Třicet let bránili přírodu. Běloruský režim je označil za extremisty a vyhnal ze země

Vedl občanské protesty proti stavbě první běloruské jaderné elektrárny Astravec a varoval před nebezpečím ruského vlivu. Elektrárnu nakonec postavil ruský Rosatom, Evropská unie ji označila za bezpečnostní riziko a aktivisté Ekodomu nesmí do své vlastní země.

Od zmanipulovaných prezidentských voleb v roce 2020 zrušil „lukašistický“ režim, jak jej nazývají sami obyvatelé Běloruska, desítky nezávislých médií a více než dva tisíce nevládních organizací. Některé z nich přímo zlikvidoval, jiné donutil ukončit činnost úřední šikanou, nátlakem a hrozbami vězení. Sto čtyřicet z nich tvořily organizace ekologické.

„Obvinili nás z organizování masových protestů a zařadili na seznam extremistických organizací. KGB nám prohledala kancelář a zabavila počítače, pak prohledali i naše byty. Byla jsem zatčena, stejně jako další lidé z vedení Ekodomu. Každému, kdo by se nám snažil pomoci, hrozí i dnes trestní stíhání,“ popisuje Maryna Dubina, která po propuštění uprchla z Běloruska a nadále pracuje z exilu v Evropské unii, stejně jako další výrazné postavy environmentálního hnutí.

Nejméně pět ekologických aktivistů drží běloruský režim v za mřížemi. Jedním z nich je Stanislau Taspajeu, uvězněný za to, že se snažil zastavit výstavbu turistického rezortu u ledovcového jezera Narač uprostřed národního parku. Čtyři roky kriminálu dostal za „diskreditaci republiky“. Jauhen Rubaška sedí pětiletý trest za „vytvoření extremistické formace“. Ve skutečnosti chtěl zachránit park Kotovka v Minsku před developery. Ve vězení sedí ještě tři lidé. Dalších čtrnáct ekologických politických vězňů bylo v posledních šesti letech propuštěno nebo už si svůj trest odpykali. Vitold Ašurak, jenž bojoval proti znečišťování řeky Ditva, ve vězení za podivných okolností zemřel.

„Zpočátku mnozí věřili, že přežijí, nebo že čistka bude jen mírná. Později iluze padly. Stát zametal všechno, co bylo živé, co se hýbalo, co vyjadřovalo svůj postoj k okolnímu dění,“ vzpomíná Maryna Dubina. „Mezi politickými vězni jsou environmentální aktivisté, protože stát považuje naše organizace za nebezpečné struktury. Máme odborníky, spolupracujeme s médii, pomáháme lidem bránit se proti průmyslu a developerům, prosazujeme právo. Autoritativní režim nic z toho nepotřebuje, jen poslušné občany a klid na rozdělování státních zakázek kamarádům a příbuzným. Běloruská legislativa teď kriminalizuje i minimální formy občanské angažovanosti,“ dodává Dubina.

Ve stejném roce, kdy slaví výročí Ekodom, si svět připomíná také čtyřicet let od výbuchu jaderné elektrárny Černobyl. Právě Bělorusko bylo zemí nejvíce postiženou jaderným spadem. Obyvatelé museli opustit 485 zamořených vesnic. Na dva miliony lidí trpí dodnes nemocí z ozáření. Strach z ledabyle postavených a provozovaných jaderných zařízeních v zemi ještě vzrostl poté, co Rusko využilo svého souseda ve válce proti Ukrajině. „Musíme zastavit jaderné vydírání. Nejprve postavili jadernou elektrárnu, která ignoruje bezpečnostní normy, na hranici Evropské unie. Nyní na našem území rozmístili ruské jaderné zbraně. To musí přestat,“ zdůrazňuje vůdkyně běloruské politické opozice Svjatlana Cichanouská, která žije rovněž v exilu.

K pronásledování obránců životního prostředí nemá daleko ani Česko. Letos na jaře představila vláda návrh „zákona o zahraničních agentech“, kvůli němuž má organizacím či lidem se zahraničními vazbami – včetně těch v Evropské unii – hrozit pokuta až 15 milionů korun. V některých ohledech byl návrh přísnější než zákony, jež zavedli v Rusku Putin a v Bělorusku Lukašenka. Kvůli odporu veřejnosti vláda návrh dočasně stáhla, ale jistě se znovu objeví. Zkušenost Ekodomu a dalších běloruských občanských organizací ukazuje, že represe začínají přitvrzováním práva. Brzy pak slábne demokracie, začíná autoritářství a končí svoboda nejen pro obránce životního prostředí, ale pro všechny.

Více informací: