Krátké jméno naší vlasti

Častokrát to slyšíme v televizi či čteme v internetových médiích – Česko, Čechy, Česká republika, ČR, … Všechny tyto názvy bývají používány pro pojmenování naší vlasti. Jsou ale správné? Existují nějaké normy, které by nám tuto problematiku nějak osvětlily? Tomu se má právě věnovat tento článek.

Dle zákona je v kompetenci ČÚZK standardizovat geografické názvy jednotlivých zemí, tedy i Česka. ČÚZK tak učinil již roku 1993 ve své publikaci Jména států a jejich územních částí. Names of States and Their Territorial Parts. Zde je uveden jako geografický název naší země termín Česko (resp. Czechia jako jeho anglická verze).

Organizace spojených národů (OSN) zaznamenává geografické názvy ve své databázi UNGEGN Geographical Names. V té od roku 2016 uvádí pro náš stát v češtině název Česko (v angličtině pak Czechia, v arabštině التشيك, v čínštině 捷克, ve francouzštině Tchéquie, v ruštině Чехия a ve španělštině Chequia). Termín Czechia původně nebyl používán na tabulkách se jmény států, již nějakou dobu tato situace však neplatí a čeští zástupci v OSN mají tedy před sebou cedulku právě s krátkým názvem.

Krátké jméno má ve své databázi i Světová poštovní unie – speciální agentura OSN. Nemusíme se tedy obávat psát jej na dopisy a balíky ze zahraničí.

Při diskuzích ohledně krátkého názvu se často objevuje „argument“, že termíny Česko a Czechia jsou neologismy (novotvary), které představil nějaký politik (často jsou skloňována jména jako Andrej Babiš, Miloš Zeman či Lubomír Zaorálek). Historické doklady však ukazují, že oba názvy existovaly dlouho před současnými politiky.

Termín Česko byl odvozen od adjektiva český (podobně jako Slovensko bylo odvozeno od slovenský, Polsko od polský či Německo od německý). První písemný doklad pochází z 2. poloviny XVIII. století. V XIX. století se poté začal užívat již v současném významu, přičemž označuje celé území Českých zemí.

Angličtina přejala termín Czechia z latiny, ve které jej snad poprvé užil Václav Hájek z Libočan ve své knize Kronika česká z roku 1541. Sám Hájek tento termín v knize spíše obhajuje, neboť je bližší slovu Čech a český.

V samotné angličtině pak v 1. polovině XVII. století užil P. Heylyn výraz Czechian ve své knize Μικρόκοσμος. Ve svém překladu písně Kde domov můj? jej použil i J. V. Sládek, z XIX. století se poté dochovaly i další výskyty slova Czechia, jako příklad mohu uvést deník Morning Post ze 17. prosince 1849.

Morning Post však nebyl jediným, název můžeme najít třeba také v The Mercury z 21. července 1866 či v Oxford Eagle z 5. července 1894. Krátce po vzniku Československa (psáno tehdy se spojovníkem – Česko-Slovensko) můžeme najít i překlad Czechia-Slovakia, jak to ilustruje třeba vydání Daily Telegraph z 9. května 1919.

Téma krátkého názvu vyplulo ve větší míře na povrch na konci XX. a na počátku XXI. století ve spojitosti s obnovou samostatného českého státu. Již roku 1993 byl schválen tento název, trvalo však až do roku 2016, kdy byl tento název zaveden v OSN. Evropská unie a NATO jej začaly užívat dokonce ještě později. Toto je však spíše ukázkou stavu naší politické reprezentace než argumentem proti samotnému jménu.

O názvech Česko i Czechia panují různé mýty a nepravdy, některé jsou si nápadně podobné. Oba názvy například zahrnují celé území českého státu. V obou případech se jedná o názvy jazykově správné a přijímané.

Jako první uvedu záměnu s Čečenskem, což je argument, který užívají odpůrci krátkého názvu Česka v angličtině – Czechia. Samotný protiargument je snadný: Užívání dlouhého jména (the Czech Republic) nijak více nepomáhá v odlišení, neboť může být zaměněno s názvem the Chechen Republic. Jako příklad uvádím incident po bostonském maratonu.

