Článek
Co způsobilo takový zájem?
Určitě načasování: Skončil školní rok. A pak tu máme „křiklavé téma“, které informovalo o tom, co se ve společnosti děje, nikoliv však všude. Také v originálním článku uvádím, že se jedná o některé školy, pro některé učitele. Sama jsem dříve byla také vsazena do podobné situace. Mnoho k tématu si přečtete na fórech pro rodiče. K domlouvání nad výběrem dochází rovněž přes WhatsApp či jinou sociální síť.
Pro učitele to má být překvapení, ale?
U nás nejsou explicitní zákonné předpisy, které by detailně upravovaly, co učitel smí, nebo nesmí přijmout jako dar od žáka či jeho rodičů. Nicméně existují obecné zásady a etické normy, které učitelé a školy dodržují, aby se předešlo jakýmkoliv konfliktům zájmů nebo podezřením z korupce. Otázkou je, zdali o tom rodiče vědí, na jakých všech školách jsou tyto normy stanoveny a jak se v závěru takové situace zachovat. Kolik už je opravdu „za hranou“?
Zeptala jsem se umělé inteligence, co ona na to
Zásady a doporučení zahrnují:
- Etický kodex učitele: Mnoho škol má vlastní etické kodexy nebo směrnice, které učitelům doporučují, jakým způsobem postupovat při přijímání darů. Tyto dokumenty mohou specifikovat, že učitelé by neměli přijímat drahé nebo hodnotné dary, které by mohly ovlivnit jejich profesionální úsudek.
- Zákon o státní službě a zákon o střetu zájmů: Učitelé v České republice, kteří jsou zaměstnanci státních nebo veřejných škol, mohou podléhat ustanovením zákona o státní službě (zákon č. 234/2014 Sb.) a zákona o střetu zájmů (zákon č. 159/2006 Sb.). Tyto zákony obsahují obecná ustanovení o přijímání darů a možném střetu zájmů.
- Vnitřní předpisy školy: Školy mohou mít vlastní vnitřní předpisy, které specifikují pravidla pro přijímání darů. Tyto předpisy často vycházejí z doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a zohledňují etické zásady.
- Veřejné mínění a dobrá praxe: Veřejné mínění a praxe ve školství obvykle podporují přijímání drobných a symbolických darů (např. květin, bonboniér) jako poděkování, ale odrazují od přijímání drahých darů, které by mohly být vnímány jako snaha o získání výhody.
Co se ale v reálu děje?
Před koncem školního roku se na leckteré sociální platformě strhne lavina jako před Vánoci. Často některé maminky intenzivně řeší, na co kolektivně sesbírají peníze nebo co mají pořídit jako dárek při předávání vysvědčení.
Mám pocit, že se vyvolává zbytečný stres. Není přece nejlepší při těch posledních často dojemných chvílích na konci školního roku si předat květinu, drobný vlastně vyrobený dárek, něco symbolického, co by mělo jen podtrhnout danou situaci?
V komentářích pod originálním příspěvkem se objevily velmi zajímavé zkušenosti. Na některé bych ráda upozornila:
Paní JM ve svém komentáři uvádí: „Ve svém blízkém okolí mám paní učitelku, která na 1.stupni učila dítě bohatých rodičů. První rok na konci školy dostala šátek Dior v řádu tisíců, další rok zlatou soupravu šperků. Pak to byl notebook, a když opouštěla pátou třídu, na rozloučenou dostala kožich. Opravdu si nedělám legraci. Je to hrozné, kam to někteří rodiče dokáží posunout.“
Další komentář od paní JK: „Bohužel jsem se sešla s takovými rodiči, kteří wellness učitelce na konci roku kupovali. Naštěstí my jsme měnili školu poslední měsíc školního roku, takže jsem se toho díky bohu neúčastnila. U druhého dítěte to byla jiná skupina rodičů a opět s podobným uvažováním. Kdyby to aspoň byla učitelka, která by na nás zapůsobila wow efektem. Ale bohužel, nebyla. Tohle není o učiteli, ale o pošahaných konzumně uvažujících rodičích. Věřím, že učitelku nejvíc potěší drobnost, dopis od dítěte nebo rodiče, obrázek nebo vlastní výrobek.“
Proč to děláme? Jsme to my rodiče. Ne každý, to ani omylem. Ale…
Mnoho z rodičů mělo pocit po přečtení článku, že se s tímto fenoménem setkává poprvé, někdy až silně pochybovali, zdali je toto možné. Ale děje se to.
