Článek
Když letí komár a bzučí jako o život, tak nejenže mu o ten život jde, protože dost možná od nás dostane pořádný flákanec, ze kterého se již nevzpamatuje, ale také všem oznamuje, jak je strašně sexy.
Onen otravný bzučivý zvuk vzniká kmitáním jejich drobounkých křídel. Při letu se křídla pohybují rychlostí 300 – 600 kmitů za sekundu, což samozřejmě nezůstane bez povšimnutí nejen našim ušním bubínkům.
My, lidé, rozlišujeme bzučení komárů na dva základní typy: 1) běžně otravné - čili přes den a 2) extrémně otravné - čili v průběhu noci, když nás budí ze spaní.
Ale komáři rozeznávají bzučení samčí a samičí. Holky prostě bzučí jinak než kluci. Když se pak sejde takový zamilovaný pár - na několik vteřin či minut - a začne si spolu synchronizovaně bzučet, je zaděláno na novou generaci dalších hladových komárů.
Radikální řešení
Člověk si nejednou řekne, jak by tu bylo krásně, kdyby v jeho blízkosti nikdy žádný komár nebyl a ani by nikdy nedocházelo k onomu bzučivému duetu …
V případě, že člověk potřebuje, aby se nějaký živočišný druh nerozmnožoval, přistupuje k tomu nejednou radikálně – kastrací. Sic po takové větě může slabším povahám naskočit husina, je zřejmé, že to děláme, a také proč to děláme (např. kočky, psi…).
Nicméně, pro klid duše, abychom ve vesmíru nevypadali zase tak černě, v živočišné říši nejsme jediní, kdo takto radikálně mění život a budoucnost nějakému jinému druhu, uveďme si jeden příklad za všechny: parazit Sacculina carcini.
Je to teda pěkně mazaný parazit, nebo spíš jeho samička. Vypadá jako malý neškodný slimáček, který v rámci procházky po krabovi hledá místečko, jak by se dostala pod jeho tvrdou skořápku. Jak je uvnitř, tak smolík pacholík, krabe. Paní domu si to tam zařídí po svém. Jako správný vetřelec vytváří úponky, které se šíří po celém jeho těle. Sameček kraba se brzy na to začne cítit být ženou – včetně toho, že se mu rozšíří břicho. A naopak samička kraba se chová obráceně. Ani jeden neplýtvá energií na rozmnožování, nýbrž jen na shánění potravy, aby nová paní domácí neměla hlad. Po vědecké stránce je to takový specifický způsob kastrace. Fascinující je, že když vědci odstraní parazita, kluci si pořád myslí, že jsou holky, kdežto holky se vzpamatují a mohou se dál rozmnožovat. (zde)
Takže tak, příroda je drsná. My nejsme o moc lepší. Ale komára asi sotva vykastrujeme.
Co tedy s komáry?
Plácnout je, vytasit na ně chemický koktejl ve spreji (někteří experti ještě před ním škrtnou zapalovačem), dát sítě do oken…? Možností je celá řada. A přesto jsme rok co rok poštípaní. Sedíme u vody, v altánku popíjíme pivko a ty mrchy bezostyšně sosají a otravně bzučí.
Ale! Vědci z kalifornské univerzity přišli na jednu zajímavou skutečnost.
Test tedy prováděli primárně u komárů typu Aedes aegypti, kteří vyjma výše popsaného jsou také zdrojem nákazy horečky dengue, jíž se ročně infikuje více jak 400 milionů lidí.
Experimentálně totiž zjistili tuto fascinující věc: Hluchý komár se nerozmnožuje. Zní to jistě zpočátku komicky a hned vás taky napadnou otázky: a jak to ti vědci jako chtějí udělat ve velkém? A navíc hluchý komár ještě neznamená, že já ho taky neuslyším, že… Pořád bude bzučet u mého ucha.
Nicméně nepředbíhejme a pokračujme: Vědci sice věděli, že komáři jsou vzájemně k sobě přitahováni tím příšerným bzučivým zvukem, ale na začátku svého experimentu netušili, jestli opravdu stačí „tak málo“, tj. pokud komár neuslyší bzučení, tak se prostě žádná láska konat nebude, prostě šmitec a na svět nepřijde žádná nová generace hladových potvor.
Hluchý komár - žádná láska
Nejprve vyřadili TRPVa kanál, což je protein, který reaguje na zvuky. A tím komáři fakticky ohluchli. Komáří holky sice stále neviděly problém v tom, proč by se nemohly rozmnožovat, ale komáří kluci k tomu neměli žádné ambice. Jak neslyšeli samičku, nepřišla jim sexy, takže se kolem nich mohla motat, jak chtěla, ale k ničemu nedošlo. Ano, ani jednou. Po mnoho dní. A to přitom byli všichni společně zavření v jedné obrovské skleněné ložnici. A nic. (zde)
Skvělé! A teď, jak zařídit, aby ohluchli všichni komáři! Tak ne, jasně: alspoň tito nebezpeční. Přeci jenom ti naši bzučílkové jsou také užiteční: živí se jimi další živočichové. Na jejich larvách hodují některé druhy ryb, dospělci zase chutnají různým ptákům (např. vlaštovkám, jiřičkám), stejně tak šmakují netopýrům, žábám nebo i dalšímu hmyzu či pavoukům. Takže komáry potřebujeme. Ale virové onemocnění dengue, jež provází vysoká horečka, silná bolest hlavy, kloubů a bolest za očima, navíc může být i smrtelné, to by teda vůbec nikdo nechtěl. Naštěstí v našem pásmu se s tím ani nesetkáme. Prozatím… (zde)
P. S.: My doma máme sítě v oknech. A ve venkovním prostředí je nejlepší repelent nacházet se blízko člověka, co se hodně potí (stačí nějaké to pivko). Komáři jdou na něj, ostatní mají klid.
