vše nejlépe. Protože to tak nějak „cítí“. Ale tato máma jaksi zapomíná, že ta její mudra, jak jí s oblibou říká, je s největší pravděpodobností také máme. A možná nemá jenom jedno dítě, ale možná už jich porodila a vychovává několik. Takže v tu chvíli je skóre nejenom vyrovnané, ale dost možná i ku prospěchu lékařky.
A dále už je to jen ve prospěch lékařky, protože šestileté vzdělání (když to jde jako po drátkách), tisíce hodin praxe a potom jednotky až desítky let vlastních lékařských zkušeností, to bude hrát roli vždy. Každá maminka, která to cítí jinak než doktorka, by si měla v první řadě uvědomit jednu věc. Ta doktorka je s největší pravděpodobností také máma. A k téhle kvalifikaci má ještě navíc tu odbornou.
Tak kdo je víc? Tedy, komu by se mělo věřit? Ženě, jejíž jedinou kvalifikací je vlastní dítě a přístup k internetu, nebo lékařce, která kromě těchto dvou věcí má ještě vzdělání a odbornou praxi? Rozumný člověk ví.