Dávání dražších dárků, ať už hromadných či individuálních způsobuje několik negativních věcí
- Ve třídě jsou děti různých sociálních skupin. Pro někoho je opravdu těžké podporovat či konkurovat takovým iniciativám
- Konec školního roku má být i krásným a symbolickým rozloučením s uplynulými měsíci, klidným přechodem na letní prázdniny. Věřím, že pro mnoho učitelů a stejně tak žáků a studentů jsou to nezapomenutelné chvíle. I když jsou dny ve škole, kdy člověk prostě nemá náladu ze sebe vydávat nějaké výkony, je unavený nebo naštvaný, nemocný, vyčerpaný, prostě má den „blbec“, tak v závěru se to vše obrousí. Primárně loučení s deváťáky či maturanty, kdy už děti a studenti vědí, že je to vážně naposledy a už se na půdě školy nesetkají. A učitelé se taktéž loučí s těmi, jež vyprovázeli třeba od menších bačkůrek nebo od prváku na střední, až do doby, kdy je někteří žáci a studenti dokonce i přerostli, pak tyhle chvíle jsou vždy dojemné. A neměly by se podle mého přeměňovat v konzum obdarovávání výrazně dražšími dárky.
Pro někoho pár tisíc není žádný problém, pro jiného je to skutečně zásadní zásah do rodinného rozpočtu. A pak z toho navíc může mít nepříjemný pocit, že to svému dítěti nemůže (ani kdyby chtěl) umožnit.
Pokud studenti opouštějí střední školu a společně se na něčem domluví, je to jejich akce, jejich nápad, od nich pro pana učitele, paní učitelku, proč ne.
Není nad příjemné rozloučení na konci roku
Jinak úžasné byly reakce mnoha učitelů a učitelek v komentářích pod příspěvky, kteří vzpomínají na krásné závěry školního roku. Např.
Paní L.N. „Jsem učitelka a za celých 47 let, co učím mě nejvíc potěšila levandule v květináči a sladkost. Nic víc jsem nikdy neočekávala a neočekávám. Dnes kytice růží a holčička ji nesla tak krásně a s elegancí, že brečím ještě teď. Doufám že dlouho vydrží, ale tuto kytici si asi usuším.“
Paní K. S. „25 let učím ..Nikdy jsem nevyhodila jedinou kytku a jednou dostala tak výjimečnou, až jsem dojetím nemohla mluvit. Bylo to asi před 20 lety, byli to druháčci nebo treťáčci, všichni měli nachystané poděkování pro paní učitelku od rodičů, tento klučina neměl. Občas chodil do školy nevyspalý, protože mamka s kamarády zpívali dlouho do noci… Poradil si sám a po cestě do školy mi natrhal kytičku na louce. Když s ní vešel do třídy, našel se někdo, kdo se mu začal smát. A já s obrovským sebezapřením, protože mi selhával hlas a do očí se tlačily slzy, prohlásila, že smát tomuto se může jen opravdový trouba, protože tenhle frajer se dovede k problému postavit jako chlap a vyřešit ho dle svých možností. A vyřešil ho skvěle, protože kopretiny miluju ❤️ Nesmál se už nikdo a dodneška.“
Jsem ráda, že článek vyvolal takovou diskuzi
I když jsem se skutečně podle zvyklosti domnívala, že ho během internetu zhlédne tak 600 – 1000 lidí s jedním dvěma komentáři a propadne se jako řada dalších.
Minimálně jsem ráda zato, že některé maminky, které se ocitly v podobné situace „masírované“ ostatními, ale v danou dobu na tom nebyly finančně dobře nebo jim tento trend sám z principu věci vadil, zjistily, že to nebylo jen u nich ve škole, v jejich kroužku. On ten pocit takového „vyčlenění“, že nejdete z davem, protože s tím prostě nesouhlasíte, ale pořád v tom samém kolektivu je vaše dítě, není zrovna příjemný.
Dětem přeji krásné prázdniny! A učitelům, ať si klidně přes léto odpočinou … asi možná také od nás některých opravdu otravných rodičů.
