Nagano 25 let - díl 3. Čtvrtfinálové povstání českého národa

Na zápasy ve skupině bylo zapomenuto. Co se stalo do čtvrtfinále vlastně neexistovalo. Opravdový turnaj začínal až ve čtvrtfinále. Prapodivný systém turnaje, kde ze skupiny postupovaly všechny týmy, jen určil vzájemné soupeře do rozhodující fáze soutěže.

Česká republika se probouzela do mrazivého rána s očekáváním, jak si povede naše reprezentace s hokejovým velikánem. I dnes mnohým běhá mráz po zádech, když si vybaví uvítací projev Roberta Záruby ze začátku přenosu.

Robert Záruba vítá hokejový národ

„Dobrý den z haly Big Hat. Zdravíme olympijské studio, všechny domácnosti uprostřed Evropy, ranní provozy továren, vrátnice, dopolední bary a restaurace, prodejny, čekárny, mateřské školky i prezidentskou kancelář. Držte s námi palce při velikém boji, při velikém utkání.“

Dodnes osobně považuji tento projev za mistrovské dílo z komentátorské dílny našeho nejpopulárnějšího hokejového komentátora.

Český tým nastupoval do zápasu jako tým, který může pouze překvapit. Spojené státy měly za sebou úspěch na Světovém poháru a patřily mezi jednoznačné favority celého turnaje. Už samotná sestava Američanů vzbuzovala obrovský respekt.

Po první třetině mohlo být hotovo

Roli favorita tým USA naplnil beze zbytku během první třetiny. Vladimír Růžička popisuje první třetinu z pohledu českého týmu jako katastrofální a vyzdvihuje hlavně výkon Haška v brance. Jen díky němu bylo po první přestávce ještě o co hrát.

O kvalitě Dominika Haška se čeští hokejisté sami přesvědčili i při trénincích, když po tréninku seděli hráči v šatně a udivoval je fakt, že tomu chlapovi nejde snad ani dát gól.

Po turnaji vyšla najevo legenda o tom, že v první přestávce si vzal slovo kapitán Vladimír Růžička, který měl v šatně hlasitě zdůraznit, že do Nagana nejeli proto, aby po čtvrtfinále jeli domů. Odkazoval i na svého syna, který brečí doma, když vidí výkon českých hokejistů, a on si nepřeje, aby jeho kluk plakal.

Sám Růžička několikrát čelil otázce, co je na tom pravdy, ale nikdy tato slova nepotvrdil, ani nevyvrátil.

Jasná byla jedna věc, čeští hokejisté musí do druhé třetiny nastoupit úplně jinak. Bylo totiž jen otázkou času, kdy Američané protrhnou Haškovu neprůstřelnost a bude po zápase.

Naštěstí měl český tým zdravé jádro vůdčích osobností, které tým dokázaly nabudit, a do druhé třetiny nastoupilo jiné mužstvo, jenž vypadalo jako polité živou vodou.

Národní obrození českého týmu

Naši začali více bruslit a dohrávat souboje, na což Američané nebyli evidentně připravení. Zvýšená aktivita nesla své ovoce, když se o vyrovnání postaral kapitán Vladimír Růžička po přihrávce Jaromíra Jágra. Ten si vzal puk do své péče i o necelou minutu později, vyjel si s ním svým typickým stylem od mantinelu mezi kruhy a rozvlnil síť za brankářem Richterem podruhé.

Druhá branka Američany evidentně omráčila a český tým byl na koni. Klid na české hokejky přinesl třetí gól z hole Martina Ručinského.

Kdo čekal v závěrečném dějství drtivý tlak Spojených států, musel být lehce zklamán. Hokejisté České republiky se nezatáhli dozadu tak, jak to předvedli ve skupině v zápase s Ruskem, ale naopak, snažili se hrát aktivně a Američany držet co nejdál od své branky.

Ti se už připravovali na závěrečný tlak umocněný hrou bez brankáře. Tomuto taktickému kroku ovšem učinil přítrž Jiří Dopita, který nekompromisní dělovkou stanovil závěrečné skóre na 4:1 pro Česko.

Blázní celá republika

Po vyhraném čtvrtfinále Českou republiku už definitivně zachvátila hokejová horečka. To, co se dělo v následujících dnech, nemá do dnešního dne obdoby.

Tou dobou se nikde nemluvilo o ničem jiném než o hokeji a o turnaji v Naganu. V semifinále nás čekal skutečný hokejový gigant. Český národ v koutku duše sice věřil, nebo si spíše přál, aby hokejisté Kanadu porazili a postoupili do finále turnaje v Naganu, ale síla protivníka, kde v útoku stál sám velký Wayne Gretzky, byla neoddiskutovatelná.

Lavina telegramů na podporu českých hokejistů, která se valila do olympijského domu, dodala českým hokejistům chuť a sílu žít svůj sen o finále.

A s nimi tento sen sdílel celý národ, který se chystal zasednout s napětím znovu před televizní obrazovky a držet palce svých chlapcům. Česká národní hrdost se opět probudila právě včas, aby ukázala svou sílu celému světu.