Karlag, Stalinův lágr pro učitelky a básníky. Step nikdy nebudila větší hrůzu

Hornická městečka poskládaná z omšelých panelových chruščovek vypadají jedno jak druhé.

Treblinka, Březinka, Dolinka… slova jak z dětské říkanky (1). Je ironií osudu, že právě v místech s tak poetickými názvy vyrostly koncentrační tábory nacistů a komunistů, že zrovna tady zotročovali a masově vraždili nevinné lidi. Stalin sám se dostal za burcování ke komunistické revoluci mnohokrát do vězení a šestkrát ho poslali do vyhnanství na Sibiř. Pokaždé se mu podařilo uprchnout, což svědčí výmluvně o tom, že carské lágry nebyly dost přísné. Možná právě tato zkušenost ho přesvědčila, že nesmí udělat stejnou chybu. Sibiř nikdy nebudila takovou hrůzu jako v době, kdy zde Stalin vybudoval síť pracovních táborů, v nichž přežití bylo nejisté a útěk prakticky nemožný (2).

Na okraji Dolinky stojí za řadami cihlových stavení s eternitovými střechami šedavý palác ve stylu stalinského baroka, s bílými sloupy v průčelí a rudou hvězdou ve štítu. Budova bývalého ředitelství je vedle hřbitova tím jediným, co zbylo z Karlagu, největšího sovětského lágru pro nepřátele lidu.

Nebyl to tábor vyhlazovací. Stalin chtěl překotnou industrializací Sovětského svazu rychle dohnat Západ. Jenže kde na to vzít? A tak se hledal vnitřní nepřítel, udávalo se, vyšetřovalo a zavíralo po absurdních obviněních za smyšlené zločiny. Obávaný paragraf 58 trestního zákona obsahoval deset trestných činů, za něž bylo možné dostat od deseti let kriminálu a zabavení majetku až po trest smrti. Protisovětské živly, špioni, kontrarevolucionáři a zrádci vlasti byli ale namísto do vězení odsouzeni na roky otrocké práce na Sibiři. Holýma rukama vyhrabávali zavlažovací kanály, s pomocí lopat a kbelíků stavěli přehrady, na zádech tahali pražce pro Transsibiřskou magistrálu (3).

Mezi lety 1931 a 1959 prošel branou za ostnaté dráhy Karlagu milion lidí. Kvůli lágru o rozloze Francie zrušili stovky vesnic a vyhnali dvaapadesát tisíc farmářských rodin. Političtí otroci pak s primitivním náčiním orali, seli a chovali zvířata, aby nasytili statisíce horníků a slévačů v rozlehlých uhelných dolech a obřích hutích středního Kazachstánu. Kryvbas, Donbas, Karaganda – vedle ukrajinského východu leželo právě tady jedno ze tří klíčových průmyslových center sovětského impéria.

Když přijeli první odsouzenci a vyhnali je z vagonů nákladního vlaku, našli jen nehostinnou step. I kdyby se jim snad podařilo uprchnout – nebylo kam, tisíc kilometrů kolem jen tráva a močály. Sami si museli uplácat baráky z hlíny, stvolů a lejn. V létě třicet stupňů nad nulou, v zimě třicet pod nulou. A k tomu neustálý hlad. Zato nechyběly vyšetřovny, mučírny a zindany – stísněné hladomorné jámy k tradičnímu asijskému trýznění. Karlag měl čtyři sirotčince, kam posílali unesené děti manželek zrádců. Zavíraly se totiž pro jistotu celé rodiny. Tři tisíce dětí tábor přežily, dva tisíce jich zemřely (4).

Muzeum Karlagu v Dolince vystavuje maketu dřevěné strážní věže – z nich kdysi celou kolonii hlídali. Za ní hledí z velkého portrétu soudruha Stalina pronikavé oči. Obraz je schválně vytvořen tak, aby pohled vůdce pronásledoval člověka, ať se snaží skrýt v kterémkoliv rohu místnosti. „Sovětský stát netrestá, ale napravuje,“ hlásá táborové heslo z dobové budovatelské nástěnky (5), (6).

Návštěvníka středního Kazachstánu překvapí, jak skvělou ruštinou tu všichni mluví. Běžný obyvatel hravě sestaví složité souvětí, nesplete se v pádech ani shodách podmětů s přísudkem. Většina Kazachů mluví lépe rusky než svým vlastním jazykem. Nejhoršími nepřáteli sovětské moci totiž byli intelektuálové. Politici, spisovatelé, národní obrozenci, duchovní. Každý, kdo měl vlastní hlavu a kritické myšlení, představoval pro totalitní stát hrozbu a bylo zapotřebí se se ním vypořádat. Generace deportovaných učitelek a vědců vykonaly svoje. Stalinské represe tak po hrůzách pracovních lágrů vytvořily daleko ve střední Asii nečekaný ostrov vzdělání a slovanské kultury.

Další čtení od stejného autora:

Astana sice není perlou stepi, chrání však Kazachy před ruským impériem

Ten to někam dotáhnul! Proč Gruzíni stále uctívají kult Stalinovy osobnosti

Více informací: