Článek
Když děti smutně chodí za svými rodiči s tím, že ve škole nedělají nic, co by je bavilo, je to špatně. A když rodič dítě uklidňuje slovy, „to nic, do školy nechodíme pro zábavu, musí se to prostě vydržet“, je to katastrofa. Málokterá úspěšná osobnost se stala úspěšnou v oboru, který ji nebaví. A přesto lidé stále dokola chodí do zaměstnání, které nenávidí. Dokonce své děti staví mezi poražené už na startovní čáře jen tím, že jim říkají, ať něco vydrží, a hlavně se nesnaží nic měnit. Tím je ale odsuzují ke stejnému očistci, který celý život sami prožívají.
Co nabízí škola
Zpočátku škola vypadá jako instituce, která malému člověku skutečně má mnoho co nabídnout. Hned od prvních školních dnů se děti učí, pro život člověka, dovednosti naprosto nepostradatelné. Jedná se o čtení, psaní, počítání a absolutně základní smysl pro povinnost. Bohužel tato růžová začíná časem ztrácet lesk. Základní smysl pro povinnost je velmi důležitý, jenomže škola ze smyslu pro povinnost postupně dělá smysl pro poslušnost a rebely potlačuje.
Škola by mohla dětem dávat daleko více
S přibývajícím věkem dětí by z nich učitelé měli pomáhat vychovat silné bytosti s vlastním názorem. Měli by dětem předávat poselství, jak život na planetě zlepšit, nebo alespoň, jak ten vlastní nepromarnit. Namísto toho učiteli zpravidla stačí, když žáci poslušně opíší z tabule učivo, a do příští hodiny se jej slovo od slova nazpaměť naučí. Co na tom, že to žáka vůbec nezajímá. Co na tom, že celý rodokmen Přemyslovců stejně do týdne zapomene. Hlavní je, že byly splněny osnovy.
Osnovy jsou k ničemu
Ministerstvo školství má pečlivě zpracovány osnovy. Je přesně dáno, kdy a jak je třeba probírat prokaryotní buňky a kdy nakloněnou rovinu. Že v té či oné třídě má žák bez potíží zvládnout kotrmelec a přeskočit kozu. Jakoby takové osnovy rovnou počítaly s učiteli, kteří umí jen vychrlit letopočty a vzorečky. Jakoby počítaly s učiteli, kteří žákům sami nemají absolutně, co předat, a proto bude lepší, když do puntíku dodrží osnovy. Jenomže každé dítě je jiné. Každé dítě je osobnost. Nebo tedy bylo, než na něm začala škola pracovat. Podle osnov samozřejmě. Proč učitel má jasně nalajnováno, co a kdy s dětmi probírat, když ještě vůbec netuší, jaká třída, s jakými dětmi se mu sejde?
Učitelé sice do puntíku plní osnovy, ale k čemu to dětem bude?
Co se ve škole neučí a mělo by
Ve škole děti získávají především dovednosti a znalosti, které celkem určitě nikdy a nikde neupotřebí. Dítě by mělo nastupovat do školy, jakožto do instituce, která jej připraví na život. Do instituce, která dítěti přiblíží, jak lidské společenství funguje, a jak se v něm neztratit. Místo, aby děti ve školách zjistily, v čem vynikají, a tento konkrétní potenciál dále s pomocí učitele rozvíjeli, učí se všichni to samé. To samé, co málokoho ve třídě kdy zaujme. Místo informací, které by dětem pomohly se v životě prosadit, jim škola servíruje rukopisy Královedvorský a Zelenohorský, nebo dle osnov, neméně důležitou taxonomii hlavonožců. Ale ruku na srdce. Zase tolik hlavonožců, aby jim musely dokonale rozumět, mnoho dětí v životě nepotká. Stejně toto vše děti velmi rychle zapomenou, a čas strávený nesmyslným memorováním tím pádem přišel vniveč.
Nikdo dětem nevysvětlí ani nejhrubší základ toho, jak fungují peníze. Proto děti vyzbrojeny vědomostmi o zvyklostech Přemysla Otakara II. a jeho rodiny, vyrážejí do světa plného nástrah, kterým velmi lehce podlehnou. Do potíží se tak dostávají hned ze startu a znalosti ze školy, které už dávno zapomněly, by jim stejně byly naprosto k ničemu.
Škola přitom má obrovský potenciál dětem jejich životy usnadnit. Namísto toho funguje jenom jako jakási čekárna, než děti vyrostou. Hned poté je vysílá do světa vybaveny nepoužitelnými poznatky, ze kterých už děti dávno nevědí prakticky nic. Škola by neměla být o osnovách, ale o lidech. O lidech, kteří dětem skutečně chtějí něco předat, a nenetušíjen odvyprávět to samé, co vypráví posledních patnáct sezón stále stejnými větami, a s vidinou letních prázdnin na konci června.
Zdroje:
