Článek
Začít den bez šálku či dvou silného nápoje si tady lze těžko představit.
Slunce pouští do zaprášených ulic zlatavé ranní paprsky, otevírají obchody a miliony lidí se dávají do pohybu za svými denními úkoly. Kolony troubících aut, jež neustaly ani v noci, se zahušťují, a přecházení silnic vyžaduje značnou míru zkušenosti či odvahy. „Welcome to Cairo!“ zdraví mě pouliční prodavači sušených datlí, čerstvého ovoce, mangového džusu, obchodníci s košilemi a opasky, i vykukové, již zatahují turisty do obchodů s předraženými suvenýry a falešným papyrem.
Coby jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst Evropy považují Prahu za Matku měst. Řím, to je Věčné město, přeživší pád Římské říše. Jeruzalém uctívají jako Svaté město hned tří náboženství. Káhira je Matkou světa – ležící na rozhraní kultur Afriky, Asie a Evropy, po staletí utvářela dějiny.
V pozdím středověku narazila Evropa poprvé na meze růstu. Zemědělství přestávalo být schopné nasytit populaci, k tomu se přidala neúroda, propukaly hladomory, a nakonec přišla morová rána. O vládu nad katolickou církví se přeli dva až tři papeži, Židé prchali před pogromy. Kontinent pustošila lidová povstání, náboženské spory a války. Život lidí ovládal strach a pověry (1). Káhira byla tou dobou multikulturním městem, kde spolu žili v míru muslimové, křesťané i židé, kde se rozvíjela se věda, lékařství, astronomie i písařství, a budovaly se nejen mešity, ale i školy a nemocnice (2).
Kamenná brána al-Futuh s baculatými věžemi poutníka ohromí, než ho nechá vstoupit do Kasby, středověkého bludiště křivolakých uliček s paláci velmožů, studnicemi v kulatých altánech s velkými okny, hamamy, madrasami a bimaristany, se stovkami a tisíci obchodů a dílen. Některé uličky končí uprostřed dvorků s prádlem sušícím se na šňůrách, jiné spojují ulice zlatníků s čtvrtěmi kovotepců, hrnčířů či uhlířů. Průchody jsou mnohdy tak úzké, že se v nich sotva vyhnou dva chodci. Těsně míjejí zamřížovaná okna zatažená závěsy a vchody do koloniálů a pekáren chlebových placek baladi, skládaných po desítkách na bambusové rošty, jež si za chvíli vyhodí na hlavu malý kluk, nasedne na kolo a vydá se placky rozvážet po městě. Schodiště stoupající zadními dvorky vycházejí na ploché střechy, nad nimiž se tyčí věže mešit zdobené složitými ornamenty.
Na jižním okraji vypustí poutníka z Kasby brána Zuweila s ostrými špicemi štíhlých věží. Odtud se až k Citadele rozkládá Město mrtvých, kde bydlí nejchudší z nejchudších v maličkých domcích bez vody a elektřiny, postavených na rozhlehlých hřbitovech přímo mezi hroby. Ještě dál pak Město odpadků, jejichž statisíce obyvatel se živí zpracováním toho, co obří město vyvrhuje.
V zelené oáze parku nad branou al-Barqiyya lze spatřit asi největší koncentraci nevěst na světě: nechávají se tu fotit na pozadí panoramat s věží mešity Al-Azhar, v jejímž areálu působí od roku 988 nejstarší nepřetržitě fungující vysoká škola světa. Káhira však není jen klenotem islámu. Čtvrť Al-Qadima ukrývá pradávné kostely, vymalované orientálními vzory a zdobené barevnými mozaikami. Koptové, potomci starých Egypťanů, přijali křesťanství dávno před příchodem Arabů. Poutníci se sem chodí modlit k dříve vyschlé studni, již Panna Marie naplnila vodou při útěku nehostinnou pouští.
Jedno z mála útočišť před neustávajícím mumrajem poskytuje mohutná řeka. Proud Nilu, jenž umožnil tisíce let slávy faraonů blahodárnými záplavami, teď unáší do ticha a svěžího vánku dřevěné rybářské bárky přestavěné na výletní plachetnice.
Vítejte v Káhiře!“, usměje se číšník a položí na vodní dýmku, nacpanou tabákem s mátovou přichutí, žhavé uhlíky. Stejně jako nemůže den začít bez šálku kávy, jsou i za hluboké noci kavárny plné lidí. Matka měst nikdy nespí, zatímco každý kámen vydechuje příběhy tisíců let civilizací, jež tudy prošly.
Další čtení od stejného autora
Více informací
- Krize středověku: Tři rány, které ve 14. století proměnily tvář Evropy (100+1, 9. 4. 2020)
- Historic Cairo (UNESCO, World Heritage Convetion)
