Článek
Že je mým věrným souputníkem psí kamarád jménem pan Akita, to už o mně víte. Že s rodinou rádi cestujeme na místa, kde málokoho potkáme, to už víte taky. A že mým velkým hobby je Soběslavsko coby region, kde žiju, to jsem poprvé více ukázal v posledním ze svých textů. Je tu ale něco, co jsem vám o sobě ještě neřekl – na chalupě po rodičích zahradničím. A dělám to, stejně jako všechno v životě, po svém. Pěstovat mrkev nebo cibuli mě nebavilo nikdy, zato ačokča, čistec, angurie nebo z ovocných druhů kaki, mišpule či kdoule jsou u nás jako doma.
O exotech si spolu popovídáme jindy. Stejně tak o původních druzích ovoce a zeleniny, které zmizely z tuzemských zahrad už před desetiletími. Moje první „gardening“ zastavení věnuji rajčatům, jejichž hlavní sezóna začíná s koncem července.
Rajčata jsou totiž problém.
Schválně, počítejte se mnou. Když jich „na Josefa“ vysejete sto a daří se, vyleze jich devadesát. Když máte hodně sousedů a daří se, čtyřicet jich rozdáte. Zbývajících padesát? Po zmrzlých jim najdete místo kdekoli – ve skleníku, na záhonech, klidně i pod stromy, protože „když nám na jaře všechna tak pěkně vzešla, přece je nevyhodíme“.
Když se rajčatům daří, je to radost. Pro porovnání velikosti jsem přidal jablko.
Přistupujete k pěstování rajčat stejně jako my? Pak jistě řešíte od půlky prázdnin i stejný problém – když je rok bez plísně a bez výkyvů počasí, nestíháte rajčata sklízet… a zpracovávat. Syrová jsou výborná, ale kolik jich za den sníte? Lečo či rajčatové saláty na deset způsobů se po týdnu či dvou zprotiví. V tuhle chvíli nastupuje konzervace. Co třeba domácí kečup?
My ho roky dělali desítky skleniček, a to tak, jak se u nás doma připravoval, když jsem byl kluk. Popravdě, nechutnal mi tenkrát a nechutná mi ani dneska. Je možné, že kdybychom zkusili jiný než rodinný recept… ale my jsme pro rajčata našli jiné využití. A to tak jedlé, že slovní spojení „rajčata na zimu“ u nás začalo zcela postrádat smysl – do zimy nevydržela zatím nikdy. Připravujeme z nich totiž chameleoní marmeládu a nakládáme je sušená do oleje.
Recept na sušená rajčata, na která pěstujeme už roky odrůdu San Marzano, vám představím někdy příště. Dneska spolu připravíme chameleoní rajčatovou marmeládou, neobvyklou delikatesou, se kterou se budeme kamarádit už napořád.
Proč jí říkáme chameleoní? Její chuť se totiž mění podle toho, kdo ji ochutnává – podobně jako se mění barva chameleona. I vám ručím za to, že když vám zavážu oči a dám vám ji ochutnat, nejspíše na první dobrou neuhodnete, že je z rajčat. Její chuť je totiž velmi podobná chuti marmelády z meruněk. Ale nejen jí. Mnozí z těch, kdo ji u nás ochutnali, by dali ruku do ohně za to, že jí marmeládu malinovou. Mnohým dalším zase chutí i vzhledem (jsou v ní semínka) připomíná marmeládu šípkovou.
Na začátku jsou přitom rajčata takové malé nic…
Příprava chameleoní marmelády z rajčat je jednoduchá a rychlá
Co budete potřebovat? Přibližně jeden kilogram oloupaných rajských jablíček, 800 gramů cukru krystal a cca tři nebo čtyři lžíce citronové šťávy.
První krok? Oloupaná rajčata rozkrájejte na větší kousky, zasypejte je cukrem a dejte na přibližně dvě hodiny odležet do chladu. Rajčata pustí šťávu, cukr se rozpustí, a to je přesně to, co potřebujete. Poté rajčata rozvařte, přidejte šťávu z citronu a ještě chvíli je nechte na středním plameni. Pokud se vám bude marmeláda v tomto okamžiku zdát příliš řídká (nám se to občas stane podle zralosti rajčat), přidejte jedno balení Gelfixu 1:1. Pomůže to vcelku zásadně.
Hotovo? Ještě horkou marmeládu naplňte do sklenic, ty otočte dnem vzhůru a nechte vychladnout. Poté dejte skleničky do chladu a snažte se je nesníst do zimy. Jestli se vám to povede, těžko říct - my máme většinou už v listopadu ve špazju poslední skleničku dvě. Marmeláda z rajčat je prostě mimořádka a my se po ní můžeme utlouct.