Další z častých poznámek bývá: „Nepotřebujeme měnit název země, Czech Republic bohatě stačí!“ K tomuto bych rád taktně podotkl, že obsahuje dvě nepřesnosti. První je, že se nejedná o změnu, ale o zavedení krátkého názvu. Další je, že krátký název potřebujeme.

A co je to vlastně ten krátký název? Je to název, kterým jednotlivé země označujeme v běžné řeči. Když jedeme do Španělska, většinou neříkáme, že jedeme do Španělského království. Většinou nás zajímají pláže, příroda, kultura, jídlo, umění, věda, … Kvůli státnímu zřízení tam zpravidla lidé nejezdí. Užívání dlouhého jména země by jistě z hlediska úspornosti tak dobře pro potřeby komunikace nesloužilo.

Občas se setkávám s tím, že si někteří stěžují, že slyšeli vyslovovat slovo Czechia jako [čečija]. Pro kontext uvádím správnou výslovnost [ˈtʃekiə]. Angličtina to má však tak, že pravidla pro výslovnost jsou nejednotná a je nutné vědět, z jakého jazyka do angličtiny dané slovo přišlo. V původně anglosaských slovech bývá skupina písmen ch opravdu čtena jako tʃ, ovšem Czechia pochází z latiny. Tudíž se v ní vyslovuje k, podobně jako v jiných takových přejímkách – catechism, chemistry, schism, chord apod. Neznalost je však jistě omluvitelná. Lze ji buď taktně přejít, nebo na ni dotyčnou osobu diskrétně upozornit.

Jinak má obdobné problémy i dlouhý název Czech Republic. Jako příklad mohu uvést užití pouze slova Czech, které ovšem naši zemi neoznačuje. Jedná se o přídavné jméno nebo označení jazyka či obyvatele. Také dochází k různému nestandardnímu zkracování – Czech Rep, Czech R, Rep CZ, Cz Rep, Cz Republic, CR aj. Zkratka CR je navíc ISO kód pro Kostariku, tudíž není vhodné ji používat pro náš stát, neboť hrozí riziko záměny. Jako zajímavost mohu uvést, že si v Pákistánu místo Czech flag vyhledali check(ered) flag a vítali českého premiéra Mirka Topolánka se startovními vlajkami.

Další z námitek, která přichází z východní části naší země, je, že výrazy Česko a Czechia označují pouze Čechy a nikoliv další historické země. Zde je však vhodné odlišovat dva termíny – Čechy (anglicky Bohemia) a Česko (anglicky Czechia). Jeden označuje historickou zemi, druhý celé území státu.

Užitím dlouhého názvu si nijak nepomůžeme. Slovo republika totiž užívají ve svých názvech jak federativní, tak striktně unitární státy, které rozhodně nejsou tvořeny více historickými zeměmi (jako extrémní příklad zde uvedu Republiku San Marino).

Oponenti krátkého názvu často namítají, že se krátký název v angličtině neujal a není vhodné ho užívat. Opak je však pravdou. Třeba naši sportovci pod krátkým názvem již nějaký ten pátek závodí. Mohli jsme jej tak vidět na olympijských hrách – a to jak na letních v Paříži, tak i na zimních v Miláně a Cortině d'Ampezzo. Taktéž jste si ho jistě všimli na mistrovství světa v hokeji, zejména když jej čeští hokejisté v roce 2024 vyhráli u nás v Praze. A v tuto dobu jej užívají i fotbalisté na mistrovství světa v Severní Americe (proto také tento článek vydávám).

A v ostatních jazycích je to ještě znatelnější. V němčině se běžně užívá Tschechien, v ruštině Чехия, v hebrejštině צ'כיה a třeba v nizozemštině Tsjechië. I v češtině se jméno Česko užívá velmi úspěšně. Stačí si otevřít atlasy od Kartografie Praha, otevřít Google Mapy či se jen podívat do Internetové jazykové příručky.

Shrňme si tedy fakta – krátký název je potřebný pro běžnou komunikaci z důvodu úspornosti, není nutné vždy zmiňovat státní zřízení, u většiny ostatních zemí to také neděláme. Naše vlast má jasně a řádně kodifikovaný krátký název v češtině (Česko) i angličtině (Czechia). Oba názvy mají svoji vlastní zajímavou historii a úspěšně se užívají. Neužívání krátkého názvu vede k nestandardnímu zkracování názvu dlouhého, což nevypadá dobře a Česku to spíše škodí.